Výstava Praha stokrát jinak II.

Do 30. 8. 2022 najdete v podzemní Galerii České Spořitelny v Rytířské 29, Praha 1 krásnou výstavu nazvanou Praha stokrát jinak II.

Výstava obrazů z fondu České spořitelny, a.s., vstup je zdarma.

Na výstavě najdete v grafikách a olejomalbách Staré Město, Malou Stranu i Hradčany. Některé grafické listy zachytily místa, která dnes už neexistují.

Mezi autory najdeme řadu významných jmen, mj.:

Karel Langer (1878–1947), Alois Ježek (1887–1943), Jaroslav Skrbek (1888–1954), Richard Heinrich Teschner (1879–1948), Tavík František Šimon (1877–1942), Jaromír Stretti-Zamponi (1882–1959), Bohumil Jaroš (1856–1924), Jaroslav Šetelík (1881–1955), Jaro Procházka (1886–1949), Jan Václav Kautský (1827–1896) a Celestýn Matějů (1880–1959).

Původní text kurátorky PhDr. Duňi Panenkové:

Topograficky přesné či fantazií přibarvené pohledy na města, či jejich výseky, krajinné dominanty, typický horizont nebo pozoruhodné lokality v kontextu krajiny se nazývají veduty. Je to italské slovo a do češtiny se dostalo přímou cestou, neboť mnoho italských umělců – architektů, malířů, sochařů, kameníků, štukatérů ad. – žilo a pracovalo v Čechách po řadu století. Byli to také oni, kdo zde postavili paláce a kostely, zámky a belvedery či bellarie, altány, galerie a lodžie plné nik, štuk, zavedli k nám zahradní pergoly, fontány, vodní kanály a na nich kaskády etc. Dokázali s přesnou citlivostí pro terén a jeho charakter zasadit do něj jednotlivé stavby.

Střed Čech tvoří kopcovitá a skalnatá krajina protkaná meandrujícími řekami – Berounkou, Sázavou, Vltavou, Labem – a stovkami menších říček a potoků.  Příroda sama zde vytvořila úchvatnou scenérii, pozoruhodnou kulisu a do ní bylo na břeh Vltavy, pod její soutok se Sázavou a Berounkou, posazeno město Praha. Krajina a řeka vytvořily silný inspirační zdroj a architektura duchovních i civilních staveb, která zde po dlouhých tisíc let vznikala, vytvořila vedutu města, kterou obdivuje každý, kdo ji spatří.

Přesto každého, kdo Prahu dnes zná a vnímá, překvapí při pohledu na staré obrazy, grafiky či fotografie, jak město od druhé poloviny 20. století rychle mění svoji současnou tvář. Jak stráně, které byly volné a dodávaly městu na periferiích vesnický ráz, jsou v r. 2021 do posledního metru zastavěné. Jak břehy řeky jsou plné technických staveb a kamenných regulačních zdí a louku už nikde není vidět. A proto je pohled na obrazy, které zachytily atmosféru doby, ve které vznikly, tak zajímavý.

PhDr. Duňa Panenková