Vernisáž skupinové výstavy Atribut
Do 15.9.2017 bude ve výstavních prostorách projektu Hybernská 4, Praha,1, přístupná zajímavá skupinová výstava Atribut. Výstava otevřena PO-PÁ od 11 do 18 h, NE od 17 do 19 h. Všechny fotky z výstavy i vernisáže: Petr.
Vystavují: Petr Bardaševský / Kateřina Čápová / Lenka Falušiová / Tomáš Honz / Ivana Mrázková / Klára Sedlo / Leoš Suchan / Karolína Šulcová
Text Jana Čejky k výstavě:
Ve slovníku spisovného jazyka českého slovo atribut znamená charakteristický znak, nezbytnou vlastnost, a tak jsou atributy součástí každé výstavy, díla i umělce. Z jednotlivých atributů selektujeme a na ty vybrané poukazujeme pomocí názvů, popisů apod. Když jsme na výstavě, atributy jsou to, co nás zajímá, podle čeho vědomě i nevědomě hodnotíme a rozlišujeme mezi díly i umělci. Přesto samotného slova atribut užíváme jen velmi zřídka.
Většinou si atributy vybavujeme pouze v ikonografickém použití, když je přiřazujeme ke svatým. Myslíme si, že se jedná o předměty, které si zasluhují obecně známé osobnosti, přičemž dané předměty vyjadřují ty nejdůležitější události / vlastnosti z jejich života. Těmito předpoklady se kolikrát vzdalujeme od původní definice. Zapomínáme, že umělci mohou mít atributů více a mohou se týkat pouze nějaké série jejich tvorby. Že autor nemusí nutně vstupovat do obecného povědomí a atributy nemusí být vyjádřeny jen pomocí předmětů, ale že se může jednat i o technické postupy, barevné škály, náměty atd. Dobrovolně se zříkáme širokého významu atributů a jejich důležitosti nejen pro umělce, ale i výtvarnou scénu.
Výstava ATRIBUT poukazuje na toto slovo samotné a jeho široký význam, a proto nám výstava, téměř neurčuje, na jaké atributy se máme zaměřit. Tato snaha o nezaujatost vůči atributům se projevuje v již samotném názvu a doprovází celou expozici, kde jsou např. oddáleny od děl i popisky, které by rovněž mohly být určujícím faktorem, na co konkrétního se má návštěvník v dílech soustředit. Stejně určující vliv může mít i přílišná medializace některých děl, kvůli které se až radikálně stupňuje naše očekávání některých atributů. Obzvlášť výrazné je to např. u Paula Kleeho, Alfonse Muchy, nebo Olbrama Zoubka, u jejichž děl kvůli propagaci jedněch atributů bohužel často zapomínáme na atributy jiné. Výstava ATRIBUT ale představuje osm umělců nastupující generace, a tak medializace není zdaleka taková. Právě to výrazně pomáhá naplnit koncept výstavy, pro který by se lepší příležitost hledala jen těžko.