Vernisáž Miroslav Mařenec: Jeder Hund anderes Dorf
Do 13. 10. 2023 je v Galerii Navrátil, Vítkova 15, Praha 8, přístupná velmi zajímavá a krásná výstava obrazů Miroslava Mařence: Jeder Hund anderes Dorf.
Na výstavu je nutné se objednat na g.litera (zavináč) seznam.cz nebo na telefonech 602 323 316 či 739 476 740.
Úvodní text Ivany Beranové:
Tvorba Miroslava Mařence vychází z kvalitního výtvarného řemesla, kterým prošel na pražské AVU, v ateliéru realistické malby Zdeňka Berana a v ateliéru intermediální tvorby prof. Milana Knížáka.
Jeho obrazy tématicky zachycují svérázná zátiší a objekty, skříňky a vitrinky s „drahocennostmi“, přičemž se v naprosté většině nejedná o klasická zobrazení. Zátiší nejsou scenériemi s krásnými předměty a ovocem, ale spíše soubory předmětů, které spolu příliš nesouvisejí – nicméně zachycenými s velkou výtvarnou bravurou a malebností vlastní baroknímu malířství. Myšlenkově trochu ve stylu Lautréamontova výroku ze Zpěvů Maldororových: „Je to tak krásné jako setkání deštníku a šicího stroje na operačním stole“. Zobrazovanými objekty bývají nezřídka lidské i zvířecí lebky nebo kostry a jejich detaily; či syrové zvířecí vnitřnosti – vše ve své realitě, nepřikrášlené, ale zároveň krásné svou vlastní důmyslností a čistou funkčností. V podobném duchu zachycuje i důmyslnost a krásu technických vynálezů, detaily motocyklů, automobilů, letadel a často jejich motorů.
Svébytnou součástí Mařencova díla je tvorba portrétní a figurativní. Zvláště autenticky působí jeho autoportréty s výraznou až divokou expresivitou, které sebe sama ironizují až zesměšnují … zároveň ale stále pojaté v duchu barokní malby. Autor také svá díla rád opatřuje trefnými a nevybíravými názvy, které jim dodávají další rozměr a snad i trochu osvětlení autorského tvůrčího záměru. V závěru celá kombinace všech využívaných výtvarných atributů vytváří jakýsi absurdní dojem z prožívané skutečnosti.
Po technické stránce je dílo nezastíranou poctou klasické barokní malbě, s velkou přidanou hodnotou vlastní umělecké invence. Autor jakoby si skrze krásu a ušlechtilost barokní techniky chtěl alespoň trochu přikrášlit postmoderní svět, ve kterém je nám dáno pohybovat se, vytvářet vztahy a žít.
Bonbónkem celé výstavy je několik nových monochromních – grisaille – obrazů, vytvořených v odstínech šedé a hnědé barvy. Malby „en grisaille“ byly oblíbeny zvláště v renesanci a v pozdní gotice. Časté je například jejich užití na vnější straně oltářních křídel. Tyto malby vynikly tedy hlavně při zavření křídel oltářových maleb.
Důvodem použití této techniky byla především snaha napodobit nízký reliéf z kamene, štuku, dřeva a podobně. Druhým důvodem pak snaha o výrazové ztišení, ztlumení malby, která je součástí většího celku. Grisaille ovšem nemusí být zamýšlena pouze jako monochrom, může jít o první fázi olejomalby, na kterou se poté aplikují další barvy. Často se v minulosti jednalo o ryteckou předlohu.
Současná výstava je přehlídkou autorovy starší i nejnovější tvorby a odehrává se v několika rovinách – tématech. Odtud také název výstavy s úmyslně špatnou němčinou, který bychom do češtiny přeložili jako „Každý pes, jiná ves“, díky velké rozmanitosti prezentovaných děl.
Jsou jimi důmyslná technická soustrojí, detaily automobilů a jejich mechanických ustrojení. Dále díla zobrazující důmyslnost lidské lebky a jejích částí, či syrové vnitřnosti a částečně vyčiněné lebky zvířecí, které i přes tématickou drsnost vyznívají díky použité technice jako svým způsobem krásná zátiší. Nad tím vším dohlíží ve dvou autoportrétech sám autor. Jednou s výrazem pološíleného smíchu a podruhé se svéráznou pokrývkou hlavy připomínající Raffaelův portrét Balthasara Castiglione či pozdní Rembrandtovy autoportréty s barety. Oči tohoto portétu v kombinaci s domácím oblečením, omyvatelným ubrusem, o který si muž opírá ruku, a zesměšňujícím čepcem hledí na svět pohledem Vermeerovy Dívky s perlou. Očima plaché laně uzavřené ve vnějškovosti oděvu a prostředí, stále však bolestně vnímajícího.
Ivana Beranová
kurátor
5.9.2023