Vernisáž výstavy děl Aléna Diviše a Josefa Zlamala

Do 1.9.2019 bude v Galerii u Betlémské kaple, Betlémské náměstí 8, Praha 1, přístupná velmi zajímavá výstava děl Aléna Diviše a Josefa Zlamala.

„Dialog s dílem malíře a ilustrátora Aléna Diviše přijímám s velkou úctou a radostí. Jsem přesvědčen, že naše díla ve své podstatě přirozeně korespondují, že jsou přímým dokladem toho, že existuje něco jako kontinuita, že jsou výrazem toho, že některé hodnoty přetrvávají a mohu být opakovaně zdrojem inspirace.“ Josef Zlamal

….

Alén Diviš, narozený 26. 4. 1900 v Blatě u Poděbrad, žil od dvacátých let minulého století v Paříži, kde studoval na École des Beaux-Arts a také u Františka Kupky. Z Čechů, kteří tam žili, byli mu nejbližší grafik a malíř František Tichý a hudební skladatel Bohuslav Martinů, první, kdo o něm později psal jako o velkém umělci. Ve třicátých letech se Diviš odvrátil od dráhy nadějného modernisty a na základě úvah o základních otázkách života se vrátil k přírodní realitě a maloval, mimo jiné v severní Africe, pusté krajiny, zátiší s mrtvými živočichy a lidi z okraje společnosti. Tehdy se poprvé výrazněji projevil jeho soucit s bytostmi trpícími – lidmi stejně jako zvířaty. V Paříži se živil všelijak, mimo jiné jako čistič stok. První roky druhé světové války byl zatčen a držen v pařížské věznici La Santé a potom vláčen po internačních táborech Francie, Maroka a Martiniku. V New Yorku, kam se dostal roku 1941, své vězeňské zkušenosti reflektoval malbami inspirovanými tím, co odsouzenci na smrt kreslili a psali na zdi cel, a těmito existenciálními obrazy se osobitě a zcela nezávisle přiblížil k tomu, čím tehdy zasáhli do dějin moderního umění Jean Dubuffet, Jean Fautrier a Wols. Když skončila válka, vrátil se do Československa, usadil se v Praze a roku 1948 tam své newyorské práce s velkým úspěchem vystavil. Další výstava roku 1949 obsahovala jeho tehdejší malby a kresby na náměty z balad Karla Jaromíra Erbena. Smrt, která v nich hraje podstatnou úlohu, stala se pak jedním z hlavních témat jeho pozdní tvorby. V padesátých letech za komunistické totality byl navštěvován jen několika nejvěrnějšími přáteli, jako byl František Tichý, historik umění Jaromír Pečírka, básníci Vladimír Holan a Jaroslav Seifert a sochařka Hedvika Zaorálková. Ke konci života z nedostatku peněz na barvy jen kreslil, hlavně výjevy z fantastických povídek Edgara Allana Poea a nakonec z bible. Těmito malířsky pojatými kresbami, v nichž jeho umění šerosvitu a temnosvitu dosáhlo vrcholu, zařadil se mezi nejvýznamnější duchovně zaměřené umělce 20. století. Zemřel na následky válečných útrap 15. 11. 1956 a jeho dílo bylo takřka zapomenuto. Znovuobjevil je a v sedmdesátých letech začal uvádět v obecnou známost Jaromír Zemina. Do širšího povědomí se Divišovo dílo dostalo až s velkou výstavou v Galerii Rudolfinum v roce 2005.

……

Josef Zlamal (* 7. prosince 1983 Šternberk) je český výtvarník.

Josef Zlamal pochází z výtvarnické rodiny, známými výtvarníky byli už jeho děd Wilhelm Zlamal a otec Petr Zlamal. Matka Blanka Zlamalová je architektka a Josef s ní později opakovaně spolupracoval na projektech realizovaných v architektuře.

Absolvoval rakouskou sekci šternberského gymnázia. Poté studoval jeden rok na Univerzitě Karlově v Praze, obor translatologie, a dva roky na Akademii výtvarných umění v Brémách.

Od roku 2012 navázal intenzivní spolupráci se sochařem Richardem Štiplem. Společně pak vystavovali například v evropských metropolích Paříži, Basileji, Madridu či také v Ciudad de México, Miami a Pekingu. Výrazným milníkem se v roce 2015 stala prezentace jeho děl na Art from the Heart v Šanghaji. Od roku 2016 působí převážně ve Švýcarsku, v Curychu a Churu, ačkoli má zázemí také v Londýně a Praze. Na francouzském výtvarném veletrhu Drawing Now Paris 2018 byla jeho tvorba vyhlášena objevem roku.

http://www.josef-zlamal.com/