Vernisáž Jakub Uksa: Sequence Travel + Kryštof Rybák – sklo

Do 10.11.2019 bude v nové lokalitě The Chemistry gallery, Ovenecká 17, Praha 7 (hned u Letenského náměstí), přístupná špičková a krásná výstava Jakub Uksa: Sequence Travel + Kryštof Rybák – sklo.

Text kurátora Radka Wohlmutha k výstavě:

Malíř a grafik Jakub Uksa (*1981) patří do silné generace pražských writerů (OBIC), která na graffiti scénu nastoupila v polovině 90. let. Jeho vztah k písmu a pevně definovanému tvaru je daný i studiem užité grafiky. Inspiraci téměř od počátku čerpal z projevů silných starověkých a orientálních kultur. Své práce důsledně vytvářel bez skicování jako intuitivní freestyle. Vnímal je jako grafický rébus, kdy hlava pracuje o pár tahů napřed, a teprve poslední linkou se puristická kompozice sama uzavře, aniž by bylo třeba k ní výtvarně cokoli dodávat. Kromě celkového tvaru, experimentoval i s „nervností“, šířkou a zmnožováním linie. Občas dospěl až na hranici piktogramu.
První plátna vystavil v roce 2015. Šlo o precizní do sebe zavinutá schémata s geometrizujícím tvaroslovím, která rozvíjela jeho realizace ve veřejném prostoru. Další možnosti přinesla proměna barevnosti, kde nechybějí ani metalické odstíny, a pokusy otevřít plošnou strukturu do třetího rozměru. Jestli byly oporou časných maleb fragmenty pieců, teď vnímá čisté plátno jako neprobádaný kontinent. Závěsný obraz je pro něj systém funkční jako celek, ale dál řeší každou linii. Tvorba pak zůstává rozvíjenou mentální cestou a navzájem podmíněným procesem.
Kompozice Jakuba Uksy klamou tělem. I když mohou vyvolávat pocit inženýrsky promyšlené účelnosti, jejich součástí jsou také improvizace a tajemství. V současnosti do nich navíc skrze konkrétní barvy a tvary kóduje prvky osobní mytologie. Stejné je to v případě výstavy Sequence Travel, která s odstupem nazírá jeho práci za několik posledních let. Některé obrazy odkazují k cestám po Laponsku nebo Indonésii, jiné si všímají prožívání vesmírných událostí, vztahujících se k naší planetě, další se obracejí k obecnějším existenciálním úvahám – otázkám pomíjivosti, duchovní sféry či uvažování o pohybu v čase. Zdůraznění subjektivního rozměru malby přineslo i proměnu jejího pojetí. Z formálního řešení se stal jazyk, linie už není hlavním nositelem příběhu, ale stává se kapilárou, znamením identity, zatímco význam přechází na koloristickou složku, která otevírá téma. Mentální odklon od čisté formy, jinými slovy graffiti, směrem k obsahové malbě se završil.
Radek Wohlmuth
kurátor výstavy

Zkrácený text Richarda Druryho o Kryštofu Rybákovi:

Kryštof Rybák patří mezi autory mladší české sochařské generace. V roce 2007 absolvoval ateliér figurálního sochařství Jana Hendrycha na pražské Akademii výtvarných umění. Zpočátku se věnoval práci s uplatněním skloviny. Posléze dal přednost spíše jiným materiálům – bronzu, plastu a kameni bez využití efektní světelné a barevné působivosti. V utváření tvůrčího zaměření ho neoslovila inspirace lidskými postavami, stejně tak je mu cizí abstraktní znakové tvarosloví. Výrazné nosné podněty k volné tvorbě a pole pro nesvázanou sochařskou kreativitu mu poskytnul až svět zvířat. Na tématech zvířecích postav se zřetelně baví užitím tvarové zkratky a nadsázky. Rád experimentuje, skládá jednotlivé segmenty těl jako bizarní stavebnice loutek. Zjednodušené modelované figury jsou nabité dynamikou pohybu a mluví sumární řečí o podstatě svých předobrazů. Klidná forma je mnohdy narušená destrukcí, ale přesto celek nepůsobí brutalitou a rozdrásaností. Jeho práce okouzlují podvědomým nutkáním vyvolávat úsměv, pocitem setkání se s osvobodivě lehkým pohledem na svět, kde nemusí být vše jen vážné a osudové.