Vernisáž výstavy Václava Siky: Na motorce

Do 6.10.2019 bude v Galerii kritiků, palác Adria, Jungmannova 31/36, 1.patro, přístupná velmi zajímavá výstava Václava Siky: Na motorce.

Text Dr. Vlasty Čihákové Noshiro k výstavě:

Cesta malíře od přírody k motorkám
Dlouhou dobu se Václav Sika věnoval malbě ornamentu a geometrické abstrakci. Vytvářel také objekty, v nichž kombinoval odpadové dřevo s dřevěnými a skleněnými korálky, kovem a papírem. Výsledkem byly hravé asambláže, jež se daly volně řadit za sebou nebo vedle sebe v sériích, jejichž základem bylo ovíjení, rytmizování, slučování, či opakování jednotlivých prvků. Pak vznikly dřevěné reliéfy jako triptychy kolorované pestrými barvami, kde docházelo k posouvání prvků stejných geometrických tvarů, získávaných nejčastěji z odpadu dřevěných segmentů nábytkářských firem. I tato řada byla malovaná živými barvami a dala se libovolně instalovat na stěnu nebo na podlahu.

Přibližně kolem roku 2000 začal autor malovat hyperrealistické portréty přátel a rodiny. Maloval je nejen proto, že modely důvěrně znal, ale také proto, že chtěl již odhlédnout od ornamentu a geometrie. Studoval různé detaily přírody, hladiny jezírek s vrbami nebo stromová zátiší v okolí Kdyně, kde bydlí a pracuje. Nové práce vznikaly především díky tomu, že se neustále procházel v hlubokých lesích a pozoroval světelné vjemy i různé přírodní útvary. Pojal přírodu jako nevyčerpatelnou studnici obrazových motivů a nápadů.

Od roku 2011 se Sika zabývá hyperrealismem systematicky. Práci na domácích portrétech rozšířil na celé Chodsko, protože si uvědomil, že jde o jednu z posledních živých národopisných oblastí. Rozhodl se zachytit své rodáky v chodských krojích. Vytvořil portrét slavného dudáka a kapelníka pana Konrádyho, pokračoval však také v malbě mladých lidí, kteří se dnes oblékají jinak. Zrodil se komparativní soubor, jenž vrcholí portrétem paní Šichové, dámy žijící ve městě a zabývající se městskou módou, hojně používající klobouky i různé módní doplňky.

Podnětem k hyperrealistické práci se stala samotná fotografie. Sika fotografuje odjakživa, pouze své fotografie nevystavuje, ale používá jich jako předloh k malířské práci. Při svých cestách do francouzské Provence, kde každoročně vyučuje v létě plenérovou malbu, nafotografoval i řadu místních rostlin. Ukázalo se, že středomořská flóra je velmi bohatá na tvary a barvy. Detaily francouzské přírody, stavěné do kontrastu s českou a středoevropskou přírodou, se tak staly další motivací k jeho malbě. Při srovnávání s francouzskou květenou si však umělec uvědomil, že i obyčejné pupeny kaštanů, kulovitá poupata pivoňky nebo odrazy světla v kukuřici, jsou pro zobrazování velice atraktivní. Nadto, nedaleko Kdyně se nachází chráněná přírodní oblast Herštejn, kde roste například vzácný Áron plamatý, jehož malíř také zařadil do souboru, společně s rašící kapradinou a detaily uschlých kmenů stromů. Přeje si výslovně poukázat na krásu této vegetace, protože v dnešní uspěchané době lidé často nemají čas na vycházky a pozorování přírody.

Dalším námětem se pro Siku stal brouk, který mu také zkřížil cestu v lese. Malíř si uvědomil, že tito drobní obyvatelé luk jsou velmi zajímaví, ačkoli se o nich moc neví, protože nejsou vidět. Namaloval tedy detaily brouků v mnohanásobném zvětšení, stejně podrobně jako portréty lidí. Chtěl vytvořit k broukům protějšek člověka v jeho velikosti i malosti, což se mu zdařilo zvláště v portrétech hlav. Atributy jeho hlav u mladých dívek jsou účesy – Lenka má zapletené blond dredy, Johanka si vetkla do černých vlasů květinu. Mladí muži jsou zase zobrazeni s pokrývkami na hlavě, neboť jeden z nich hraje šlechtice na divadle a druhý hajného. Stařenky mají na hlavách šátky a jezdci na motorkách si nasadili své helmy.

V současné době je podnětem k malířovým obrazům řada starých motocyklů. Při jejich prohlídce a následně i fotografování, tak jak se předvedly před umělcem v plné své kráse, si Sika uvědomil půvab starého designu. V dnešní době, kdy je vnější úprava užitkových předmětů a strojů, motocyklů i aut domýšlena do nejmenších detailů, kdy vše vychází z aerodynamických tvarů a používají se umělé hmoty, se mu naopak zalíbila rukodělná práce s kovem, lesk chromových součástí, vyčnívající šrouby, staré karbidové lampy, barvy a mnoho jiného. Začal tedy motorky malovat, aby upozornil na zapomenutou kvalitní práci starých řemeslníků, neboť dnešní výrobky jsou pojaty především pro rychlou spotřebu. Přál si upozornit i na podobu současných motorkářů, kteří ve svých přílbách někdy vypadají jako lidé z jiné planety. Malíři se tak daří nenápadně zdůraznit, že naše životní prostředí bude vypadat tak, jak si je dokážeme udržet. Když motorky kdysi dávno začínaly, nikomu jistě nevadily, v dnešní době však jsou i ekologickým problémem, a tak se umělec oklikou jakoby navrací ke svému nejmilejšímu námětu – k přírodě.

Vlasta Čiháková Noshiro