Postava měřiče se neodmyslitelně poutá k moderní kulturní tradici a především pak k období 19. století. Již tam se krajinou pohybuje mužská postava, na jejíchž bedrech spočívá „tíže” přesného vyměření skutečnosti. Fotografie se historicky osvědčila mimo jiné jako nástroj vědeckého měření, když měla zaručit jeho kýženou exaktnost a objektivitu. Měření, často právě za pomoci fotografických technologií, tak v moderní době sehrává zásadní úlohu a nese i podobnou zátěž. Svět je nejdřív potřeba změřit, aby se dal rozkrájet, a případně prodat
Autoři vybraní pro aktuální výstavu se každý jiným způsobem vztahují k tomuto změření, stejně jako se každý jinou měrou vyrovnává s tradicí fotografického zobrazení. Benedek Regős akcentuje ve své fotografické sérii optické souvislosti fotografie a euklidovské geometrie, když v patách dnešním geodetům zachycuje značky, které po sobě jejich měření krátkodobě i trvale zanechává. Práce Jana Šerých využívá strojovou mapovací techniku, aby ji zbavila původního významu (a tak i potenciálu směnitelnosti) a vytvořila pro Šerýcha typický abstrahovaný vzor. Práce Jakuba Valenty se pak klasické fotografii vzdalují ještě více a vstupují do digitálního prostředí, do další vrstvy kvantifikovatelného světa. Valenta kvalitu přesného zaměření či strojového výpočtu narušuje svými tabulkami, grafy a diagramy, které se tváří, že pracují v rámci námi známého změřitelného a zpeněžitelného systému, ovšem ve své záměrné nadsázce se obracejí sami proti sobě a původní významy odklánějí.
Creative Commons Attribution