Martin Fryč
back
ilustrace výstavy
ilustrace výstavy
ilustrace výstavy
ilustrace výstavy

Vernisáž výstavy Wichterlová – Sudek / Na návštěvě

Do 28. 8. 2021 bude v Ateliéru Josefa Sudka, Újezd 30, Praha 1 (po zazvonění třemi průchody pořád rovně dozadu a přes dvůr), přístupná velmi zajímavá a krásná výstava Wichterlová – Sudek / Na návštěvě.

Kurátorky: Emma Hanzlíková a Lucie Mlynářová

Přátelský dialog originálů plastik sochařky Hany Wichterlové s fotografiemi Josefa Sudka

Text Emmy Hanzlíkové k výstavě:

Avantgardní sochařka Hana Wichterlová (1903–1990) obývala zahradní ateliér pod úpatím Petřína na adrese Újezd 29. Jejím sousedem, i když přes tramvajové koleje, byl Josef Sudek se svým fotografickým ateliérem a adresou Újezd 30. Oba újezdské ateliéry srůstají s přírodou stejně jako jejich bývalí samotářští majitelé, kteří našli společné souznění. Hana Wichterlová se se Sudkem seznámila v roce 1930 po svém návratu do Prahy z pětiletého studijního pobytu v Paříži. Josef Sudek poprvé fotografoval autorčinu sochu Kompozice/Pomeranč (1929–1930) pro členskou výstavu v Mánesu a potom ji už pravidelně navštěvoval v zahradním ateliéru, kde s výjimkou šesti válečných let pobývala v letech 1935 až do své smrti v roce 1990. Zahrada Hany Wichterlové se stala Sudkovým oblíbeným námětem pro kontinuální cyklus Zahrádka paní sochařové (1953–1966). Často se sem vracel, aby fotil koloběh rozkvétajících květin a keřů, zákoutí po dešti či nové kompozice soch, které Hana Wichterlová vystavovala vždy přímo na zahradě kvůli korekci sluncem, k němuž absolutně až božsky vzhlížela a měla k němu nejsilnější vztah. Sudek dokázal tyto kvality organicky tvarovaných soch umístěných na přirozeném světle s ostrými i měkkými stíny zachytit a pro Hanu Wichterlovou fotografoval na zakázku všechny fáze sochařského procesu – od prvních modelů z hlíny, přes sádrové odlitky až po finální sochy tvarově splývající se zahradou, která mnohdy byla i zdrojem materiálu. Hana Wichterlová využívala kromě mramoru, vápence a broznu i nalezené předměty a kusy uschlých dřevin růží či akátového kmene, které se objevily v plastikách Opřená hlava (1936), V utišení (1967) či v nedokončené Mahuleně (1955–1990) a jsou dalším způsobem propsání zahrady do sochařčina díla.

Dnes v ateliéru Josefa Sudka najdeme v přátelském dialogu originály plastik sochařky Wichterlové, hostující na návštěvě společně s fotografiemi ze Sudkova archivu dokumentující sochy na neutrálním pozadí či přímo v zahradě vytvořené za účelem reprodukcí pro katalogy a časopisy. Tato zakázková práce je doplněna o fotografie z vlastního Sudkova uměleckého cyklu, v němž poetická zahradní zátiší místy přecházející do surrealisticky komponované hry soch a nalezených předmětů. Snad skrze Sudkovy fotografie z 50. let dnes již zpustlé zahrady anebo skutečně z nedalekého Petřína ucítíme právě teď v začínajícím létě – kdy podle Hany Wichterlové byla zahrada nejkrásnější – vůni bezinky, akátu, hortenzie, růže, plaménku, jasmínu a desítky dalších, zdivočelých, avšak botanicky vzácných rostlin.

Emma Hanzlíková

Připraveno ve spolupráci s UPM, ÚDU AV ČR a rodinou Hany Wichterlové
 
Josef Sudek
*17.3.1896
✝15.9.1976, Praha
Světově proslulý český fotograf Josef Sudek se narodil v roce 1896 v Kolíně a zemřel v roce 1976 v Praze.
Jednou z nejproslulejších osobností českého kulturního života se stal doma i ve světě uznávaný český fotograf Josef Sudek. Syn malíře pokojů se narodil v Kolíně a veškeré všeobecné vzdělání získal na venkovské škole v Nových Dvorech u Kutné Hory. Byl spíše samouk, i když studoval též na Státní grafické škole v Praze. Před tím se vyučil knihařem. Byl členem Klubu fotografů – amatérů na Žižkově a členem Spolku výtvarných umělců Mánes. Narukoval do první světové války a z italské fronty se vrátil bez pravé ruky. Nějaký čas žil v karlínské Invalidovně. Odtud pochází jeho první významný cyklus „Z Invalidovny“, který vznikl v letech 1922 – 1927. Odmítl úřednické místo a věnoval se svému životnímu poslání. Jeho dílo naplňuje od začátku 20. století všechny vývojové stupně, jimiž prošla moderní fotografie. Od dvacátých let se inspiroval Prahou. Známé jsou jeho cykly „Podzim ve Stromovce“, „Vltavská nábřeží“ nebo „Interiéry“ (pořízené těsně před dostavbou chrámu sv. Víta). Inspiraci však nacházel i v přírodě: cykly „Slovenská krajina“, „Krajina u Žebráku“, „Krajiny jižních Čech“, „Polabské krajiny“ apod. Do začátku druhé světové války se Sudek věnoval rovněž reklamní, reprodukční a portrétní fotografii. Od roku 1940 si vytváří neopakovatelný styl kontaktních fotografií, jimiž zpracovává svá osobní témata řazená do rozsáhlých a časově náročných cyklů. Tehdy začíná vrcholit jeho individuální přínos světovému umění. K jeho dalším hlavním cyklům patří např. „Skleněné labyrinty“, „Labyrinty“ či „Vzpomínky“. Josef Sudek se účastnil nesčetných výstav doma i v zahraničí. Vydal několik fotografických publikací o Praze a Pražském hradu. Jeho první monografie vyšla v roce 1956 v Praze. Po jeho smrti vyšlo doma i ve světě velké množství knih o jeho životě a díle.
 
….
 
Všechny fotky z výstavy i vernisáže: Petr


Fotografie z výstavy

Licence Creative Commons
Toto dílo podléhá licenci Creative Commons Uveďte původ 4.0 Mezinárodní Licence. Stránky jsou archivovány Národní knihovnou ČR

REPUBLISHING TERMS

You may republish this article online or in print under our Creative Commons license. You may not edit or shorten the text, you must attribute the article to Martin Fryč and you must include the author’s name in your republication.

If you have any questions, please email martfryc@gmail.com

License

Creative Commons License AttributionCreative Commons Attribution
Vernisáž výstavy Wichterlová – Sudek / Na návštěvě