Vernisáž velké výstavy Nude Muses / Nahé múzy

Do 27.10.2017 bude v Galerii a aukční síni European Arts, Senovážné náměstí 8, Praha 1, přístupná zajímavá a hustá skupinová výstava Nude Muses / Nahé múzy.

Vystavují: Aleš Brázdil / Jan Gemrot / Petr Holub / Karel Jerie / Lukáš Miffek / David Saudek / Jaroslav Valečka

Text kurátorky PhDr. Rey Michalové, Ph. D. k výstavě:

Milujeme je. Objevujeme s nimi nové světy. Zažíváme s nimi úžasná dobrodružství. Léčí naše rány. Inspirují nás k tomu nejlepšímu, co v nás je. Většinou přichází, aniž je hledáme. Jsou nadčasové. Naše múzy.
Tvůrčím motorem mohou být pro někoho peníze nebo ambice, ale takové „vulgární“ stimuly nelze srovnávat s oním světlým symbolem, múzou – esencí ženství a dokonalosti. Múzy, bytosti z „jiného světa“, mají mnoho společného s anděly – také vzdorují vědeckému popisu a klasifikaci, ale nejsou zbaveny toho nejmocnějšího kouzla vůbec, sexuální přitažlivosti. Nahé múzy. Nude Muses.

První ucelený popis Múz podal Hésiodos ve „Zrození bohů“. Charakterizuje je jako ženy s „útlýma nohama“, které tančí okolo fialového pramene na hoře Helikón. Antičtí Řekové si Múzy představovali jako krásné a laskavé ženy, které milují tanec a zpěv. Přinášely harmonii a působily vždy blahodárně, k lidem byly laskavé a příjemné, zejména k básníkům, hercům, pěvcům a dramatikům, ti všichni patřili k jejich oblíbencům. Múzy jim polibkem na čelo vdechovaly božskou inspiraci a tvůrčí elán. A ačkoliv ve starověké mytologii existovalo devět Múz, malíře ani sochaře „neopečovávala“ žádná. Co naplat, dnešní múzy však už stejně nejsou nadzemská stvoření sídlící na Olympu. Navíc, jak píše Valéry, bohové nám sice „darují první verše“, ale zbytek je na autorově kreativitě.

Pro tento projekt, nazvaný „Nude Muses“, jsem vybrala sedm rozličných, velmi vyhraněných a originálních tvůrčích přístupů k tématu ženy jako múzy. Protože všichni vystavující jsou muži, lze jejich výpověď chápat také jako jakousi genderovou poctu inspiraci.

Aleš Brázdil, mimořádný talent vzešlý ze školy hyperrealistické malby prof. Berana, se představuje jako skutečný mistr abstrahované vizuality nechávající vystoupit intelektuální obsah obrazu.

Jan Gemrot, autor geniálních malířských schopností a jeden z nejúspěšnějších umělců současnosti v klasickém médiu, fascinuje svou schopností propojení surreálných, meditativních i provokativních prvků v zářivém celku obrazu.

Petr Holub je sochařem mimořádné tvarové ekvilibristiky a noblesní monumentality, jež dokáže propojit s barevným akcentem, lehkostí obsahové nadsázky a humoru.

Karel Jerie, král současného komiksu, rozehrává na ploše plátna příběhy okořeněné ojedinělou mírou fantastična, děje a emocí, jakoby magicky zastavené do jednoho napínavého okamžiku.
Lukáš Miffek je malířem s dokonale propracovaným univerzem umělecké vize: svým „neo-pop-artovým“, snadno rozpoznatelným a k diváku laskavým stylem vnáší do současného umění cosi velmi svěžího, hravého a emotivně odzbrojujícího.

David Saudek, výrazný představitel silné postmoderní generace nastupující na kulturní scénu v 90. letech, který kreativně zasáhl do více uměleckých oborů, vytváří ve svých obrazech sofistikované reminiscence na klasická témata, poutavě prodchnuté intelektuálním humorem.

Jaroslav Valečka, nepřehlédnutelná umělecká osobnost rozvíjející linii symbolistní imaginace, autor okouzlujících krajin s dalekými horizonty a magickými světelnými situacemi, je ve figurální linii svého díla „temný“, avšak nikoli bezvýchodný – Valečkova „temnost“ hladí.

Protože dnešní doba přímo hýří fantaskními motivy a absurdní skutečností, zdálo se mi případné pohlédnout blíže na veskrze půvabný fenomén múz a prožít tak – prostřednictvím vystavených děl – jejich polibek a následnou inspiraci.
Rea Michalová