Vernisáž Martin Mulač: Osvícení
Do 31. 8. 2021 se můžete v (A)VOID Gallery, Rašínovo nábřeží, Praha 2 (pod Tančícím domem, v oblouku v nábřežní zdi č. 10, u přístaviště parníků), podívat na velmi zajímavou a pro řadu diváků zneklidňující výstavu Martina Mulače: Osvícení.
Kurátorka: Kristýna Jirátová
Martin Mulač (*1988) nachází pro svou tvorbu inspiraci v mnoha pramenech od dějin umění (Edvard Munch, Alfred Kubin, Félicien Rops), k literatuře (Edgar Allan Poe, Charles Baudelaire, Ladislav Klíma), filmu (horor, Pier Paolo Pasolini) či hudbě (punk, hardcore metal). Děs a strach mají v jeho obrazech stejnou váhu jako humor a ironie, dobro a zlo fungují jakožto dva nerozlučné protipóly. To se projevuje i v zobrazování hrdinů a zločinců či bastardů na jednom společném výjevu. V řadě děl tak malíř spojuje umělce, režiséry, básníky, feťáky, masové vrahy, postavy z hororů, démony a různé hybridní příšery. Až obsedantní opakované zpodobování vybraných osobností je pro Mulačovu tvorbu typické. Umělec mnohdy překračuje hranice, odkrývá odvrácenou stranu lidství, kterou se divák snaží ze svého života vytěsnit. Množství odkazů a přesahů v obrazech nutí diváka k přemýšlení, nemůže se odtrhnout, ztrácí pojem o dění kolem něj, skrze samotu se ocitá v obraze a stává se jeho součástí. Ztracen mezi hrdiny a zločinci dochází osvícení…
Jak dojít osvícení? V naprosté izolaci, uzavřeni před světem, kdy samota může být jak prostředkem prozření, tak strmou cestou k šílenství? Nebo k poznání pravdy dojdeme pouze s pomocí jiných lidí, setrvávaje v nekonečném dialogu s génii a učenci dneška i starých časů, kdy nad námi visí neustálé nebezpečí utonutí v davu cizích myšlenek? V Kubrickově filmu Osvícení viděl malý Danny do minulosti i budoucnosti. Byl to ale v kontextu příběhu dar nebo prokletí? Lidé, které můžeme považovat za osvícené, o svých stavech často veřejně nemluví a uzavírají se před světem. Jiní pod tíhou domnělé nadřazenosti dokáží své schopnosti zneužít k páchání zla. V názvu výstavy se tak těsně spojuje děs a přitažlivost, intelektuálno se prolíná s krutostí, nebezpečí moci pomalu zašlapává duchovní moudrost.
Podobně je dualita dobra a zla základem díla Martina Mulače. Samotný pohled do výstavy na jeho pandemonia, hororové interiéry i zvracející punkerky diváka zároveň přitahuje i odpuzuje. Může mít tendenci odvrátit zrak, ale znenadání a možná proti své vůli je vtahován do prostoru galerie a následně hlouběji a hlouběji do povrchu vystavených obrazů. Jejich temný prostor totiž skrývá mnoho nečekaných detailů, hlavní děj často ozařuje prudké barokní světlo, postavy mívají podivné svatozáře. Prostor temnoty a záření, strachu a poznání.
Podobně je dualita dobra a zla základem díla Martina Mulače. Samotný pohled do výstavy na jeho pandemonia, hororové interiéry i zvracející punkerky diváka zároveň přitahuje i odpuzuje. Může mít tendenci odvrátit zrak, ale znenadání a možná proti své vůli je vtahován do prostoru galerie a následně hlouběji a hlouběji do povrchu vystavených obrazů. Jejich temný prostor totiž skrývá mnoho nečekaných detailů, hlavní děj často ozařuje prudké barokní světlo, postavy mívají podivné svatozáře. Prostor temnoty a záření, strachu a poznání.