Vernisáž výstavy Vladimíra Renčína: Do nového roku s humorem…

Do 28.2.2019 bude v Galerii Českého Rozhlasu, Vinohradská 12, Praha 2 (v podzemí), přístupná výstava výstava kresleného humoru Vladimíra Renčína.

Otevřeno: každý čtvrtek 12 – 18.

Úvodní text Ivana Hanouska, kurátora výstavy:

Do nového roku s humorem… … Vladimíra Renčína Představit divákům Vladimíra Renčína je vcelku jednoduché. Není mezi námi ten, kdo by o něm nevěděl, jeho tvorbu neznal a… Právě v tom se pak kurátorovi výstavy kresleného humoru královéhradeckého autora zjeví v plné nahotě ten problém: co ještě nového a zajímavého vlastně o něm sdělit? Vždyť tuto výstavu s více než stovkou obrázků určitě nenavštíví někdo, kdo by stál o podrobný životopis a seznam výstav a publikací tak plodného autora (ten by sem stejně ani nevešel, jak je dlouhatánský). Stačí tedy nejdřív připomenout, že níže jmenovaný autor už v 80. letech minulého století několikrát uvedl, že právě Renčín je tím opravdovým národním umělcem, bereme-li to po stránce srozumitelnosti díla a jeho celonárodní obliby. Pochopení jeho vtipů navíc není dáno autorem nízko nastavenou laťkou, abychom přes ni přeskočili všichni. Jde o laťku pohyblivou, kterou si každý můžeme nastavit podle sebe. Literárně vzdělaný jedinec si proto může vychutnat i květnatě rozevlátá slova z úst Dlabáčka. Buď vím, odkud autor ten archaicky působící text vytáhl a jsem na sebe pyšný. Anebo aspoň poznám, že tuto znalost ve svém vtipu využil a ocením to. Ale to vůbec neznamená, že i tzv. prostá osoba se nezasměje nad stejným vtipem; už proto, že řečené slovo a veselý obrázek jsou prostě veselé. A přesně zamířené. Poslední čtvrtstoletí Vladimír Renčín pracoval především pro deníky. Byl to velký rozdíl oproti předchozím třem desítkám let, kdy si vysloužil oblibu kresbami, které jsme považovali za více než jen prvoplánově humorné. Jako by na nás z Dikobrazu či z Mladého světa současně s kresbou ze stránky vyskočilo i jeho mrknutí okem. Proto jsme si říkali, jak asi bude s těmi potměšilými vtipy úspěšný od chvíle, kdy už lze cokoliv říci naplno. Místo pro týdeník najednou muset vymýšlet a kreslit den co den… to není fakt žádná legrace! Tady se ukázalo, že je Renčín autorem toho nejvyššího kalibru. Dnes vidíme, že jeho humor – evidentně právě proto, že se neoddal přímé satiře, má prodlouženou, ne-li dokonce 2 nekonečnou použitelnost. Tím, že se promyšleně vyhýbal konkrétním osobám, že nekarikoval konkrétní politiky, neztratily jeho kreslené vtipy na zaručené trvanlivosti. Někdy se nám může vybavit doba, kdy se zrodily – ale ani tomu, kdo situaci pamatovat nemůže, to nebrání v pochopení vtipu. A hle – už jsme zase u té laťky, tentokrát nastavené autorem tak, aby ji mohl překonat divák každého věku. Tato výstava – teď přijde konkrétní sdělení – se koná díky Renčínově rodině, která pro nás, potažmo pro Český rozhlas, má pochopení. Vždyť Vladimír pro naši – veřejnosti tak libou – instituci vymyslel i přesnou a stručnou kresbu na Novoroční blahopřání. Co je ještě důležité? Takřka všechny zde vystavené vtipy jsou originály, je to asi desetina z těch, které jsme mohli vytahovat z těžké krabice. Vybrali jsme a na jednotlivé plochy umístili pospolu kresby, které mají obdobné téma. Pro diváka by to měla být příležitost před jedním rámem nepřeskakovat v mysli od jednoho obrázku ke druhému, ale potěšit se třeba zjištěním, kolik variant může na jednom místě pobavit návštěva vinného sklípku. A hned na další ploše se přenese do samostatného světa broučků v sérii “Ze života hmyzu”. Nenajdete tu žádné “staré dobré fóry”, které jste kdysi vystřihovali a připínali na různá místa doma i na pracovišti. Najdete je v řadě alb a katalogů, které už vyšly. Naše expozice přináší vtipy, které jen stěží mohl někdo vidět takto pohromadě. Výstava je teprve druhá od smrti karikaturisty v říjnu roku 2017. Kresby jsou z období, kdy byl Renčín smluvně vázán kreslit pro různé noviny. Ovšem, jak vidíte, na obsah, formu a vůbec smysl jeho tvorby to nemělo nejmenší vliv. V tom spočívá Vladimírovo mistrovství, vlastně i jeho vzkaz následovníkům. Zůstaňte svoji a věřte, že smysl pro humor vás (i nás) podrží…

Ivan Hanousek, kurátor výstavy

Vladimír Renčín (1941 v Pečkách – 2017) studoval ekonomii na střední ekonomické škole, po jejím absolvování pracoval postupně jako učedník, redaktor, fotograf apod. v několika podnicích: Noviny Jablonecka, Železnobrodské sklo, okresní noviny Chomutov, n.p. Pramen (propagační referent, výtvarník).

Od roku 1947 žil v Hradci Králové; od roku 2006 bydlel v Hoděšicích na Pardubicku. Kreslení na volné noze se věnoval od r. 1965. V roce 1974 jej vyšetřovala StB, díky čemuž nemohl několik let publikovat.

Přispíval do novin a časopisů: 100 + 1 zz, Bild (Německo), Bild der Wissenschaft (Německo), Co vás zajímá, The Bulletin of the atomic Scientists (Chicago), Co vás zajímá, Dikobraz (spolupráce od roku 1964), Domov, Geo (Německo), Krkonoše, Kulturní měsíčník, Kulturní tvorba, Lidové noviny, Melodie, Mladá fronta a MF Dnes, Mladý svět, Mozaika, New Scientist (Londýn), Nový Dikobraz, Ohníček, Plamen, Podvobraz, Práce, Právní rádce, Právo (více než čtyři tisíce kreseb vyšlo v deníku Právo od září 2001 do června 2014 a od dubna 2004 do prosince v sobotním magazínu Práva), Regenerace, Roháč, Rudé právo, Scan, Sedmička pionýrů, Svět v obrazech, Škrt, Technický magazín, Téma, Time (USA), Trn, Univerzitní noviny, Úspěch, Vesmír, Věda a život, Vědeckotechnický magazín, Die Zeit (Hamburk). Ilustroval řadu knih, jednou z nezapomenutelných je Zelňačka René Falleta.