Vernisáž David Nosek – Feed Me Like a King

Jenom do 17.12.2019 bude v rámci Galerie 207 v Ateliéru intermediální konfrontace VŠUP / UMPRUM, místnost 207 ve 2.patře, Nám. Jana Palacha 80, Praha 1, přístupná hustá instalace Davida Noska.

prezentace autora, komentovaná prohlídka a ukončení výstavy: 17. 12. 2019 od 16.10 hodin, učebna č. 413

Pátá – a poslední – výstava Galerie 207 v zimním semestru 2019/2020 představí dílo Davida Noska, studenta 1. ročníku navazujícího magisterského studia v ateliéru malby. Ve své tvorbě pracuje s tématy fatalismu, destrukce, klimatické krize a ohrožení planety, na které nahlíží v kontextu všedního života. Nejinak je tomu i u výstavy v Galerii 207. Nese název Feed Me Like a King a vychází z estetiky ohně. Ten se na výstavě objeví v podobě fotografií, které byly k sobě na základě vnější podobnosti přiřazeny algoritmem. Dochází tak ke splynutí filmových záběrů, vtipných koláží, násilí, autonehod i reálných přírodních katastrof do jednoho celku.

Fotografie rozsáhlých požárů zaplavily toto léto světová média. Přestože se nejedná o vyjímečný jev a k lesním požárům podobného rozsahu dochází pravidelně každý rok, staly se na několik týdnů tématem číslo jedna. Dokud pozornost médií neopadla, země se nacházela na pokraji apokalypsy. Nejasná souvislost mediální reality s reálným stavem věcí, naše neschopnost tuto souvislost smysluplně posoudit a na základě toho jednat, je jedním z hlavních problémů současnosti. Virální potenciál určitých druhů obsahu může způsobit, že informaci přikládáme mnohem větší váhu než ve skutečnosti má, nebo se naopak důležitá informace ztratí ve změti banalit, přičemž o složení feedu sociálních sítí – dominantního média přijímání informací – rozhodují nadnárodní korporace s vlastními politickými zájmy. Proliferace určitých druhů obrazů může být snadno využita k manipulaci s veřejností, která posléze přijme jakékoliv nabízené řešení.

Ekologický “crisis management” pod nadvládou globálního bankovního kartelu pak může znamenat budoucnost, ve které je postupující prekarizace životních podmínek interpretována jako nevyhnutelný důsledek klimatické změny. Zápalná oběť molochu globálního technokapitálu, kterou provádějí jihoameričtí zemědělci vypalováním pralesů, je pod tíhou katastrofických obrazů cirkulujících po sociálních sítích znásobena naší vlastní obětí: dobrovolnou akceptací zhoršující se kvality života, aby mohl být zachován status quo. Ekologicky uvědomělý anti-natalismus a posun směrem od materiálního vlastnictví jde tak u mladé generace ruku v ruce s nedostupností bydlení a životním stylem založeným na prázdném hédonismu, krátkodobé spotřebě a komodifikaci mezilidských vztahů. Budoucnost utopená ve smrtící spirále rostoucí časové preference je pravou antitezí jakéhokoliv udržitelného rozvoje. Vše hoří.

Tereza Štěpánová