Vernisáž Současné umění Nepálu: na cestě k míru uměním

S Gitou Baral Gautam jsem se osobně potkala ve městě Pokhara, byla tam mojí průvodkyní. Tato mladá žena pracuje v bance, a vedle toho se snaží sdílet svojí lásku k Nepálu pomocí fotografie. Je neuvěřitelně skromná, ani se mnou nesdílela své fotografie. Pro ženu v Nepálu je stát se umělkyní něco opravu vyjimečného a ne samozřejmého. Bylo mi řečeno, že není mnoho žen v Nepálu, které se odváží jít touto cestou, aby byly skutečně přijaty, aby se staly umělkyněmi. Její manžel ji tak přijímá. Gita nám ukazuje krásné fotky charakteru lidí a Nepálu.

Navina Jungaliho malba je mi velmi blízká, a známe se už od začátku tohoto projektu, od začátku mé cesty po Nepálu a Indii. Jeho obrazy chápu, jako volba mezi náboženskými symboly hinduismu a přirozenou realitou, ovlivněnou tradicií malby v Nepálu ale i západním moderním umění. Navin žije ve Španělsku, Barceloně a jistě i tento pobyt bude mít v budoucnu vliv na jeho obrazech.Prakash Gautam, nám ukazuje typické nepálské krajinu. Vytváří umělecké dílo přímo ovlivněný přírody. On jemnost mění barvy, výhled a formy. Všechny podrobnosti, že poskytuje ukáže skutečný pocit, že jsou přítomny i jako divák v severní kopcovité klimatu Nepálu. Tóny modré a zelené kopce spojují s oblohou evokující vlhký a zamlžený atmosféru.

Sabin Paudel je tradiční Thangka Painter. Rád vytvořit thangky na základě starých historických sociálních příběhů buddhismu filozofie a dopadu / relace a jiné fázi mezi prvky s lidmi a bohy v různých tématech.

Milena Oda Láska, fotografie z cesty po Nepálu v listopadu 2016. Zachyceny jsou lidé, a jejich duše, má duše v radosti a příroda či okolí, které je fascinující svoji prostotou a snahou přiblížit se turistům, či prostě modernímu světu, který se zdá být lepší, a pohodlnější, než ten Nepálský. Je i není, Nepálci zachovávají celkem rovnováhu mezi oběma světy pro turisty.

V říjnu minulého roku mě pozvala mírová organizace Sri Ramanuja Mission Trust do jihoindického města Čennaí na oslavu 16. výročí svého vzniku. Dalším cílem mé indické cesty byl Nepál. Do nepálského Káthmándů a následně do Lumbiní – Buddhova rodiště – mě pozvala organizace Lumbini World Peace Forum (LWPF) ústy svého viceprezidenta Navina Jungaliho a prezidenta Basu Gautama. Setkání s Navinem Jungalim bylo zcela magické, ba přímo osudové. Otázky míru a mír jako takový jsou pro mě velmi důležité a rozhodující na cestě k poznání sebe samé a ostatního světa. Setkala jsem se s těmi pravými lidmi. Velice děkuji.

Letadlo z Váránasí do Káthmándů létá pouze 2krát týdně a tak jsem kvůli svému časovému omezení musela zvolit cestu autobusem. Šlo rozhodně o nejhorší a nejnebezpečnější cestu v mém životě. Je možné, že jsem měla smůlu s momentálními stavebními úpravami silnice, ale už ve Váránasí začala cesta necesta, sem tam asfaltovaná, ale jinak zcela neudržovaná. Ne že bych nebyla zvyklá už z Indie, ale skákat 15 hodin v horečce na sedadle a často žádat řidiče třikrát do hodiny o zastavení kvůli toaletě, to se na celkovém rozpoložení skutečně projeví, třebaže se ke mně všichni chovali velmi přátelsky.
Káthmándů leží ve výšce asi 1 400 m nad mořem. Jeli jsme tak velmi krkolomnou a náročnou cestou. Nebyli jsme zde jediní, a tak to šlo do kopce velmi pomalu. Můj stav se postupně, nakonec zbyla jen zimnice a nevolnost.
V Káthmándů na mě čekal prezident organizace Lumbini World Peace Forum (LWPF) Basu Gautam. Na zotavení jsem neměla moc času, protože již na druhý den naplánoval cestu do Lumbiní. Odmítla jsem jet znovu autobusem, a tak zakoupil letenky. Letěli jsme se společností Buddha Air. Pohled na Himálaj z letadla je naprosto úžasný.
Lumbiní – rodiště Gautamy Buddhy – je překrásným poutním místem. Mimo jiné se zde nachází několik desítek buddhistických staveb – klášterů – různých buddhistických škol a tradic. Velmi krásný a rozsáhlý je čínský, thajský, šrí lanský, tibetský a myanmarský klášter. Impozantní jsou i stavby německé a americké komunity. Lumbiní je významným poutním místem, které je zařazeno do programu organizace UNESCO. Rozvoj tohoto místa probíhá poměrně pomalu, dostupnost je skutečně náročná a je zde špatná infrastruktura, což omezuje turistickou návštěvnost. Turistů je zde sice hodně, ale většinou pouze z Nepálu a Indie a nikoli z celého světa, jak by si Nepálci patrně přáli.
Po návštěvě Lumbiní jsem pokračovala do Pokhary, kde jsem se setkala s Gitou Baral Gautam (opět Gautam – zjevně jsem pod ochranou Gautamy Buddhy skrze všechny osoby nesoucí jméno Gautama, a to i zde na výstavě).
V Pokhaře jsem zůstala čtyři dny. Gita mi ukázala město a zajímavá místa. Pokharu obepíná velmi příjemná atmosféra, jezero s panoramatem Himálaje dodává celkovému rázu nenapodobitelnou výjimečnost. Himálaj a zejména vrcholky Annapurny, které jsem jednoho dne mohla zahlédnout, skutečně berou dech svojí mohutností a silou. Gita mě vzala na svůj moped a typicky nepálskou divokou jízdou jsme brázdily město a okolí. Navštívily jsme Chrám Světového míru, most klenoucí se přes obrovskou horskou propast i nuzně žijící rodinu himálajského průvodce s velmi chytrými dětmi. Velmi mě ten kontrast emocionálně dojal. Předsevzala jsem si, že podpořit nepálské děti na cestě za vzděláním je dalším mým cílem.
Z Pokhary jsem se vrátila zpět do Káthmándů autobusem. Cesta byla už příjemná. Sice dlouhá – 8 hodin, ale projet kus Nepálu bylo úžasné.
V Káthmándů jsem navštívila vesnici Bakhtapur, která je stará několik tisíciletí. Zde jsem se setkala s umělcem Bishnu Bishowarmou.
Káthmándů jako hlavní město je samo o sobě velmi chaotické, plné smogu a jsou zde stále výrazné stopy po zemětřesení.
Má návštěva Nepálu byla poměrně krátká. Přála bych si navštívit Himálaj a být víc v přírodě a s lidmi. Nepálci jsou skutečně jedineční: jsou to velmi čisté a krásné duše spojené s čistotou přírody. Mám pro ně slabost. Jsou to skutečně úžasní lidé.
Uspořádání výstavy jsem si předsevzala, protože jsem nabyla přesvědčení, že nepálští umělci musí poznat Prahu a Českou republiku a získat příležitost vystavit svá díla, která vznikla na upatí Himálaje, a zrovna tak že české publikum musí dostat příležitost poznat alespoň pět významných a úspěšných nepálských umělců a podívat se na svět jejich očima. Osobně jsem organizovala výstavu z Los Angeles a koordinovala ji přes Barcelonu a Prahu v úzké spolupráci s Navinem Jungalim a s Ondřejem Sedláčkem.
Jsem vděčná za tuto spolupráci se skvělými nepálskými umělci a lidmi. Vřelé díky Ondřejovi Sedláčkovi z Chvalského zámku, který byl tomuto projektu nakloněn hned od počátku a setrval až do úspěšné realizace ve velmi harmonické spolupráci. Také děkuji jemu a paní ředitelce Kohoutové za finanční velkorysost vůči pronájmu galerie v zámku.
Výstava je prodejná, tím se podpoří veškeré náklady nepálských umělců spojené s výstavou a cestou do Prahy.
Kupte si obraz z Nepálu. Podpořte naše umění!
Přeji příjemné zážitky s Nepálem – na výstavě nebo přímo uprostřed okouzlující Himálaje.