Martin Fryč
back
ilustrace výstavy
ilustrace výstavy
ilustrace výstavy
ilustrace výstavy

Vernisáž Aldin Popaja: Kamenní spáči

Do 5.5.2019 bude v Galerii Václava Špály, Národní 30, Praha 1, přístupná velmi zajímavá výstava obrazů Aldina Popaji: Kamenní spáči.

Průvodní text kurátorky Martiny Vítkové:

Jasně geometricky definovaný tvar a nepravidelnost pocházející z reality, řád a nahodilost – to je rozpor, který se vine dílem Aldina Popaji přibližně od roku 2010, kdy se po období zájmu o figuru přiklonil k abstrakci.

Aldin Popaja Kamenní spáči

Současný člověk ze střední, západní či severní Evropy, pokud není válečný zpravodaj, zná válku jen z vyprávění. Z filmů a fotografií. Naštěstí. Postihne-li svět válka, země se ze dne na den stane nehostinným místem, v němž není žádné jistoty. Symbolicky nezůstane kámen na kameni. I díky šrapnelu v noze z prvního dne války nejspíš Aldin Popaja preferuje řád a zabývá se symbolikou, která přetrvala staletí, krále, válečné sváry, hladomory i léta štěstí a hojnosti.

Už první důležitá díla Aldina Popaji známá v Čechách, grafické listy konfrontované s fotografiemi, se týkala války. Jeho diplomová práce na VŠUP byla rozměrným objektem s hyperrealistickými portréty v nadživotní velikosti, Šťastná bosenská rodina. Odloučení a vše, co ho provází, bylo vyjádřeno fotografickou perfekcí, dlouhým časem stráveným nad jednotlivými podobiznami. Další kapitolou se stala série několika diptychů nazvaná Dernek, neboli Mejdan v Jajci. I pro tyto obrazy byla důležitým zdrojem fotografie, tentokrát dlouhá expozice, která způsobila, že se z lidí nad stolky s pivem, vínem, kečupem a brambůrkami stali duchové, přítomní a nepřítomní zároveň. Pro svou zemi už nebyli obyvateli, ale návštěvníky.

Možná právě protože se Aldin Popaja přistihl, že je rovněž duchem v městě Jajce, začal zkoumat něco skutečně těžkého a hmatatelného, co přežilo skrze kruhy času – kameny z bosenských nekropolí. Symbolická cesta mezi stéčky a jejich symboliku je cestou do míst a věků, kdy vědění bylo staré, hluboké, úplné a božské, a co je nejdůležitější, sdílené napříč celou kulturou bez ohledu na teologické odlišnosti.

Užívání stećků v pohřebním rituálu totiž nebylo vázané na konkrétní vyznání, spojovalo všechna tři náboženství, pravoslavné, katolické i církev bosenskou. Kamenní spáči, jak jim malíř přezdívá v parafrázi na stejnojmennou sbírku bosenského básníka Maka Dizdara, vznikaly na území Bosny a Hercegoviny, ale i Černé Hory, Srbska a Chorvatska v období středověku od 12. do 16. století. Stećky demonstrují provázání víry, rytířství a lidové kultury, jsou propojeny s místními lidmi a pohádkami, pověrami a zvyky, vyzařuje z nich jakýsi homérský archaismus. S ovládnutím země Osmanskou říší fenomén kamenných nekropolí zanikl a přes všechna archeologická zjištění stećky zůstávají záhadné. Nápisy a reliéfy, jimiž jsou pokryté, významně ovlivnily současnou literaturu a umění na Balkáně. Vápencové kameny se dochovaly v různých formách jako desky, truhly, sarkofágy, pilíře a kříže zdobené reliéfy a rytinami s dekorativními, symbolickými a náboženskými motivy, scénami tance, lovu, každodenního života. Dekory zahrnují zakřivené čáry s trojlístkem, plastický cikcak, radiální kruh, růžice, měsíc, hvězdy, spirálové křivky, luk a šíp. Symboly na stećcích lze považovat za kulturní prazáklad, na nějž pozdější náboženství navazovala. Pro Aldina Popaju jde tedy o cestu k původní bázi, která předchází moderním konfliktům, ke zlatému věku, o němž sníme jako o věku jednoty, míru, rovnováhy a jednoznačné identity.Nezanedbatelným je motiv spánku, který asociuje jednu z českých pověstí o Blanických rytířích. Obraz spícího bojovníka či jakékoli deaktivované síly či energie doprovází řadu oblastí legend a mytologie. Spánek předpokládá probuzení, návrat toho, co usnulo a z vědomí zmizelo.

Konfrontací mezi jasně definovaným geometrickým tvarem a nepravidelností pocházející z reality, z reliéfů a nápisů na stećcích, se Aldin Popaja zabývá přibližně od roku 2010, kdy se po období zájmu o figuru přiklonil k abstrakci. Malíř užívá překvapivé barevné kombinace, vyjadřuje se prostřednictvím kompaktní plochy a náznakem iluze. Užívá tmavé a bílé pozadí, které můžeme interpretovat jako noc a den. Geometrickým řádem obrazců se proleptává nepravidelnost jako rentgenové světlo. Malíř hledá to, co je na symbolech estetické, co historicky podmíněné a co nese význam.

Aldin Popaja se považuje za českého malíře bosenského původu. Jeho témata jsou bosenská, ale většinu výtvarného vzdělání a přemýšlení o umění získal v Čechách. Narodil se roku 1971 v Jajci v bývalé Jugoslávii, na území Bosny a Hercegoviny. V letech 1990 až 1995 byl studentem Akademie výtvarných umění v Sarajevu. Mezi lety 1995 – 2000 vystudoval Vysokou školu uměleckoprůmyslovou v Praze, kde působil jako odborný asistent v ateliéru malby, zprvu u Pavla Nešlehy, potom u Stanislava Diviše. Pedagogické činnosti se věnuje i nadále. Kromě grafické práce, hyperrealistických pláten a symbolických kamenných spáčů je Aldin Popaja také autorem série Balkánci, namalované stylem věcného realismu, v níž dokázal, že je výborným pozorovatelem a vypravěčem.

Martina Vítková



Fotografie z výstavy

Licence Creative Commons
Toto dílo podléhá licenci Creative Commons Uveďte původ 4.0 Mezinárodní Licence. Stránky jsou archivovány Národní knihovnou ČR

REPUBLISHING TERMS

You may republish this article online or in print under our Creative Commons license. You may not edit or shorten the text, you must attribute the article to Martin Fryč and you must include the author’s name in your republication.

If you have any questions, please email martfryc@gmail.com

License

Creative Commons License AttributionCreative Commons Attribution
Vernisáž Aldin Popaja: Kamenní spáči