Vernisáž Filip Štorch: Vietminh / Indochina 1946–1954
Do 20.8.2018 bude v kavárně AntHill, Americká 39, Praha 2 (u Náměstí Míru), přístupná zajímavá výstava Filipa Štorcha: Vietminh / Indochina 1946–1954.
Výstava concept artu, neboli vizuálního manuálu pro fiktivní počítačovou hru VIETMINH. Projekt byl původně vytvořen jako svazek výtvarných návrhů (art book), který zpracovává základní témata a aspekty concept artu. Patří mezi ně prostředí, postavy, ale i další a konkrétnější návrhy.
Výběr toho nejlepšího, včetně knihy samotné, bude k vidění v nostalgicky laděném interieru poválečného Vietnamu, ve vietnamské kavárně AntHill.
další info:
Ve Vietnamu se bojovalo od konce druhé světové války až do konce války studené. Vystřídali se zde Japonci, Francouzi, Američané a nakonec i Číňané. Nikdo vojensky neuspěl. Projekt VIETMINH se snaží o historicky přesné znázornění konfliktu mezi Francouzi a tenkrát čerstvě založeným komunistickým hnutím Viet-minh. Konflikt trval od roku 1946 a skončil slavnou bitvou o Dien Bien Phu, v roce 1954.
Dokument ČT může sloužit jako základní zdroj informací toto téma:
http://www.ceskatelevize.cz/ivysilani/11238024416-pochoduj-nebo-zemri
Kniha byla vytvořena v rámci diplomové práce na Západočeské Univerzitě – Fakulta Designu a Umění.
…..
AntHill byla Vietnamská kavárna, jenž nabízela příjemné posezení v rozsáhlých prostorách. Milou obsluhu a mix klasických a lokálních kávových nápojů.
Rádi bychom Vám řekli něco o době „thời bao cấp”, (česky „období přídělů“), která nás inspirovala k designu interiéru a ke způsobu dekorace naší kavárny.
Ve vzpomínkách našich rodičů „thời bao cấp“ bylo jedno z nejtěžších a nejtemnějších období. Během poválečné doby fungovala ve Vietnamu plánovaná ekonomika. Hlavním rysem bylo, že každá transakce byla kontrolována státem. Rodinám bylo vydáváno přesné množství jídla, každodenních potřeb a dalších věcí, které jste si mohli zakoupit pouze pomocí k tomu určených stravenek. Naši rodiče vzpomínají na to, že běžný občan dostal „štědrý“ příděl masa 150 g na celý měsíc (dnes menší steak).
To vedlo k tomu, že obyvatelé žili v době, kdy přežívali na rýži a na trošce zkažených nudlí se zředěnou rybí omáčkou a mohli si koupit maximálně jeden až dva oděvy za rok.
Možná to bude znít jako neuvěřitelná otázka, ale neměli bychom rodičům částečně i závidět? Pokaždé, když slyšíme příběhy z období „thời bao cấp“, je to vždy o tom, jak jednotliví členové rodiny strádali, co pro ně bylo obětováno anebo o životních přátelstvích, která se utvořila na základě každodenních těžkostí.
To, co víme, je, že díky těmto překážkám se z našich rodičů stali „nadlidé“. Nadlidé proto, že čeho si opravdu cení a pro co žijí, jsou lidé kolem nich. To nás nutí se zamyslet, má naše generace příběh, který by mohla vyprávět? Nezapomněli jsme v dnešní materialistické době na to, na čem opravdu záleží?
Otevřeli jsme tuto kavárnu nejenom pro to, abychom prodávali jídlo a nápoje. Chtěli jsme lidem připomenout hodnotu lidských vztahů.
Vychutnali jste si kávu, mrkli na naše „starožitnosti“ a možná se s někým seznámili.