Vernisáž výstavy fotografií Petra Krejčího: Tvář vody

Do 2.11.2018 bude v galerii kavárny Velryba, Opatovická 24, Praha 1, přístupná výstava fotografií Petra Krejčího: Tvář vody. Všechny fotky z výstavy i vernisáže: Petr.

Zdeněk Skružný o výstavě napsal: Z vernisáže pozoruhodné výstavy fotografií Petra Krejčího Tvář vody v pražské kavárně Velryba. V rozprsklých kapkách vody vidí autor bizarní obličeje, jejichž výrazy dále dotváří a tím dílo posouvá kamsi do surreálna.

…..

V   českém   fotografickém   světě   je   Fargotof   24   /Petr   Krejčí/   zajímavým   úkazem.   Je autodidakt.  Fotografuje  již  27  let.  Jeho  fotografie  znají  na  řadě  velmi  atraktivních  a  ve  světě fotografie  i  důležitých  místech,  byly  totiž  prezentovány  v  městech  jako  jsou  Houston,  Hong Kong,   Singapur,   Macau,   Ósaka,  Antwerpy,   Soul,Bejrút,   Basilej   nebo   Lublaň.   Úspěšné skupinové  výstavy  se  zúčastnil  například  v  Kapském  Městě.  Jeho  záběry  vídají  čtenáři takových  medií,  jako  britský    the  Guardian  ,  francouzský  Le  Monde  čí  módní  Vogue.  V   Čechách  používají  jeho  záběry  Česká  televize,  České  dráhy  nebo  Ústřední  automotoklub. Spolupracuje  se  surrealistickou  revue  Analogon  a  nakladatelstvím  Paseka.  Dlouhodobě buduje  fotografické  portfolio  jazzové  klavíristce  Kristina  Barta.  Vytříbenost  jeho  komerčních fotografií  pak  znají  zákazníci  světových  značek  jako  Lacoste,  Loewe,  Lee  Cooper    nebo Zara.  Galeristka  Salzmannová  v  americkém  Seattlu  na  Krejčího  nedá  dopustit  –  zastupuje nadšené  sběratele,  kteří  Krejčího  umělecké  fotografie  kupují  přímo  v  sériích.  Časové  a tvůrčí   zaneprázdnění   Petra   Krejčího   je   nesmírné   –   a      to   je   důvod,   proč   poznáváme zajímavou  a  dodnes  i  intimní  tvůrčí  tvář  Petra  Krejčího  v  Čechách  až  nyní.  Na  výstavě kterou   pojmenoval   Tactilis   se   nám   autor   otevírá   zcela   jiným   způsobem.   Opouštíme nablýskaný  svět  zakázkových  dokonalých  fotografií,  vyprávějících  lákavé  příběhy,  inspirující spotřebu.  Vidíme  práce  muže,  který  se  ve  svém  soukromí  inspiruje  filmy  Pavla  Juráčka  a Jana  Švankmajera.  Přitahuje  jej  reálný  svět,  zcela  odlišný  od  barevného  lesku  špičkové komerční   spotřeby.   Studuje   Heideggera   a   Freuda   přemýšlí   o   jeho   zásadním   vlivu   na filosofické  pojmosloví  našeho  současného  světa.  Krejčí  průběžně  získává  rozpoznatelný rukopis  svých  fotografií. A  to  při  Krejčího  rozsáhlém  tematickém  záběru  a  mohutné  produkci není    jednoduché.  Není  mnoho  tvůrců,  kteří  se  dokáží  plně  a  kvalitně  pohybovat  a  pracovat ve  dvou  zcela  odvrácených  světech.  Krejčí  ten  dar  má  –  prohlubuje  jej  a  je  příjemné konstatovat,  že  tento  způsob  tvorby  a  práce  nezanechává  žádnou  zápornou  stopu  na výsledcích.  Naopak  –  dá  se  říci,  že  oba  světy  tvůrce  svými  odlišnými  způsoby  obohacují  a rozšiřují  jeho  tvůrčí  záběr.  S  tím  jde  ruku  v  ruce  i  vysoká  kvalita  zpracování,  což  je  vlastně  u fotografa  formátu  Petra  Krejčího  samozřejmé.  Inspiruje    ho  podzimní  počasí,  prázdné  ulice, deštivá   městská   krajina.   Tuto   podzimní   a   zimní,   zdánlivě   lehce   melancholickou      tvář našeho  žití  miluje.  Zpracovává    ji  ve  svých  kvalitních  sériích  černobílých  záběrů.  Zná  krásu kulatých   nároží,   ochozů,   schodišť.   Přibližuje   nám   imaginativní   kouzlo   lidského   těla, městské  krajiny,  poezii  zašlých  zákoutí,  náhodných  zkratkovitých  dějů,  improvizovaných    i připravených   portrétů   přátel,   osobností,   obyčejných   dvojic,   lidí   zmámených   alkoholem, politiků.  Potkáme  na  nich  smutek  bezdomovců  na  straně  jedné  i  rozzářené  vítání  nového dětskýma  očima.  Nad  některými  sériemi  můžeme  přemýšlet  o  tváři  New  Yorku,  viděnou těmi  nejlepšími  tamními    fotografy  čtyřicátých  let,  jiné  záběry  svojí  až  surreálnou  krásou připomínají  bohatou  českou  fotografickou  školu,  počínající  na  šedých  stránkách  krize  let třicátých.   Používá   je   jako   účastníky   malých   dobrodružství,   která   snímá   s   naprosto suverénní  kvalitou  a  vcítěním.  Tento  jeho  svět  má  jasný  a  logický  šedo  a  černobílý  nádech. V  něm,  daleko  od  hlučícího  davu,  plného  povrchní  posedlostí  spotřebou  a  barvou,  potkává zajímavé  lidi.  Hovoří  s  nimi,  vyptává  se  jich,  poznává  jejich  názory.  A  navíc  je  pro  nás fotografuje.  V  těchto  místech,  v  těchto  náladách  a  rozhovorech  se  vypořádává  s  pojmy  jako je  jsoucno.  Vnímá  nejistotu  naší  i  svojí  existence,  zajímají  jej  situace,  vedoucí  ke  změnám postojů.   Jeho   volná   tvorba   je   zásadním   kontrapunktem   k   oné,   která   jej   v   oficiálním pracovním   životě   samozřejmě   živí.   Umí   toto   napětí   zvládnout,   volná   tvorba   mu   dává energii,  nadhled,  odstup    a  (  logicky  )  paradoxně  i  jistotu  tvůrčí  svobody.  Krejčího  tvorba  je zastoupena v soukromých sbírkách v USA, Japonsku, Švýcarsku, Lucembursku a Israeli.

http://www.krejcipetr.com/