Výstava Jaroslav Róna: Umanuté kresby

Už jen do 28. 6. 2021 bude ve výloze Knihkupectví a kavárně Řehoře Samsy, Pasáž „U Nováků“, Vodičkova 30, Praha 1, k vidění zajímavá výstava Jaroslava Róny: Umanuté kresby.

Známý malíř a sochař Jaroslav Róna, člen skupiny Tvrdohlaví, řadu let doma i na cestách kreslil své „umanuté kresby“ plné nepokoje, konkrétního vidění i symbolických významů. Většinu z nich doprovodil vlastním krátkým textem či citátem z literatury. Kresby postupně vytvořily pozoruhodný cyklus, vtahující diváka (čtenáře) do naléhavého, drásavého Rónova vnitřního světa, zrcadlícího znepokojivé stránky světa vnějšího.

….

Akademický sochař Jaroslav Róna (* 27. dubna 1957, Praha) je český sochař a malíř, keramik, umělecký sklář, grafik, scénograf, literát a amatérský herec.

Vyrůstal v normalizačních sedmdesátých letech. Když ho nepřijali na výtvarnou školu, odešel jako patnáctiletý do učňovského střediska v Hlinsku, kde se vyučil kožešníkem. Tam se také začal zajímat o dráhu výtvarného umělce, maloval první obrazy a posléze, v osmnácti letech, byl přijat na Střední výtvarnou školu na Hollarově náměstí v Praze. Od té doby se nezabýval ničím jiným než výtvarným uměním, literaturou a filmy. Velmi se inspiroval dílem takových umělců, jako byli Edvard Munch, Oskar Kokoschka, Max Beckmann, Egon Schiele, Pablo Picasso.

Po úspěšném absolvování střední školy byl přijat na Vysokou školu uměleckoprůmyslovou v Praze (obor Sklářské výtvarnictví pod vedením profesora Stanislava Libenského). V roce 1984 ukončil VŠUP diplomovou prací Velký a malý pes, dvojicí rozměrných skleněných zvířecích skulptur v kovové konstrukci (nyní ve sbírce Národní galerie a Galerie hlavního města Prahy). Spolu s přítelem Tomášem Vorlem napsal divadelní hru „Malý nezbeda“. Hru nakonec i sám režíroval a několik let byla uváděna v Branickém divadle pantomimy, kde byla neustále vyprodána.

Roku 1987 mu nešťastnou náhodou vyhořel ateliér. Na poslední chvíli vyběhl z hořícího ateliéru a zachránil si život. Téhož roku spoluzaložil výtvarnou skupinu Tvrdohlaví (1987–1992; spolu s malíři Jiřím Davidem, Stanislavem Divišem a Petrem Niklem, sochaři Michalem Gabrielem, Zdeňkem Lhotským, Stefanem Milkovem, Františkem Skálou, Čestmírem Suškou a organizátorem Václavem Marhoulem). Uspořádali výstavu v Lidovém domě v Praze 9. Cestoval po Itálii. Vrátil se přímo do samotného dění sametové revoluce (1989), angažoval se v propagačním centru v Mánesu, kde kreslil revoluční letáky.

Po krátké revoluční pauze se opět věnoval malířství a sochařství. V roce 1991 pracoval na scénických návrzích pro film Amerika, jenž vznikl na základě knihy Franze Kafky Nezvěstný (za tuto práci byl nominován na Českého lva). Po revoluci se otevřely brány do celého světa, a tak Róna cestoval do Mexika, Izraele, Francie, Indonésie, Řecka, Španělska, Portugalska, Skotska, Indie a na Kanárské ostrovy. V této době se opět začal soustřeďovat na modelování. Jeho monumentální sochařská díla se vyjímají na Pražském hradě (Podobenství s lebkou), na zámku Klenová u Klatov (Rytíř s drakem, Sépie), v Agios Nikolaos na Krétě (Labyrint).

Jeto tvorba se pravidelně přiklání k sochařství nebo k malířství. Pravidelně vystavuje na domácích i zahraničních výstavách. Zatím jeho nejdůležitější výstava se konala na přelomu let 1997/1998 v Domě U Kamenného zvonu v Praze.

Obnovil vztah s Františkem Skálou a Alešem Najbrtem a vytvořil komickou skupinu Tros Sketos, pravidelně vystupoval v Divadle Sklep, v roce 2002 složil znělku Mezinárodního filmového festivalu v Karlových Varech.

V roce 2001 vytvořil scénu ke hře F. Schillera Úklady a láska pro divadlo Na zábradlí (režie J. A. Pitínský)

V roce 2000 byl Róna vyzván Společností Franze Kafky k účasti v soutěži na pomník Franze Kafky. Soutěž vyhrál a v roce 2003 byl pomník odhalen na Starém Městě pražském. Od roku 2005 pracuje jako vedoucí pedagog ateliéru sochařství I na Akademii výtvarných umění v Praze.

Byl o něm natočen dokumentární film Odvaha (2016) režírovaný Pavlem Štinglem.
CV: Wikipedia