Vernisáž výstavy Skrytý řád a vnitřní podstata jedinečnosti historických měst ČR

Výstava představující koncepci, výsledky a budoucí využití pětiletého urbanisticko-památkového výzkumu s desítkami řešitelů potrvá až do poloviny listopadu, pro zájemce bude k dispozici také online kurátorská prohlídka s prof. Janem Jehlíkem, vedoucím výjimečného, mnohamilionového grantu, a zároveň vedoucím Ústavu urbanismu na Fakultě architektury ČVUT v Praze. Metodologie, díky níž je možné zpracovat historický vývoj měst do souborů map umožňujících široké spektrum analýz, by měla podle jejich autorů výrazně pomoci s vyhodnocováním aktuální situace a plánováním stavebních či např. dopravních změn ve městě jak památkářům, tak i městské samosprávě. 

Koncepce výstavy /

Petr Buryška, Kateřina Dolejšová, Tomáš Drdácký, Jan Jehlík, Edita Lisecová

„Vycházeli jsme z těchto premis: město je kulturní hodnotou jako celek – nejen jako součet hodnotných objektů,  památkově hodnotná území (rezervace, zóny) jsou nedílnou součástí jejich krajinného a celoměstského kontextu a za třetí – digitální model mapování umožňuje odborně porovnávat různorodé formální a historické zdroje,“ vysvětluje architekt a urbanista Jan Jehlík. „Cílem bylo vytvoření nástrojů, které identifikují komplementární jevy a atributy, jež jsou důležité pro udržitelnost kulturních hodnot historických měst i pro zachování jejich autenticity či návrh inovací jejich ochrany v územním plánování a památkové péči.“

Ambicí výzkumu bylo doplnit stávající metody a přístupy památkové péče na základě znalostí současného urbanistického poznání, tím obohatit a posílit památkovou péči a její výkon, aniž by byly její existující priority zpochybňovány. Pro péči o hodnoty města je rovnocenně důležitá péče současně o celek, části i jednotlivosti. Jako celek lze pro tento účel chápat město v jeho správních hranicích, jako část jeho středověké jádro, jako jednotlivosti jednotlivé objekty či dílčí soubory.  Metodou je zobrazení, popis a interpretace fenoménů v různých časových obdobích. Podstatou mapování je projekce podstatných jevů, atributů a vztahů a informace o jejich proměnách. Uspořádání a utváření jevů a atributů se fixuje v rámci geografického informačního systému (GIS).  Výstupem mapování jsou soubory map s odborným obsahem a příklady jejich analytického využití. Projekce vychází z  měřítka celku města, měřítka krajinného kontextu a měřítka skladebných částí.

Vývoj struktury městského osídlení na území České republiky byl v základních rysech ukončen na přelomu 15. a 16. století a byl výsledkem především středověkého zakládání a rozvoje měst evropské křesťanské civilizace. Struktura městského osídlení se rozvíjela postupně v několika vlnách, z nichž nejvýznamnější je zakladatelské a kolonizační úsilí pozdních Přemyslovců. I když v následujících stoletích procházela města i celková struktura městského osídlení na našem území různými vývojovými peripetiemi, zůstává nejvýznamnějším rysem měst jejich středověký charakter, který si většina měst uchovala nejen v období nástupu industriální revoluce, ale i v následujícím období až po dnešek. Základním kamenem středověkého města je koexistence profánní a sakrální moci. Je vyjádřena stavbami světskými, ke kterým patří měšťanská zástavba, radnice, tržnice, opevnění, ale také šlechtická sídla, a stavbami církevními, jakými jsou chrámy, kostely, kaple a jejich soubory. Z urbánního hlediska jsou nejpodstatnějším projevem této koexistence veřejná prostranství – náměstí (tržiště), uliční a cestní síť – a jejich vzájemné hierarchické vazby. Stavby a jejich soubory a veřejná prostranství v krajinném kontextu a jejich kompoziční uspořádání jsou společností sdíleným obrazem města, výrazem historické vrstevnatosti a různorodosti jako výslednice soužití různých etnik a kulturních vlivů.

Historická centra mnoha měst si díky svému dlouhodobému kontinuálnímu vývoji dodnes uchovala velmi pestrou a různorodou urbánní architektonickou strukturu. Přestože některá z nejvýznamnějších staveb a prostranství již ztratila svoji původní funkci a původní poslání a obecně můžeme říci, že způsob využití městských struktur doznal podstatných změn, vrstvené uspořádání městských struktur naopak často tyto změny funkce a využití absorbovalo. Podstatnou a viditelnou složkou obrazu města je také přítomnost trvalých procesů, jejichž projevem je osvojená schopnost obývání městského prostředí. Projevem kvality osvojení je vztah k místu – identifikace s ním.  Intenzita této identifikace se prohlubuje rozvíjením hodnoty místa a jeho pamětihodných znaků – hodnot památky. Kulturní proces tkví v osvojování klíčů k porozumění řeči komplexního obrazu situace. Je nezbytné si stále připomínat, že v komplexním obrazu situace nelze vyloučit kulturní působení člověka tady a teď, památka má být živým dokladem takového působení. Další podstatnou vlastností je zde autenticita – pravost, která tkví v hloubce a udržitelnosti trvalého cyklického dialogu generací a opravdovosti obsahu sdělení. Tato vlastnost má svoji hmotnou i nehmotnou povahu.

Jedním z atributů současnosti je schopnost uložit a uchovat velké množství dat. Hodnotou současnosti je schopnost tato data vyhodnotit a využít je jako informace k dalšímu rozvoji a jeho predikci. To předpokládá schopnost zobrazení informací, tvorbu komplexního modelu a jeho zobrazitelnost v jednotlivých časových úsecích. Budeme-li mít relevantní obraz hmotných a nehmotných procesů ve městech a budeme-li znát i jejich historické tendence, bude možné predikovat a hodnotit budoucí směřování a usilovat o optimalizaci cílového obrazu. Je nezbytné experimentálně na digitálním modelu ověřovat udržitelnost památky bez toho, abychom provedli chybný a zásadně nevratný krok. V tomto kontextu je třeba naplnit účelovou databázi informacemi o situaci památky a o památce samé, digitalizovat příslušná data a informace a zdokonalovat virtuální obraz města, včetně postupné digitalizace archivní dokumentace. Takto lze zachytit zásadní informace o fyzickém stavu města, které dávají příležitost k návratu do historických situací, možnost jejich zpětné analýzy a remodelace či anastylózy (tj. obnovy stavební památky sestavením zachovaných částí do původní podoby). Předkládaná práce přispívá k účinným opatřením v této oblasti a její metody sledují trend současné světové experimentální památkové péče.

Památková péče může být v urbanistickém měřítku efektivně realizována pouze tehdy, když dokáže zohledňovat žitou realitu, předvídat a v rámci vlastního plánování účinně koordinovat probíhající změny, nikoli na ně pouze pasivně reagovat. To vyžaduje systematický přístup na několika úrovních. Výše uvedené shromažďování, třídění a hodnocení dat o území umožní monitorovat změny, včas rozpoznat probíhající trendy i jejich potenciální dopad a usnadní jejich účinnou komunikaci s jednotlivými aktéry. Efektivní správa a přizpůsobování systémů tam, kde jsou pod přímou kontrolou veřejné správy, se týká především veřejných prostranství a občanské, krajinné a technické infrastruktury. S tím souvisí i smysluplná aktualizace příslušných pravidel a předpisů, včetně podmínek poskytování metodické podpory. Obecně je nutné přesunout část pozornosti od objektově zaměřené péče k zájmu o památkové hodnoty a jevy projevující se v urbanistickém měřítku. Jedině tak bude možné zajistit přirozený vývoj památkového prostředí a vědomě nastavovat optimální míru zachování jeho fyzické podoby, stejně jako jeho obecně vnímané identity a autenticity. Aktuálně probíhající děje a urbanizační procesy ve městech jsou nedělitelnou součástí památkového prostředí, zásadně ovlivňují jeho vnímání a naznačují tendence, které se dříve či později budou ve fyzickém prostředí manifestovat, je proto nutné jim dobře porozumět.

Výstava vznikla jako součást projektu  „Původ a atributy památkových hodnot historických měst České republiky“ financovaného z Programu aplikovaného výzkumu a vývoje národní identity  České republiky Ministerstva kultury ČR – NAKI II

Veškeré informace o projektu a odkazy na jednotlivé výsledky na webu fa čvut