Vernisáž Jozefína Garaiová, Jan Vít a Bolek Stavovčík

Do 13.10.2017 bude ve Výstavní síni Antonína Navrátila, Nové sdružení, Husinecká 8, Praha 3, přístupná výstava obrazů a fotografií Jozefíny Garaiové, Jana Víta a Bolka Stavovčíka. Otevřeno Út – Čt 15 – 18. Všechny fotky z výstavy i vernisáže: Petr.

Jozefína Garai
se narodila 30. 3. 1948 v Bratislavě.

Studia
SŠUP Bratislava
AVU Praha, v letech 1972-78 u profesorů I. Fišárka a K. Součka obor monumentální malba. Cena AVU 1978.

Tvorba
Ve své tvorbě se už od počátku Jozefína Garai zaměřuje na figurální tématiku. První období po studiu se věnovala světu divadla, tance a cirkusu. Postupně tohle prostředí ve své tvorbě opouští a věnuje se zcela volným kompozicím na hranici snu a reality.

Jozefína tvoří v Praze, kde ji inspirují mnohé situace, emoce a zachycuje každodenní zápas člověka se životem. Všechno pak převádí do snových kompozic na barevně šepsovaná plátna. Maluje také portréty lidí i zvířat. Zkrátka maluje život ve všech jeho podobách. Má vztah k věcem esoterním, vykláda karty, existenci andělu zachycuje ve svých obrazech.
Expresivní projev malby posouvá její figury do často vypjatých gest a divák je v pozici svědka nečekaných situací… Ateliér, který měla v přízemí jedné z ulic pražského Karlína, byl v srpnu roku 2002 totálně zničen povodní. Přišla o vše, ale jak sama dodává: „Byly to jen věci a člověk to později vnímá spíše jako určitou očistu“.

První samostatné výstavy proběhly zejména v foyerech pražských divadel. Po roce 1989 vystavuje ve většině galerií v Praze a mnoha jiných městech.

Jozefína se pro svou osobní extravaganci stala občasným objektem pro film (Straka v hrsti, rež. J. Hertz, 1982) i fotografii – Jan Reich (1968), Jan Všetečka (1975) a pantomimu s Borisem Hybnerem v divadle Rokoko (1972). Tomu všemu předcházelo období, kdy Jozefína stála modelem v milovaném uměleckém prostředí AVU a UMPRUM v Praze (1967-72).

Je autorkou filmového plakátu k filmu Zvláštní bytosti režisére Fera Feniče (1989) a kostýmních návrhů pro balet v Komorním divadle Plzeň. Byla v první skupině malířů a výtvarníků tzv. Kulturní mise v brazilských Lidicích (1998), kde tvořili několik týdnů. Výtvarně spolupracovala na projektech pro divadlo poezie Viola v Praze a Divadlo u Panáků. Pro Japonsko realizovala řadu skleněných mozaik (2003).

Teoretik umění Dr. František Malina o Jozefíně uvedl:
„Rozhodující formování uměleckého profilu J. Garai je spjato s obdobím studií na AVU, v ateliérech nár. umělce prof. Součka. Zde bezpečně a beze zbytku zvládá techniku malby. Již v tomto období si Jozefína Garai volí téma zdánlivě uzavřeného monotematického světa divadla, na jehož scéně se však neustále obnažují lidské vášně. Řečeno jinými slovy: monumentálnost, divadelní výpravnost a harmonie kompozice, tedy celková skladba obrazu, na straně jedné je na straně druhé narušena dílčím prvkem – figurou či jejím pohybem – jež se předem stanovenému řádu kompozice programově vyhýbá. Celkový tón a náladové vyznění obrazu pak zmocňuje zvolená základní barva. Většinou je chladná – modrá nebo šedá – tím více dodává obrazu jakousi tragiku a tím více tuto tragiku podtrhuje v detailu použitý hlubší valér.
Malířčina jemnost v zacházení s valéry základní barvy, precizní a vypointovaná kresba, dokonalé zvládnutí techniky a povrchu obrazu svědčí o jejich schopnostech a úsilí nově obohacovat zdánlivě naplněné klasické hodnoty malby.“

Jozefína Garai je zastupována Galerií U zlatého kohouta na Praze 1, Michalská ul. 3.

Dílo Jozefíny Garai je zastoupeno v mnoha galeriích a soukromých sbírkách v Německu, Rakousku, Holandsku, Španělsku, Švýcarsku, Slovensku, USA, Brazílii, Japonsku, Austrálii, Itálii, Egypte aj.

„Jozefínu znám už mnoho let a vlastním několik jejích pláten ke kterým mám velice osobní ztah. V roce 1989 mi Jozefina Garai namalovala plakát k filmu Zvláštní bytosti.“
Fero Fenič režisér, producent

„Pro Jozefínu Garai je důležitější sen než obyčejný zrakový vjem. Svou osobitou technikou nám doslova kreslí duševní vize barevnými křídami na barevně šepsované plátno, přičemž využívá působivých zkratek, pouhých
náznaků, které si musí divák zpracovat ve své imaginaci sám.“ Bohumír Mráz teoretik umění