Vernisáž velké výstavy Díra ve stázi
Do 19. 4. 2022 bude v Pragovka Gallery a ve White room, Kolbenova 34A, Praha 9 (metro Kolbenova), přístupná velmi zajímavá skupinová výstava Díra ve stázi.
Vystavující umělci/ umělkyně: David Helán a Pavel Tichoň, Jan Heres, Ondřej Homola, Martina Chloupa a Kateřina Štenclová, Lenka Janíčková, Susanne Kass a Tomáš Roček, Magdaléna Kašparová, Klaudia Korbelič a Lenka Lukačovičová, Adéla Kostkanová a Veronika Nemejovská, Dagmar Šubrtová, Petra Švecová, Pavol Truben. Spolupracující platforma Artbiom uvádí pod kurátorským vedením Terezy Novákové instalaci Sdílená samota skupiny AUXIG (Petr Hanžl, Polina Khatsenka, Jan Krombholz, Barry Yuk Bun Wan). V rámci kurátorské sekce Blasts Criest Laughter pod vedením Niccola Lucarelliho vystavuje Olga Krykun, Milica Miliajovic, Tamara Spalajkovic.
Hlavní kurátorka: Lucie Nováčková
Hostující kurátoři/ky: Niccolò Lucarelli, Tereza Nováková
Produkce výstavy: Daniela Šiandorová
Architektura výstavy: Michaela Munzarová
Hostující kurátoři/ky: Niccolò Lucarelli, Tereza Nováková
Produkce výstavy: Daniela Šiandorová
Architektura výstavy: Michaela Munzarová
„Pro rok 2022 jsme se rozhodli postupovat jiným způsobem: Program celého výstavního roku bude zastřešen tématem Napojení a bude ukotven tematickými dějstvími Zachycení v čase a prostoru, Digitální a morfická pole, Touha po napojení, přičemž právě otevíráme první z nich s názvem Díra ve stázi.
Modravá skvrna na stěně paluby lodi Červený trpaslík neměla pouze jeden východ, jak uváděli tvůrci seriálu, ale dva. Druhý východ ústil do Pragovky ledna roku 2022, XXII. světové dimenze, do výstavního dějství, které by se za jiných okolností dozajista jmenovalo
Zachycení v čase a prostoru. V této postpandemické době se řada umělců pokusila zreflektovat své bytí ve světě jako ukotvené několika způsoby: „Místně, zvukově, historicky a prostřednictvím osobních vztahů, které navazujeme… nebo nenavazujeme. Mysl se ocitá v terénu site – specific instalací a zvukových intervencí tovární haly, v němž hledá své ukotvení prostřednictvím participací, vymezením sonického teritoria budovy, ohlédnutím se za geologickou i politickou minulostí. Jedeme na drakovi a bojíme se pohlédnout dolů. Čas a prostor jsou veličiny, se kterými jsme se ještě nenaučili zacházet.“ Výstavní dějství je rozděleno prostoru rozdělili do několika vzájemně se prostupujících aktů či kurátorských sekcí, neohraničených prostorově, ale koncepčně:
– Zachycení v čase a prostoru
– Prvotní zvuk a ocas chřestýše / Sdílená samota
– (Ne)udržitelná spojení
– Futurologický kongres v hotelu OÁZA/ Blasts Cries Laughter.“
Zachycení v čase a prostoru. V této postpandemické době se řada umělců pokusila zreflektovat své bytí ve světě jako ukotvené několika způsoby: „Místně, zvukově, historicky a prostřednictvím osobních vztahů, které navazujeme… nebo nenavazujeme. Mysl se ocitá v terénu site – specific instalací a zvukových intervencí tovární haly, v němž hledá své ukotvení prostřednictvím participací, vymezením sonického teritoria budovy, ohlédnutím se za geologickou i politickou minulostí. Jedeme na drakovi a bojíme se pohlédnout dolů. Čas a prostor jsou veličiny, se kterými jsme se ještě nenaučili zacházet.“ Výstavní dějství je rozděleno prostoru rozdělili do několika vzájemně se prostupujících aktů či kurátorských sekcí, neohraničených prostorově, ale koncepčně:
– Zachycení v čase a prostoru
– Prvotní zvuk a ocas chřestýše / Sdílená samota
– (Ne)udržitelná spojení
– Futurologický kongres v hotelu OÁZA/ Blasts Cries Laughter.“
Všechny fotky z výstavy i vernisáže: Petr
Fotografie z výstavy
Creative Commons Attribution