Vernisáž Alena Kučerová: strojopisy a drobné práce 60. let

Do 31.10.2017 bude v uměleckém knihkupectví Kavka Books, Krocínova 5, Praha 1 (kousek od Národního Divadla), přístupná zajímavá výstava Alena Kučerová: strojopisy a drobné práce 60. let.

K vidění jsou autorčina díla z krátkého období letterismu, drobné práce a grafika 60. let.

Na výstavě je k vidění i několik knižních obálek, které se od zbytku díla Aleny Kučerové výrazně liší.

Alena Kučerová patří k výrazným osobnostem českého umění od počátku 60. let 20. století.

Mezi její nejznámější díla patří obrazy tvořené perforací bodů do povrchu, ze kterých vznikají abstraktní vzory, krajiny i portréty. V dalších polohách své tvorby se například obracela ke geometrii, popřípadě se věnovala zkoumání možnosti automatismu v grafice. Její tvorba je stylově, technicky i materiálově velmi pestrá, témata Kučerových děl jsou ale osobní a harmonické.

………….

Alena Kučerová (* 28. dubna 1935, Praha) je česká grafička.

Studovala nejprve na Vyšší škole bytového průmyslu, pak na Vysoké škole uměleckoprůmyslové v Praze v ateliéru profesora Antonína Strnadela. Studium po politických prověrkách předčasně, ale řádně ukončila. V roce 1961 ji přivedla do skupiny UB 12 její blízká přítelkyně Adriena Šimotová. Jejím bratrem je jazzový saxofonista Joe Kučera.

Ačkoliv v Československu nesměla oficiálně vystavovat, mohla obesílat alespoň některé zahraniční přehlídky, kde také získala řadu ocenění.

V roce 1963 poprvé zapojila do svých grafik nový technický prvek – perforovaný bod. Pracovala s ním různě – nejdříve samostatné perforované body kombinuje se suchými jehlami, později spojuje do čar a linií, jindy z nich vytváří geometrický rastr. Nová technika si vymínila i změnu matric. Drahé zinkové plechy nahradila levným konzervovým plechem z pocínovaného železa, který umožňuje dosáhnout plastičnosti reliéfu. Od roku 1965 také poprvé vedle svých grafik vystavuje jako svébytná umělecká díla i použité matrice.

V grafických listech z druhé poloviny 60. let se zaměřila na zobrazování člověka ve zcela běžných až banálních životních situacích. Část grafik věnovala tématu moře, vzpomínkám na pláže, černomořské pobřeží a dynamiku vln. Celá 70. a 80. léta se k těmto tématům příležitostně vracela. V roce 1967 se podílela na výzdobě československého pavilonu pro Expo v Montrealu, pro který navrhla skleněnou vitráž. V době, kdy byl normalizační tlak nejsilnější, ztratila Kučerová jakoukoli možnost vystavovat. Uchýlila se do svého nového ateliéru na pražském Starém Městě, který získala od Václava Boštíka, a začala se zabývat žánrovými tématy, v jejich grafikách se objevuje motiv zvířat.

V 80. letech nahrazuje figuraci tématem krajiny. Autorka ji totiž vnímá a prožívá ze sedla svého koně. Na počátku 90. let se její tvorba zásadně proměnila. Vizuální obraz krajiny v grafikách zredukovala a rozložila na elementární části a začala se soustřeďovat na samotný detail. Kučerová se také vrací k dílu německého básníka Christiana Morgensterna, jehož poezii poprvé ilustrovala ještě v dobách svých studií.

V roce 1996, kdy nešťastnou souhrou okolností přišla o svůj pražský ateliér a zároveň o svůj tiskařský lis, s grafikou skončila. Natrvalo odešla z Prahy a žije v naprostém soukromí na venkově. Zásadní životní změna se zákonitě odrazila také v charakteru další její tvorby. Pracuje na rozsáhlém souboru závěsných asambláží, v nichž podobně využívá nejchudší materiál, který nalézá ve svém okolí. Namísto dírkovaných otvorů zde pracuje s body vytvořenými zatlučenými hřebíčky, pracuje s proutky, prkny a starými kartony, a vrací se i k výrazné barevnosti.

Část CV: Wikipedia