Vernisáž výstavy Jakuba Nepraše: Digitální endemity

Do 15. 1. 2023 bude v Trafo Gallery, Hala 14, Pražská tržnice, Bubenské nábřeží 13, Praha 7, přístupná velmi zajímavá, krásná a instalačně hodně náročná výstava Jakuba Nepraše: Digitální endemity.

Úvodní text kurátora Radka Wohlmutha:

Název výstavy Jakuba Nepraše (1981) vychází z botanického prostředí. Endemit tam označuje organismus, jenž vznikl a vyskytuje se pouze na výlučném geografickém území a nikde jinde. Jde o specifickou biologickou „informaci“ svého druhu ukotvenou v prehistorii, případně v jiném čase, na základě nepředvídatelných změn, která putuje napříč evolucí nejen jako důkaz sebe sama, ale i coby katalyzátor procesů a dějů podílejících se na dalším vývoji celku a spojujících minulost s budoucností.

Hypotetické digitální endemity, s jejichž existencí si koncept výstavy pohrává,  mohou pro změnu představovat rozdílové prvky v technologické rovině a to až do úrovně samoorganizovaných datových systémů včetně AI. Obě sféry pak mají bezprostřední dopad nejen na lidskou společnost, ale i podobu života vůbec a otevírají síť otázek, které i když často ještě nebyly vysloveny, už se nás týkají. Právě takové totiž Jakuba Nepraše zajímají nejvíc.

Výsledkem jeho aktivity jsou unikátní vizuální systémy, při jejichž tvorbě vychází z informačních databází i sociálních procesů, které zažívá na vlastní kůži, ale především z bipolarity současné situace, kdy se společenský a přirozený planetární vývoj stále více rozcházejí. Toto paradigma podtrhuje i fyzickou podobu Neprašových datových soch, při jejichž konstrukci využívá jak technologie tak tradiční materiály. Vzniká tak unikátní vizuálně-ideový koncentrát, mnohotvárný nástroj s výjimečnou  asociativní akcelerací – endemit.

Také jeho objekty v sobě mají ve shodě s povahou endemitu zakódovanou jistou izolovanost, ale zároveň je jasné, že nevznikly z ničeho, vyslovují se k problematice, která je živá a mají možnost ji ovlivnit. Už tím nabývají – stejně jako jejich reálné předobrazy – smyslu. Další věc, kterou mohou zaujmout je právě hledání symbiózy mezi prostředky přírodní a digitální evoluce. Tím, že ve smyslu komentáře upozorňují na problematické stránky naší existence, stávají se filtry, které je mohou pomoct už na osobní úrovni řešit a odklánět nebezpečnou realitu. Interakcí se zároveň dál větví a na nových úrovních formují nové evoluční patro.

Radek Wohlmuth