Vernisáž výstavy Rudolf Lukeš – filmové návrhy

Do 9. 11. 2021 bude v Galerii Lucerna, Štěpánská 61, Praha 1 – Palác Lucerna, mezipatro (po schodech a naproti vstupu do Kina Lucerna), přístupná velmi zajímavá výstava Rudolf Lukeš – filmové návrhy.

Výběr z realizovaných i nerealizovaných návrhů filmového architekta Rudolfa Lukeše (1923–1976), který se i navzdory vynucenému odchodu z Barrandova po únoru 1948 proslavil ve světě svými prostorovými leporely pro děti.

Filmový architekt Rudolf Lukeš (1923-1976) vystudoval architekturu na ČVUT a posléze AVU v ateliéru profesora Jaroslava Fragnera. Pro své postoje byl po únoru 1948 vyakčněn z Filmových studií Barrandov, kam nastoupil hned po studiích.

Osud filmového architekta a výtvarníka, jehož dětská leporela procestovala celý svět, byl velice pohnutý. Krom toho, že nemohl dělat to, co miloval nejvíc, tedy architekturu, tak v 46 letech dostal první mozkovou mrtvici. Po sedmi letech pak druhou, kterou již nepřežil.

Pro výstavu, která je věnovaná Lukešově filmové tvorbě, jsme uspořádali výběr jeho realizovaných i nerealizovaných filmových návrhů. V letech 1946 až 1948 pracoval samostatně jako filmový architekt například na filmech Hrdinové mlčí, Housle a sen, Žiji mezi námi, Ves v pohraničí nebo Křížová trojka. S režisérem Jiřím Krejčíkem pracoval i na psychologickém dramatu Svědomí.

„Krejčík byl jeho návrhy k filmu nadšený. Později vzpomínal, že byly pečlivě vypracované a přesně vystihly pochmurnou atmosféru celého psychologického dramatu. Rudolf zkrátka začínal být žádaný, třebaže mu bylo teprve čtyřiadvacet,“ popisuje v knize Píšu, dokud si pamatuji jeho manželka Taťána Lukešová.

Nadaný filmový architekt ale uplatnil svůj talent i v zahraničí, když v Polsku stavěl dřevěné varšavské uličky pro film Hraniční ulička. Právě tam se setkal s tehdy mladým režisérem Andrzejem Wajdou. Slibnou kariéru Rudolfa Lukeše ale zastavil únor 1948 – přihlášku do komunistické strany hned v únorových dnech roztrhal, a pak do barrandovských ateliérů nesměl ani vstoupit.

Taťjana Lukešová ve své knize vzpomíná, jak ho ještě v roce 1954 Jiří Krejčík propašoval jako výtvarníka k natáčení filmu Frona s Hanou Hegerovou v hlavní roli. Právě ta ho tehdy doprovázela solidárně zadem kolem plotu – Rudolf Lukeš nesměl docházet do ateliéru hlavním vchodem.

Po nuceném odchodu z Barrandova se živil jako písmomalíř. V 60. letech anonymně vyhrál soutěž nakladatelství Artia na dětské knihy, a tak začala jeho ve světě nesmírně úspěšná etapa. Jeho prostorová leporela se prodávala – kromě Československa – po celém světě. Až od roku 2016 vydává Albatros postupně všechna Lukešova leporela, včetně reedice v zahraničí – Anglie, Francie, Španělsko, Itálie, Skandinávie, Asie…

Výstava v Galerii Lucerna má kromě talentovaného filmového architekta připomenout i to, jak komunistický režim dokázal zničit úspěšnou kariéru člověka, který miloval svou profesi.