Vernisáž výstavy Plejády skla 1946-2019 – 2.část – monumentální sklářská tvorba

Nejméně do 31. 12. 2025 je v Uměleckoprůmyslovém museu, 17.listopadu 2, Praha 1, přístupná krásná, zajímavá a rozsáhlá výstava Plejády skla 1946-2019. Toto jsou ukázky a vernisáž 2. sálu, ve kterém převažuje monumentální sklářská tvorba.  Mezi vystavenými objekty v tomto sále uvidíte díla Jaroslavy Brychtové a Stanislava Libenského, Zdeňka Lhotského, Václava Cíglera, Pavla Kopřivy a dalších.

Expozice představuje část světově proslulé sbírky skla Uměleckoprůmyslového musea v Praze druhé poloviny 20. a začátku 21. století, tzv. autorské sklo. Výběr klíčových děl z různých desetiletí doprovázejí jej vysvětlující chronologické texty včetně výroků slavných představitelů sklářské scény. Expozice návštěvníkům názorně přibližuje, čím a v jaké době tyto exkluzivní práce iniciovaly vývoj autorského skla ve světě. Všechna díla, jež budou moci návštěvníci obdivovat, vznikla mnohdy před desítkami let, ale nestárnou, jsou stále esteticky současná, nápaditá v koncepci, objevná v použité technologii i provedení.

Architektura expozice navržená architektem Jiřím Novotným se inspiruje hranami křišťálu i atmosférou uliček městské aglomerace. Návštěvník procházející kubistickými formami tohoto pomyslného města sestávajícího z osmi pyramid objevuje postupně a v různých úrovních více než sto dvacet děl a objektů. Ty nejstarší pocházejí z druhé poloviny 40. let minulého století, nejnovější vznikly relativně nedávno.

Z historie

Autorské sklo (nazývané také jako studiové, individuální, tvorba solitérů nebo umění ve skle) je produkcí navrhovanou umělci-skláři, která není určená pro masovou ani manufakturně multiplikovanou výrobu. Jde o experimentální projev, který překračuje pomyslnou hranici mezi užitou tvorbou a tzv. volným uměním.

Tato tvorba vznikla u nás po druhé světové válce ve specifickém kontextu bývalého Československa jako východisko z rozporu mezi vysoce vzdělanými sklářskými výtvarníky a nemožností využít jejich schopnosti ve spolupráci s výrobou. Výroba stagnovala, nepodléhala zákonitostem běžného marketingu, a tak se do výroby dostával jen zlomek vynikajících návrhů vysoce kvalifikovaných výtvarníků, kteří nebyli jako designéři dostatečně využiti. Výjimku tvořily jen velké zahraniční státní výstavy, které odstartovalo XI. trienále v Miláně v roce 1957, následované řadou dalších po EXPO 1958 v Bruselu. Jejich vliv se však doma neprojevil. Tradičně vysoce vzdělaní skláři se proto dali na tvorbu jinak zaměřenou, kterou ovšem ihned prorazili v zahraničí. Začali tak autorskou tvorbu řešit často dříve, než tomu bylo jinde ve světě.

Osvícený ředitel Uměleckoprůmyslového musea dr. Emanuel Poche spolu s kurátorem sbírky skla Karlem Hettešem začal tuto tvorbu sbírat v době, kdy začala vznikat. Další generace v tomto velkolepém projektu pokračovaly. Vznikla tak unikátní sbírka čítající kolem 6500 kusů, která dokumentuje především domácí vývoj v oboru, ve kterém Češi patří k zakladatelům a dodnes k nejvýznamnějším světovým představitelům.

Autorské sklo může mít formu objektů, skulptur, plastik, vitrají, instalací, prací do architektury, ať již obytné, nebo výstavní, a může existovat i ve tvaru site-specific instalací. Některé z významných realizací tohoto druhu jsou připomenuty v grafické mozaice v oknech výstavního sálu, které se týkají například výstavy EXPO v japonské Ósace v roce 1970 či ve španělské Seville v roce 1992. Rozměrnější reálné objekty tohoto druhu, které se do sbírky UPM dostaly buď jako exkluzivní práce přímo od autorů, nebo pocházejí z některých velkých výstav českého skla v zahraničí, představíme návštěvníkům musea v dohledné době v rámci rozšíření expozice Plejád.

Kurátoři expozice: Mgr. Milan Hlaveš, Ph.D., PhDr. Sylva Petrová