Vernisáž česko-německé skupinové výstavy Vzduch ve městě (City Air)

Do 3.11.2019 bude v Galerii kritiků, palác Adria, Jungmannova 31/36, 1.patro, přístupná velmi zajímavá česko-německá skupinová výstava Vzduch ve městě (City Air).

Vystavují – Martin Kreim, Metulczki. Stefan Schwarzmüller, Oliver Stäudlin, Lukáš Havrda, Jitka Kopejtková, Edita Pattová, Tomáš Sejkora.

Úvodní text kurátorky Mgr. Vlasty Čihákové Noshiro, Ph.D:

V roce 2018 byla uspořádána v Lipsku výstava s názvem „LUFTSTADT“, jako parafráze na středověkou německou zásadu Stadtluft macht frei (Městský vzduch osvobozuje). Podle ní každý poddaný, který dokázal kdysi přežít bez postihu feudální vrchnosti ve městě celý rok a den, se stal svobodným a nezávislým občanem. Nařízení, vydané na základě jednoho z nejstarších právních spisů z 13.století, vzniklo původně z obšírného, latinsky psaného díla s názvem Saské zrcadlo (Sachsenspiegel), jehož autorem byl německý rytíř a přísežný soudce Eikl von Repgov. Svým prakticky zaměřeným obsahem zasáhlo do všech oblastí života tehdejší společnosti a stalo se vzorem pro analogické právní dokumenty v  Čechách.

Středověká města, jež pro svou stísněnost, špatné hygienické podmínky, epidemie smrtelných onemocnění a vysokou kriminalitu rozhodně nepatřila mezi místa, kde by lidé žili dobře a spokojeně, se stala nakonec vytouženým útočištěm vesnických nevolníků. Nabídla jim totiž možnost legálního úniku z bezútěšného života v područí jejich pánů. Pány byla míněna šlechtická vrchnost, vlastníci půdy, kteří od nich vybírali velké peněžní či naturální odvody a nárokovali i další služby, jako robotu nebo povoznictví. Díky osvobozující právní zásadě měst však „nevolné osoby, jimž se podaří prožít rok a den ve městě, aniž by je jejich pán našel nebo donutil vrátit se zpět“, svou kýženou svobodu nalezli. Město se tímto začalo prosazovat vedle šlechtické zemské obce jako stavovská společnost, otevřená venkovskému lidu. Mezi občanem a mocí královských měst, či vrchnostenskou mocí poddanských měst, se zrodila na nižší správní úrovni třetí moc, tj. cechy, sdružující jednotlivá povolání nebo jejich skupiny. Ty se řídily relativně demokratickými principy, umožňovaly diferencovanější ochranu a prosazovaly zájmy obyvatelských skupin. Svobodu sice nenastolovaly jako všeobecný princip, neboť pořád převažovalo pojetí kolektivní moci nad jednotlivcem, avšak svoboda získala svou váhu alespoň na úrovni ideálních představ.

Vznik této nižší korporativní úrovně ve městech u nás náleží době Karla IV. Na počátku 15. století bylo v Českém království kolem třiceti královských a dvě stě devadesáti poddanských měst a většina z nich měla tři až pět tisíc obyvatel, malá města pod tisíc. Patřila buď panovníkovi nebo bohaté šlechtě, církevním řádům či klášterům. Přesto však jejich obyvatelé byli mnohem svobodnější než venkované. Pokus starého patriciátu propojit šlechtickou složku s touto městskou složkou ztroskotal, města byla z právního hlediska samosprávnou korporací a představovala společenský pokrok v socio-kulturním slova smyslu.

Městský vzduch zde tudíž chápejme spíše jako kulturní ovzduší, neboť ve smyslu čichového vjemu by dozajista neobstál. Život v přelidněném středověkém městě nebyl jednoduchý, odehrával se převážně na ulicích a náměstích. Úzké, křivolaké a špatně osvětlené, neprosluněné uličky nemívaly žádné dláždění a vrstvu bahna zpevňovaly násypy z oblázků nebo říčního písku. Vylévaly se na ně všechny výkaly, voda z prejzových střech, povalovaly se tu odpadky všeho druhu, zašlé zdivo i zbytky omítek, někdy i hromady hnoje vyvezené z chlívků městských dvorků. K nepříjemným pachům patřily i výpary ze žump, neboť kanalizace nebyla ještě zavedena, město bylo zahaleno do kouře z kováren a pekáren, prachu z dílen kameníků, zápachů z koželužen, barvíren, řeznických krámů, mydláren, sladoven a dalších řemeslných dílen. Pro takové životní prostředí byl příznačný radikální prakticismus, vyjadřovaný prosazováním tzv. pozitivních práv („Práva saská“ v překladu Saského zrcadla= Sachsenspiegel či „Práva císařská“ v překladu Švábského zrcadla=Schwabenspiegel), dvou hlavních sbírek právního provozu společnosti. Tyto sbírky zaručovaly především právo na školní vzdělání, lékařskou péči a na bydlení. Tzv. pozitivní práva pak znamenala, že společnost (země) je povinná každému občanu zajistit přežití s bezplatným základním vzděláním, zdravotním ošetřením a volbou vlastního obydlí. Tato práva jsou platná do dnešní doby, neboť v mnoha ohledech se život městské společnosti nezměnil, alespoň v představách občanů. Fenomén města však propojil různé existenční světy a v dynamicky pojímané polaritě svobody se stal specifickou entitou, přetrvávající v Evropě dodnes.

Galerie kritiků ve své výstavní dramaturgií se věnuje problematice městského soužití v mezinárodní výstavní konfrontaci již řadu let. V roce 2007 proběhla česko-švýcarská výstava nazvaná Lidský organismus / HumOrg, s využitím nových médií a technologií, rozčleněná na čtyři tematické části: 1/ Lidské tělo jako biologická jednotka, 2/ Dům–jeviště sociálního působení, 3/ Město jako seskupení budov, 4/ Globální síť–superstruktura. Ve svém celku výstava směřovala k vyjádření požadavků na bydlení, životní prostředí a informační network ve městech. Druhá česko-švýcarská výstava Urban kiss (2009), motivovaná snahou odstranit pocity neklidu, úzkosti, frustrace, nudy a strachu, poukázáním na světlé stránky života ve městech, chtěla naznačit východisko vytvořením nové alternativní komunity. Konečně česko-americká výstava City Utopia (2017) byla koncipována jako multimediální vize životního prostředí, jednak s pomocí počítačových programů na pomezí reality a virtuality, dále na základě záznamů konkrétních projektů v určitých místech americké a české metropole. Pokud jde o spolupráci Galerie kritiků s Lipskem ve smyslu vizuálního pojednání problematiky města, je rovněž konstantní (viz česko-německá výstava Sofistika prostoru – 2012, výměnná výstava Já je někdo jiný / I is Someone Else / Ich ist ein Anderer – 2013, společná výstava Il Mondo bello / Krásnější svět – 2014). Obě strany, česká i německá, usilují o pravidelnou výměnu názorů a tvůrčí konfrontaci v náhledu na způsob života člověka v dnešním světě, ovlivněného informatikou, ekologií a městským prostředím, jež se tak často vzdaluje přirozenému způsobu existence a vyžaduje socio-kritickou reflexi. Ohniskem zájmu umělců je obrazové vyjádření vztahu člověka k životnímu prostředí a jeho historickému vývoji, podnětné pro českou i německou veřejnost. Proto i stávající výstava Městský vzduch / City Air v konfrontaci čtyř českých a čtyř německých autorů opět prověřuje kulturní ovzduší města z různých oborových hledisek a pohledů na soužití občanů v městské komunitě, ve vztahu k naplňování jejich potřeb.

Mgr. Vlasta Čiháková Noshiro, Ph.D