Vernisáž Jubilanti Hollaru 2022 – 1. část

Do 30. 1. 2022 bude v Galerii Hollar, Smetanovo nábřeží 6, Praha 1, přístupná velmi zajímavá a rozsáhlá výstava Jubilanti Hollaru 2022 – 1. část.

Výstavní projekt Jubilanti Hollaru je v roce 2022 výjimečně rozdělen do dvou výstavních termínů a zároveň poskytuje prostor všem autorům slavícím v tomto roce životní kulatiny či půlkulatiny bez omezení věku. Propojení několika současných generací umělců-grafiků, uměleckých názorů, obsahová i technická různorodost jsou jedněmi z hlavních přínosů tohoto výstavního cyklu.

Jubilanti Hollaru 2022 – 1. část:

Václav Kabát, Kateřina Černá, Eduard Halberštát, Adolf Absolon, Jiří Altmann, Karel Demel, Pavel Roučka, Jan Kavan, Ladislav Kuklík, Jiří Slíva, Jan Šafránek, Eduard Milka, Jiří Brázda, Markéta Králová, Marie M. Šechtlová, Petr Palma, Martin Manojlín, Peter Kollár, Robin Kaloč, Hana Šuranská, Lenka Štěpaníková

Text Jany Šindelové:

Vážení a milí přítomní,
dovoluji si Vám srdečně poblahopřát k letošnímu životnímu jubileu i k narozeninové výstavě v Galerii Hollar. Tradiční lednová přehlídka probíhá formou mezigeneračního dialogu a stává se půvabnou vizuální rozmluvou. Svěřujeme se s tím, co bylo řečeno z naléhavosti i nejvlastnější potřeby se vyjádřit prostřednictvím tužky, barvy, grafických technik na papíře či jiném podkladu. Grafika je specifická disciplína s mnoha přesahy, tvoří jednu z mála dobře čitelných oblastí současného vizuálního umění. Propojuje řemeslo s myšlenkovým světem autora a iniciuje schopnost vidět ve svém počínání doposud skryté významy. V umění vnímáme vše podstatné od prvotních prehistorických ztvárnění, přes všechno následné až po současné, vše, co nás bytostně obohacuje a je blízké našemu vlastnímu vyjadřování a vidění světa. Záleží na rozhodnutí autora, jakými prostředky zaznamená vnímání určité situace, prožitek či myšlenku, jednoduše řečeno to, co vidíme, víme nebo tušíme. Není to simulace ani virtuální realita, nýbrž osobní zkušenost, jež může utvářet člověka, respektive způsob, jakým člověk chápe sám sebe skrze tělesnost i konečnost, dotyk i materiálnost, otisk i obraz. Je to proces, osobní výpověď i pochopení situace, místa, sebe sama, propojení ruky a oka, světla a stínu. Otevřený dialog se může stát výzvou dané chvíle. (Jana Šindelová)