Vernisáž Jiří Pitrmuc: Wingless Bird With Hands

Do 19.7.2020 bude v Galerii Jelení, Dukelských hrdinů 25a, Praha 7, přístupná výstava Jiřího Pitrmuce: Wingless Bird With Hands.

kurátor: Viktor Čech

Potenciál groteskna vždy spočíval v oné bezstarostné nevinnosti, s jakou nám její aktéři odhalují krutou ironii lidského života. Jakoby naše bytí nic nevážilo a my jsme ho mohli kdykoliv odfouknout jako kousek chmýří. Veselost, s níž se herec v grotesce rozplácne na slupce banánu, v nás nevyvolává ani špetku „Schadenfreude“, naopak z něj v našich očích činní hrdinu, jemuž závidíme ztrátu vážnosti životních situací. Ne nadarmo v češtině slovo „vážnost“ neustále připomíná, jakou nám důležité věci v našem životě přinášejí zátěž. Komik v klasické filmové grotesce projde s lehkostí klopýtající primabaleríny během krátkého příběhu snad nekonečnou řadou událostí, z nichž každá by v našem „reálném“ světě byla vážnou nehodou či životní událostí. Takové postavy jsou hrdiny našeho chvilkového osvobození od krutosti biologické, fyzikální i sociální kauzality.

Pro avantgardu 20. let byl takovým idolem naděje a osvobození se onen slavný tulák Charlie. Od té doby uplynulo již skoro celé století, přesto je právě vize odlehčeného a hravého světa, který se přes všechny krutosti a příkoří osudu směje (jak ho ve své knize vystihl Karel Teige), možná i dnes jednou z cest pozitivního osvobození a znovupřivlastnění si naší budoucnosti. Ona tíže existence a všechna úskalí čekající na našich spletitých životních cestách nás nikdy zcela neopustí, přesto je však důležité naučit se onen důležitý trik, který nám hrdinové grotesek neustále předvádějí – umět z kouzelného klobouku namísto drtivé váhy lidského života znova a znova vytáhnout stav veselé nulové gravitace. 

Podobný, hravý stav beztíže lze vycítit i z realizací Jiřího Pitrmuce, který ve svém současném výstavním projektu neskrývá vedle grotesek ani další inspiraci, svět specifické logiky výtvarné řeči dětských kreseb. Autor tu recykluje v kořenech moderní kultury uvízlé téma grotesknosti, aby tuto vizuální řeč plnou veselí a bezstarostnosti spojenou s řadou typických artefaktů zbavil tragédie lidské přítomnosti a představil nám ji ve svých malbách a instalaci jako svěží hernu archetypů avantgardy. Herci zmizeli a zůstává zde vizuální herna nečekaných situací, průniků i gagů, v níž hlavní roli získávají rekvizity asociující nám poetický svět grotesky. Umělec je zde oním kouzelníkem s cylindrem, z nějž ale nevytahuje ani holubice, ani králíky, ale své obrazy.  

Viktor Čech