Vernisáž Matěj Hrbek – Zářivě šedý

Matěj Hrbek (*1988)
Zářivě šedý

 

Samostatná výstava absolventa pražské Akademie výtvarných umění představí převážně práce z posledních dvou let. Typicky pro MgA. Hrbka se jedná o pestrou směsici krajinných až abstraktních výjevů okořeněnou svéráznými potvorami z autorovy OSOBNÍ mytologie. Plejádu kreseb doplní několik prostorových VSTUPŮ a nejspíš i nějaká ta soška.

 

Na krajinu se dívám ze ZE-MĚ a ta krajina je ve mně a řádí tam živly, všechny.

Vše má původ v kresbě, pokud to přímo není kresbou. Jenže říct, že to jsou jen kresby nestačí. Ani ne kvůli velikosti, ale spíše kvůli plnosti a pestrosti barev můžu říct, že se jedná také o malbu. A díky adjustaci, kterou přeháním do takové míry, že plynule přerostla do další fáze plnohodnotného tvůrčího procesu, se kresba stává objektem nebo architektonickou hrou. V neposlední řadě se samozřejmě jedná o sochy z kreseb přímo vycházejících.

Někdy je ale kresba tím nejpřesnějším výsledkem mého hledání a taková kresba si zaslouží, aby byla brána vážně. Chci aby byla brána vážně, neboť ji považuji za zásadní. V případě velkých formátů to není tak těžké. Divák pravděpodobně pochopí míru práce a trochu bedlivěji se pohrouží do obrazu v naději, že objeví to důležité poselství, které umělcovi stálo za jistě hodiny a hodiny trpělivého čmrkání. Pak tu ale jsou drobné roztomilé kresbičky, které svou citlivostí mnohdy předčí velkorysé formáty a jsou tak nějak přímější cestou k autorovi, jeho pocitům a způsobu myšlení. A tady nastupuje moje touha vystavět piedestal pro tyto drobnosti a po způsobu velkých románů zabývajících se poetikou každodenního života i já buduji to velké Okolo. A přece jsem si vědom, že tím jenom komplikuji situaci, ale tak už to prostě je…

Vystavené práce se točí okolo dvou témat, ŽIVLY a STVOŘENÍ (kreatury). Není to u mě nic nového a aspekty těchto témat se prolínají celou mojí tvorbou, stejně jako mé vyjadřovací techniky. Kdybych měl použít zastřešovací heslo, řekl bych MAGIE. Nemyslím si ale, že to správně vyzní, protože lidé nejspíš mají poměrně jasný názor, co taková magie obsahuje. Díky „západnímu“ kulturnímu dědictví a vizuální masáži filmového průmyslu je každé dítě schopno popsat mnohé kouzelné tvory, vyjmenovat artefakty černé magie a dost možná i nějaký obřad, který ji slouží. Společně s náboženskou symbolikou a výchovou jsou celkem přesně rozmístěné hranice magické úrovně světa. Což se mi i při povrchním zamyšlení zdá neuvěřitelné.

Jsem postižen stejnými představami a vychován v podobném prostředí jako většina „civilizovaného světa.“ Takže nutně vycházím z podobných předpokladů. Svou tvorbou se nesnažím bořit hranice takového abstraktního přemýšlení, ale dávám tomu svou podobu, řekněme že jde o jakousi osobní mytologii.