Vernisáž výstavy Jan Hus a 600 let poté

Do 21.8.2015 bude v Českém centru, Rytířská 31, Praha 1, v přední podzemní části (vstup přes souběžně probíhající výstavu Jana Tichého), přístupná velmi zajímavá panelová výstava  Jan Hus a 600 let poté.

Výstava nese podtitul Dějiny, tradice a jejich prezentace v České republice a v Evropě 21. století.

Projekt se stejným názvem připravilo v rámci programu NAKI Ministerstva kultury České republiky. Jeho cílem je vyzvednout osobnost tohoto velkého českého učence, učitele Karlovy univerzity a reformátora církve. Realizátorem projektu je Husitské muzeum v Táboře se svým odborným zázemím a mnohaletými zkušenostmi s prezentací dějin a významu české reformace. Jedním z výstupů projektu je právě putovní výstava o historickém pozadí, životě a díle Jana Husa, kterou můžete v naší galerii vidět.

—-

Roku 1415 byl na Kostnickém koncilu západní církve (1414–1418) odsouzen na smrt Jan Hus, narozený ve středu Evropy v Čechách. Pokus tohoto koncilu obnovit jednotu středověké teologie zavržením tehdejší radikální varianty křesťanského myšlení v osobě Jana Husa skončil pro církev traumatem a zhroucením jejího vlivu ve středu Evropy – v Čechách, jež se za Jana Husa postavily v boji na život a na smrt.

Jan Hus, na počátku svého působení vzorný katolický kněz a univerzitní učenec, našel ve svém marném boji za církevní reformu cestu k myšlení anglického teologa Johna Wyclifa (1330?–1384). Proti pojetí středověké církve jako nadosobní ručitelky spásy postavil Hus osobní víru křesťana, která je ochotna podřídit se vnější církevní autoritě pouze tehdy, pokud to sama uzná za správné. Byl upálen v Kostnici 6. července roku 1415.

V Evropě počátku 15. století byl rozsudek nejvyššího orgánu církve přijat bez protestů, někdy i s uspokojením. Významná část obyvatel Čech včetně jejich nejvyšších vrstev však Jana Husa již za jeho života považovala za svého učitele a duchovního vůdce. Kostnický rozsudek je přiměl postavit se nejen proti králi Zikmundovi Lucemburskému a proti mnoha svým krajanům, nýbrž i proti celé Evropě, která se v letech 1420–1434 pokusila donutit je k poslušnosti pěti křížovými výpravami. Češi věrní památce Jana Husa začali být nazýváni „husity“ a pod vedením hlavního města Prahy a jihočeského Tábora, založeného roku 1420 jako pevnost nové víry a útočiště spásy, v těchto ničivých válkách nepodlehli.

Nakonec projevila evropská církev na koncilu v Basileji (1431–1449) ochotu ke kompromisu a přiznala českým husitům právo na církevní autonomii. V Čechách se pak poprvé ve středověké Evropě vytvořil model náboženské tolerance různých křesťanských vyznání. Ten byl zničen až během třicetileté války (1618–1648), v níž habsburská monarchie donutila Čechy přijmout katolicismus jako jedinou povolenou náboženskou víru. Jan Hus se tak ve své vlasti stal na dvě století zloduchem náboženských, kulturních a politických dějin Českého království. Jeho odkaz v té době uchovala evropská reformace.

Liberalismus a znovuzrozená náboženská tolerance 19. století však i v Čechách umožnily návrat k Janu Husovi. Ten do roku 1900 opět zaujal ve stále sebevědomější české společnosti postavení nejvýznamnější osobnosti českých dějin. Československá republika, vzniklá roku 1918 rozpadem Rakouska-Uherska, se k němu přihlásila jako ke svému etickému ideálu. Tento postoj k Husovi a husitství zůstal v českém prostředí dodnes živý bez ohledu na střídání politických režimů a kulturní změny 20. století.

Ve 21. století pak staletá vášnivá a nesmiřitelná polemika o jeho odkaz v Čechách i v Evropě ustává. Husova osobnost, jeho dílo a smrt se stávají výzvou ke smíření a hledání jednoty evropské kultury v její různosti. K tomu chce přispět i tato putovní výstava. Připravilo ji pro české a evropské publikum Husitské muzeum v Táboře jako hlavní středisko péče o husitskou a reformační tradici v Čechách. Spolupracovalo přitom se Společností Husova muzea v Praze, která spravuje Husův dům a Husovo muzeum v Kostnici a sdružuje české historiky zabývající se životem, dílem a dějinným významem Jana Husa.