Vernisáž Pavel Příkaský / Hybrids Potential

Do 8.3.2018 bude v Atriu na Žižkově, Čajkovského 12, Praha 3, přístupná zajímavá výstava Pavel Příkaský / Hybrids Potential.

Text Terezy Hruškové k výstavě:

Pavel Příkaský vystudoval malbu na Akademii výtvarných umění v Praze, a přestože se prostřednictvím daného média i nadále vyjadřuje, rozmývá a znejasňuje jeho okraje. Pro překračování akademických hranic malby používá ve své práci několik prostředků. Je jimi jednak fotografie s vlastní mediální specificitou, dále fragment, série a také instalace. S fotografií Pavel Příkaský pracuje jednak jako s přípravným materiálem některých svých kreseb, zajímají ho ale také chyby, kterými toto „dokonalé“ zobrazovací médium trpí. Opakujícím se motivem je tak mizení, neostrost či naopak přeexponovanost, barevné vychylování a překrývání jednotlivých obrazů, jaké nastává, pokud světlocitlivý papír vystavíme vícekrát jinému negativu. Umělec sám však více než o cíleném záměru práce s vlastnostmi fotografie hovoří o současné prosycenosti světa fotografickými obrazy anebo filmem a svůj přístup označuje jako více intuitivní a z dané skutečnosti odvislý.
Fragment se do Příkaského maleb dostává často i v návaznosti na práci v konkrétním prostředí, které necelistvost implikuje. Jedním z takových byla například galerie Trafačka, kde v rámci výstavní instalace (Nižší napětí, 2014) kombinoval oprýskanou zeď se základním strohým písmem fontu Times New Roman. Podobně postupoval i v případě výstavy Najdeš ji v levém uchu v galerii Mimochodem (2014). Zde však důležitou roli hrálo i samotné prostředí vestibulu dříve precisně designérsky provedeného metra. Této historické reference Příkaský využíval pro odkrývání fiktivních zbytků nástěnných maleb. Je patrné, že využívaná fragmentárnost autorových maleb se odvolává na práci paměti a fungování vzpomínek. Možnou historickou paralelou by tak zvláště pro hustěji malované malby, v nichž autor využívá celé plochy plátna, mohl být artificialismus umělců Štýrského a Toyen. Na rozdíl od nich však Příkaský pracuje s daleko reálnějšími ale i realističtěji zobrazenými předměty.
Výstava a výstavní instalace hraje pro umělce významnou roli, neboť je bodem, kdy malbu doplňuje o další instalace a video-instalace, na nichž v poslední době spolupracuje s Miroslavou Večeřovou (Díl první: Jazyk Krajiny, 2013 nebo Dvojité dno, 2014 a Díl druhý: Umělé dýchání, 2014). I zde zůstává důležitá otázka po možnosti reprezentace předmětu. Výstižně tento paradox snahy po zachycení předmětu v čase podává Jean-Francois Lyotard v Návrat a jiné eseje, když říká, že předmět, který pozorujeme příliš dlouho, nám nakonec uniká a mizí před očima. Podobně mizející jsou i zobrazení některých předmětů, jenž si Příkaský vybírá pro své série obrazů.
Tereza Hrušková

V rámci vernisáže vystoupil Jan Trojan, který ukončil postgraduální studium Hudební fakulty AMU tématem Akustická ekologie a soundspace, také absolvoval stáž na Universität der Künste v Berlíně (2011–2012). Od r. 2013 působí jako hudební režisér a zvukový designér v Českém rozhlase a jako asistent na katedře skladby AMU se zaměřením na elektroakustickou hudbu. Věnuje se provádění zvukových performancí, je spoluzakladatelem experimentálního sdružení OEM ARTS. Baví ho zvuky a prostor mezi nimi.

Cirkulace v8.2.18
Prostorová situace, v níž jsou hudební nástroj, technologie i
akustický prostor rovnocennými generátory zvuku. Z jedné části zvuková kompozice, z druhé performance, která původně vznikla na objednávku festivalu
Pražské jaro 2017 pro prostor Národního technického muzea. Verze 8.2.18 byla určená pro foyer Atria na Žižkově tentokrát pro saxofon a live-electronics. Namísto původních pojízdných reproduktorů a ozvučeného plechu se tentokrát uplatnil robotizovaný držák reproduktorů nazývaný Speakerhead.
Jan Trojan: live electronics
Miroslav Tóth: alt saxofón

Miro Tóth je mladý hudební skladatel, performer, saxofonista a hudební teoretik. Specializuje se na problematiku hudební performance audiovizuálního díla (videoklip, filmovou hudbu, videoart v interakci s hudební složkou…), hudební kompozici, dějiny hudby 20. století až po současnost – včetně jazzu, experimentálních hudebních projevů nebo metalu, hardcoru, punku, noise music, atd.)