Vernisáž výstavy Jubilanti Hollaru 2017

Do 29.1.2017 bude v Galerii Hollar, Smetanovo nábřeží 6, Praha 1, přístupná zajímavá skupinová výstava Jubilanti Hollaru 2017. Všechny fotky z výstavy i vernisáže: Petr.

První, již tradiční výstava v novém roce, představující veřejnosti jubilanty Sdružení českých umělců grafiků Hollar.

Kurátor výstavy: Zbyněk Hraba

Doprovodný program
25. 1. 2017 v 17 h – Můj život s grafikou… – setkání s vybranými grafiky – jubilanty, moderuje Alena Laufrová

Václav Bláha – 95, Jan Hladík – 90, Karel Beneš – 85, Kateřina Černá – 80, Eduard Halberštát – 80, Lubomír Přibyl – 80, Jiří Altmann – 75, Pavel Roučka – 75, Ladislav Kuklík – 70, Jan Kavan – 70, Ondřej Michálek – 70, Miloslav Polcar – 70, Jiří Slíva – 70, Jan Šafránek – 70, Jiří Kornatovský – 65, Markéta Králová – 65, Alena Laufrová – 65, Marie M. Šechtlová – 65, Zbyněk Janáček -60, Lenka Vilhelmová – 60, Martin Manojlín – 45, Hana Šuranská – 35 a další…

Skladbu tradiční výstavy Jubilanti Hollaru vybírá sám čas a díky tomuto nezávislému kurátorovi jsou tu vedle sebe vystavena díla zcela odlišných výtvarných názorů. A v tom je právě její kouzlo a půvab. Tento princip názorové plurality, mnohosti a kontrastů se pokusím ilustrovat stručnou charakteristikou několika vystavujících jubilantů.
Kateřina Černá živelně píše a následně vyrývá své autorské knihy plné hravosti a bezprostřední poetiky. Naproti tomu Lubomír Přibyl ve svých promyšlených kompozicích oživuje světlo prostupující mezi přesně uspořádanými liniemi. Jan Hladík je tvůrcem formálně i obsahově širokého záběru od gobelínů k suché jehle a od figurativních námětů až k abstrakci. Zcela jiný a formálně velmi vyhraněný je projev Jiřího Altmanna vyjadřujícího se v technice černobílého a kresebně dynamického dřevořezu, kde nacházíme styčné body s robustními, ale abstrahujícími dřevořezy Jana Šafránka. Nad lidským bytím se zamýšlejí ve svých grafikách Jan Kavan i Ondřej Michálek. První prostřednictvím zobrazování člověka technikou leptu v jakémsi bezčasí vyjmutého z jeho prostředí pouze na bílý papír a druhý linorytem z výšky nebo i z hloubky vytvářením bizardních staveb a interiérů, ve kterých snad žijí, nebo žili lidé. Pavel Roučka také zobrazuje člověka, který se mu ale v expresivní kresebné zkratce a často bohaté barevnosti téměř ztrácí, abychom vnímali jen rytmus, tvar a barvu, na rozdíl od téměř monochromních a kresebně, technicky i významově složitých a brilantních listů Karla Demela. Imaginativní tajemné abstraktní počítačové grafiky Jaroslavy Severové jsou tu v kontrastu s humornými, obsahem až nonsensovými litografiemi Jiřího Slívy. A takto bychom mohli pokračovat v konfrontování všech dnes vystavujících autorů.
Tato koexistence diametrálně rozdílných výtvarných přístupů a konečných tvůrčích výsledků je myslím nejcennější na jubilantské kolektivní výstavě. V pospolitosti názorových rozdílů, ale i ve styčných momentech, vzájemném respektu, sounáležitosti a toleranci je přesah této přehlídky za hranice naší galerie a poselství platné pro mezilidské vztahy obecně. Vychutnejme si tuto pestrou a bohatou nabídku našich jubilantu podmíněnou mnohaletým úsilím završeným řemeslným mistrovstvím i osobitou výpovědí každého z vystavujících tvůrců.
(Zbyněk Hraba)