Vernisáž Alexander Mosio: Obrazy

Do 20.12.2017 bude v Galerii u Zlatého kohouta, Michalská 3, Praha 1, přístupná výstava obrazů Alexandra Mosio.

Úvodní slovo o autorovi k jedné z jeho předchozích výstav v Bratislavě:

Alexander Mosio
Narozen 14. Dubna 1956 v 23:30.
V současnosti žije a pracuje střídavě v Praze a v obci Baška.
Alexander bezpochyby patří mezi plejádu talentů postižených léty normalizace. Obecně složitá tápání, zmatky, ambice a sny dospívání, rázně vyřešila zásadní síla, která všechny sny rázem smetla. Mladí lidé obtížně chápou, že nejde něco, co jim jeví tak jednoduché. Proč se neustále dokola podrobují talentovým zkouškám, které sice hravě zvládnou, ale nicméně na umělecké školy stejně přijati nejsou. Stačí mít věřící rodiče, kteří chodí do kostela nebo kteří nejsou členy té správné politické strany. Nemůžete studovat! Mohli byste přeci svým „podvratným“ malováním rozvrátit jednotné řady dělníků a rolníků!
Neuvědomujeme si dostatečně skutečnost, že bychom měli každý den ráno, zadkem k východu, děkovat, že už se toto svinstvo neděle!
Ještě v předškolním věku se u něj začaly projevovat výtvarné sklony. Je zcela jasné, že měly spíše charakter, když už ne národohospodářských, tak alespoň rodinných škod. Podle toho vypadaly i „výplaty“ příslušných „apanáží“. Pozitivním však na tom bylo, že jej rodiče, současně se zahájením školní docházky, umístili do tehdy vznikající LŠU. Tak se Alexander řízením osudu stal jedním z žáků akad. malířky Elišky Servátkové. Významné pedagožky, která pod svá křídla přichýlila většinu výtvarných talentů regionu. Tato spolupráce žáka a pedagoga jim dvěma ostatně vydržela dlouhých 13 let. Ještě jako student průmyslové školy Alexander docházel do jejího ateliéru na, jak tomu říkala: „ malování příběhů a vyprávění příběhů o malování“. Dalšími jeho učiteli, kterých ateliéry postupně navštěvoval, byli E. Rožnovský, J.Konderla chvíli se také učil u K.Lepíka (studijní kresba). Další studia se již pojí s jeho dlouholetým pobytem v Praze. Praha umožňuje všem, kteří o věc mají zájem širokou škálu aktivit. Studijní malování v galeriích, živá malování, soukromé kurzy, konzultace k dějinám umění na FF UK, plenéry se známými umělci a podobně. Jeho studia ostatně trvají dodnes. Tentokrát se učí od svých žáků kreslení, malování a deskriptivy na svých soukromých kurzech, které pořádá. V neposlední řadě je mu dobrou školou i jeho vlastní galerie současného umění, kterou si v roce 2010 otevřel v Praze na Anenském náměstí.
Protože paní Servátková byla především figuralistka, jsou dokumentovatelné počátky jeho samostatné práce spojeny s figurou a to zejména s dynamikou pohybu figury (Cyklus „Disco příběh“). Jeho další tvůrčí období bylo již spojeno s abstrakcí. Zdá se, že abstraktní tvorba v té době nebyla ani tak výsledkem zrání výtvarného projevu, ale spíše cestou uniknu od ideově sešroubovaných doktrín a témat. Nové možnosti pro něj znamenal rok 1979, kdy nastoupil jako technik do Norma n.p. Frýdlant nad Ostravicí. Zde se setkává především s Petrem Bednářem a jeho smaltérskou tvorbou. Petru Bednářovi taky vděčí za vydatnou pomoc ve zvládnutí této technologie. Z té doby existuje mezi lidmi značné množství jeho prací, vytvořených touto technikou. Nejvýznamnějšími a současně nejrozsáhlejšími cykly z té doby jsou soubory „Zahrady“ a soubor „Panel Story“. Dílů těchto souborů existují desítky.
Výrazným předělem jeho tvorby bylo ale výtvarné setkání s krajinou. Zejména s krajinou Skotska a Anglie, kde v té době bydlel. Plně jej zaujalo studium důsledků proměn světla v krajině a proměny krajiny světlem. Stejně jako nelze dvakrát vstoupit do stejné řeky, nelze ani krajinu vidět dva krát stejně. Krajinu však lze nejen vidět, ale zejména i prožít. Znáte ten pocit, kdy zejména na horách toužíte roztáhnout ruce a jako s roztaženými křídly se do toho krásného pohledu vrhnout?
Nyní stojíme před jeho výstavou obrazů „Čriepky z ciest“. Je zde možno spatřit jak až mýtické světlo z Orknejských ostrovů, vedle středozemským sluncem prozářených Benátek a Provence. Všude je světlo jiné. Všude světlo maluje nové obrazy ve vaši duši. Stačí jen stát a dívat se.
Jan Bezdík – II. 2014

Více zde: http://autorske-stranky-alexander-mosio.webnode.cz/o-mne/

www.guzk.cz