Vernisáž výstavy Denisy Krausové: Hlava je vnitřností čepice

Do 24.6.2018 bude v Galerii Václava Špály, Národní 30, Praha 1, přístupná zajímavá výstava obrazů Denisy Krausové: Hlava je vnitřností čepice.

Text Petra Kováře k výstavě:

Australští Aboridžinci i české děti kreslí věci s jejich vnitřnostmi viditelnými. Dům má okna a komín a dveře, ale také vidíme stůl a u něj mámu a tátu. Vidíme vnější znak i jeho smysl, to, co je tady podstatné, vidíme poskládanému prádlu do záhybů.

Některá zátiší Denisy Krausové tak mohou připomínat slavný dort pejska a kočičky, přičemž dort drží obdivuhodně harmonizovaný tvar, vzdálený od všech prostých setkání deštníků se šicími stroji. Vnímáme je především jako obraz, teprve potom jako konkretizované zátiší, nebo lépe, jako tok obrazů, jako nikoliv střídavé, ale souběžné obnažení prostoru uvnitř a vně.

Krausová pracuje s malířskou prostorovou iluzí destruktivně, paralelně staví i narušuje její řád, z organické, téměř dekorativní textury tak k pozorovateli vyplouvá namísto zrakového klamu, umné šalby, skutečnost mnohem realističtější; dům i zvíře s jejich vnitřnostmi. Pojmy uvnitř a vně jsou jenom pomocníci. Teorie záhybu Gillesa Deleuze ukazuje skutečnost právě jako zvlněnou plochu. Něco, co je nyní označované jako vnitřek, může v příští skladbě záhybů hrát roli vnějšku. Čínština disponuje slovy, která jsou za určitých okolností podstatnými jmény a za jiných slovesy. Nelze prostě říct, že některé věci nejsou tím, čím se zdají být – spíše ukazují, čím vším skutečně jsou. Tato velice přesvědčivě polapená tekutost našich vizuálních vjemů vytváří v Denisiných statických zátiších nezaměnitelný zdroj neklidu.

Když se řekne maso, často vidím osvalenou část dlaně v místě, kde vyrůstá palec, jako malý jsem si představoval, že se do ní zahryznu (snad pro podobnost s kuřecím stehnem?) a někdy jsem skutečně otiskl zuby alespoň do kůže, abych pod nimi cítil přeskakující tkáň. Věci nejsou jen věci sami o sobě. Věci jsou věci ve vztazích, v příbězích. Věci se odehrávají! Akce neroste z hrozivého nakročení, skoku nebo výstřelu – puma patří do kabinetu kuriozit víc než do džungle, hruška spočívá na broušené míse pro hosty a zátiší určené studentům umění tu prostě jen zůstalo. Nehybný je i plamen. Nehoří. Jako ikona, idea sebe sama, nechává moment vznícení na divákovi a jeho krabičce zápalek, v níž leží představa požáru, nebo snad jen dědových nedokouřených Líp. Teprve ta přináší do obrazu oheň. Hlava je vnitřností čepice, a vám zrovna záleží víc na hlavě než na čepici?

Text je komponován tak, že jeho zcela odlišné vyznění získáte, pokud si přečtete pouze každé páté slovo. Nebo možná, že to není každé páté, ale každé sedmé. Nepochybně by však takové jednoduše jinotajné čtení přes určitou šablonu (páté, sedmé slovo) smrskávalo metamorfický příběh do rébusu, atributické hádanky, takže se tomu z principu nedá věřit. Začněte libovolným slovem a vyslovujte nahlas pouze interpunkci.

Petr Kovář, kurátor výstavy

………….

Denisa Krausová (*2. května 1981, Jihlava, Československo) je česká akademická malířka.

Po studiích na střední grafické škole v Jihlavě vystudovala Fakultu výtvarných umění v Brně. Prošla ateliéry Margity Titlové-Ylovsky, environment u Vladimíra Merty a sochařství Michala Gabriela. Absolvovala u Martina Mainera. Poté získala další zkušenosti v Itálii a Rumunsku.

Malba Denisy Krausové je silně ovlivněna počátečními studii na grafickém ateliéru, než se pro možnost větší svobody ve vlastní tvorbě rozhodla pro samotnou malbu. Můžeme tedy v jejím díle pozorovat různé grafické prvky, jako například vrstvení, šablony a kresebné detaily.

Zpočátku do svých děl promítala své vlastní vzpomínky a zážitky, narace nejrůznějších, snad až podvědomých souvislostí mezi předměty a událostmi plně zaměstnávala mysl diváka. Autobiografie a fantazijní krajina náleží k prvním létům jejího díla.

Nyní Denisa Krausová pracuje se symboly, pro většinu umělců tématem krajním pro svou náročnost, tedy balancování mezi uměním a patosem, které však umělkyně ve svých zátiších zvládá a její díla jsou hodnotná nejen vlastním zpracováním námětů, ale i svou estetickou a uměleckou úrovní.

CV: Wikipedia