Vernisáž Lukáš Machalický: Hodina eklektismu

Do 1.9.2019 bude v Colloredo-Mansfeldském paláci GhmP, Karlova 2, Praha 1, v 1.patře, přístupná výstava Lukáše Machalického: Hodina eklektismu.

Text kurátorky výstavy Hany Larvové:

Styl, který umožňuje kombinovat prvky pocházející z různého časového období a z různých kultur, přičemž použité tvary, barvy a materiály mohou být zcela nesourodé, přesto ale výsledný celek (umělecké dílo, koláž, interiérový design) vypadá velmi harmonicky a efektně.
Hodina eklektismu je název akusticko-vizuální intervence, kterou nainstaloval Lukáš Machalický v barokním interiéru piano nobile v Colloredo-Mansfeldském paláci v Praze. Projekt svou koncepcí navazuje na poslední dvě autorské výstavy – na výstavu Těleso ponořené do tekutiny, realizovanou v pražské MeetFactory před dvěma lety, a na projekt In the Park v New Jörg Kunstverein ve Vídni v roce 2018.
S aktuální intervencí obě výstavy spojuje důraz na promyšlenou dramaturgii a jednotlivé detaily. Lukáš Machalický totiž chápe výstavu daleko komplexněji – jako médium s přesahem do dalších významových rovin, kde se propojuje s textem, grafickým vizuálem a dalšími komponentami.
Architektura, tedy principy architektonických forem, je stěžejní téma Machalického konceptuální tvorby. Její reflexe ovlivňuje finální podobu realizace. V industriálním prostředí MeetFactory to byly specifické prostorové dispozice vnitřních rozměrů galerie 10 × 10 × 10 m, v New Jörg pak členění dvou místností jedenácti okny. V Colloredo-Mansfeldském paláci je to geometrie, která utváří charakter těchto výjimečných historických výstavních prostor.
Vrcholné baroko se specifickou vnitřní dispozicí je tak jedním ze stěžejních momentů instalace. Určuje ji barokní princip symetrické kompozice a geometrické řazení prostor. Machalický si pohrává s jednotlivými architektonickými schématy, která svou intervencí mění. Nezajímá ho přitom primárně jejich řád a striktní pravidla, ale spíš – nebo především – jejich ambivalence. Inspirací tedy není symetrie, ale zejména její narušení, vytvářející určitou deformaci, která je často dílem náhody. Výsledkem se stává permanentní polemika s kategoriemi dokonalosti a nedokonalosti.
Vložením nových architektonických prvků vytváří Machalický v piano nobile nové fiktivní prostředí. Určité části prostoru vyvolávají dojem tunelů se skrytým dějem nebo fixovanou událostí na hranici mystifikace. Z barokní terminologie si autor pro svůj výtvarný koncept půjčuje pojmy jako imitace, iluze, fikce, kulisy nebo model. Ve spojení s manipulací s měřítky a s perspektivou prostupují celou intervencí a samotný prostor přetváří ve fantaskní kulisy. Zmíněné pojmy, které jsou ostatně aktuální právě pro současnost, rozvádí autor dále ve videích a fotografiích, které instalaci dotvářejí. Video se zdánlivě statickým obrazem pracuje s imitací mramorového obložení piana nobile; fotografie určitých detailů, zmapovaných 3D skenerem se dotýkají jemné hranice mezi realitou a její napodobeninou.

Kurátorka výstavy: Hana Larvová