Do 26. 2. 2022 bude v Galerii Jilská 14, Jilská 14, Praha 1, přístupná velmi zajímavá výstava Jan Měřička: …vyhasla ohně kouř…
Otevřeno středa – sobota od 14 do 19 hodin.
Výstavou tematizuje Jan Měřička (nar. 1955) stopu zaniklého života v různých rovinách – smrková monokultura, kultura řasy v rybníku, rituály spojené s koncem života. Smrkový les vnímáme jako nedílnou součást našeho životního prostředí, uklidňující temně zelený prostor. V procesu jeho odumírání, jakým je nyní kůrovcová kalamita se objevuje skrytá anatomie stromů, tvary zneklidňuijící, nezvyklé, ale zvláštním způsobem přitažlivé jedinečné. Haldy odřezaných větví vytvářejí zvláštní mikrosvěty s neidentifikovatelnými procesy probíhajícími v jejich útrobách. Jednoduché lineární kresby padlých smrkových kmenů a větví autor vrství přes sebe podobným způsobem jak asi vznikaly a tiskne na ekokarton, vyrobený z dřevní smrkové hmoty. Iluze prostoru vzniká až setkáním vytištěných kresebných struktur.
Výstava představuje tři možné obrazové cesty, které kontinuálně vychází z autorovy předchozí tvorby. Jejich formálním jazykem je vždy obrysová kresba a následně soutisk v serigrafii. Jejich obsahovým zdrojem je vysledovaná nenápadná POMÍJIVOST – přírodních struktur, společenských rituálů. Východiskem Jana Měřičky je systematické důkladné sledování vnitřních struktur tvarů a procesů, jejich zákonitostí, které se lidskému oku mohou jevit jako nesmyslné, nelogické, tajemné. Rozpor mezi logikou struktury, která se ve skutečném světě proměňuje, až se časem zcela vytrácí, a tajemstvím této struktury v obraze – „zahalení“ nebo zastření jejího „čtení“ je klíč k pochopení autorových serigrafií.
I. cyklus: OHNĚ – struktury z „chrastí“ a „roští“, v nichž těžce hledáme jejich vlastní řád; serigrafie, které „zastavují“ proměnlivé „chvění“ kouře a postupné vršení nahromaděného suchého dřeva; „ohně“ jsou logickým vyústěním zájmu o katastrofické nebo opakované přírodní živelné procesy
II cyklus: LESY, MÁJE A SMRKY – křehká vnitřní architektura stromů je narušena usycháním, usycháním náhodným a způsobeným činností člověka; oba procesy autora zajímají; kostry stromů v jeho serigrafiích mohou odhalit svou individualitu, utajenou strukturu, řád, který se jeví chaotický, ale není
III. cyklus: RITUÁLY – lidská gesta, pohyb člověka ukotvený ve skupinovém rituálu se vyprazdňuje, z figury se stává znak, díky němuž autor dokáže vystavět obraz na první pohled o nesmyslném pohybu, „mapu lidí“, grafiky o vyprázdněnosti skupinového lidského počínání
Kurátorka: Eva Bendová