Vernisáž výstavy výstavy HRA. HRA? HRA! – Luba Bakičová, Barbora Štefánková

Do 5. 12. 2021 bude v Museu skla Portheimka, Štefánikova 12, Praha 5, přístupná velmi zajímavá a krásná výstava HRA. HRA? HRA! – Luba Bakičová, Barbora Štefánková.

Výstava v galerii Musea skla Portheimka presentuje práce dvou mladých, v současnosti nejvýraznějších a profesně velmi úspěšných představitelek mladé autorské sklářské tvorby a designu v Čechách. Jejich díla jsou visuálně rozdílná, téměř protikladná, ale obě autorky mají i mnoho společného. A není to jen matérie skla, co je spojuje, ale i talent, zkušenosti ze zahraničí a positivní ohlas profesionální i laické veřejnosti na jejich díla.
Obě jsou dynamickými a spontánními osobnostmi, kreativitu cítíme z každé jejich realizace, které rozvíjejí obě naprosto originálním a hravým způsobem v němž nechybí i humor. Tvorba jako hra je prastarý princip v umělecké produkci a může mít (a také u těchto dvou autorek má) různé fasety a limity. Na hru je možno pohlížet jako na schopnost podívat se na věci nezatíženě, prostě jinak, než je běžně zvykem. A tak u obou autorek nalézáme příslušnost ke klasickému latinsky „homo ludens“ přetvořenému do současného myšlení mladé generace a sklářských podmínek.…
Tyto dvě mladé ženy spojují některé spolupráce, a také cesta rozvinuté profesionální dráhy, na které se sešly krátce po roce 2017 na fakultě umění a designu UJEP v Ústí nad Labem. Luba Bakičová v Ústí studovala u docenta Ilji Bílka a také tu učí. Barbora Štefánková brzy po absolutoriu u profesora Rony Plesla na pražské UMPRUM nastoupila na pozici asistentky vedoucího sklářského ateliéru na stejné fakultě a zůstala tu do roku 2020. Ač rozdílných národností (slovenské a české) neliší se ani temperamentem a důsledným hledáním nových cest ve skleněné instalaci, plastice i designové produkci, jejichž prostřednictvím přinášejí do naší vizuální kultury hodnoty, které tu nikdy před nimi nebyly.
Luba Bakičová ve volné tvorbě pracuje na ztvárnění určitých životních situací, tezí a pojmů a jejich abstraktní symboliku staví na různorodosti hmot, barev, a forem. Občas na hravém kontrastu nespojitelného. Třeba na kontrastu geometrické exaktní formy a obrazu tekoucí skloviny, která je zastavená (tedy vychlazená) v určitém momentu. Nebo jindy sklo vypadá jako kus měkkého želé, které jakoby se vysmeklo tlaku dvou hranolů. Lesk skla také neváhá dát do služeb průmyslového prvku jakým je žárobetonová roura…. Bakičové hlavní doménou ve tvorbě objektů zůstávají metody taveného skla, v jejichž technologické inovaci se skvěle vyzná. V současnosti se tavením zabývají stovky mladých sklářů ve světě, přesto to byla „jiná“ díla Luby Bakičové, která byla vybrána do úzkého finále prestižní světové soutěže Young Glass v 2017 v dánském Ebeltoftu vystavovaná v nejznámějších sklářských centrech v Evropě.
Ačkoliv rodina Barbory Štefánkové je známá svou umělecko-řemeslnou produkcí, nezdá se, že by kromě smyslu pro možnosti a hranice horkého skla foukaného u pece, ji jako autorku nějak v projevu limitovala.
Naopak. Velkou výhodou zůstává možnost spolupracovat s otcem, vynikajícím foukačem skla z Desné –
Martinem Štefánkem. Ač je Štefánková také suverénní designérkou ve spíše minimalistickém duchu, ve volné tvorbě je velkou vypravěčkou, „režisérkou“ dramatických představení s trochu bizarními, jakoby retro-figurkami lidí, zvířátek, či panenek. Jde o sklářsky dobře provedené, zábavné, a v každém případě hravé a groteskní „maškarády“, které těží z Bářina soukromí, přání a zážitků, nebo klaunských doslovných výkladů rčení.

Výstava, která obsahuje menší instalace, volné objekty a skleněné šperky, určitě zaujme svým
obsahem, ale i způsobem presentace jak náhodné návštěvníky, tak milovníky soudobého skla, experty
nevyjímaje.

Kurátorka: Sylva Petrová
Architekt výstavy: Emil Zavadil
Grafika: Matěj Bárta