Vernisáž Roman Bicek: Bohemian crystal

Pouze do 9.12.2016 bude v galerii A.M.180, Bělehradská 45, Praha 2, (v době konání pořadů nebo po domluvě), přístupná výstava Romana Bicka: Bohemian crystal.

Bohemia Crystal
Romanova práce se vyznačuje tvůrčí energií s použitím sarkastických vtipů, které nenápadně kritizují současnou společnost a její vývoj. Autor pracuje s prvky ironie a tu maskuje do svých různých přístupů k malbě. Jeho přístupy jsou často nestálé, proměňující. Roman si je vybírá pod svou taktovkou experimentování. Nemá tedy ucelený malířský rukopis, ale není to žádný začátečník. Roman ví, co chce. Neskrývá před divákem, že je apriori malířem. Bedlivý divák ho zná skrze ironii vtipů či výběru témat a co víc, rozpozná ho často v nátuře troufalé adjustace. Na Romanově práci se mi líbí právě tento přesah – klasický formát malby, který je nejčastějším prodávajícím artefaktem, svým způsobem znehodnocuje. Roman se nezaprodává uměleckému trhu skrze vyzkoušené vystavující praktiky. Co je na něm přirozené, zůstává v původu toho, co ho zajímá a baví. Pro výstavu si autor volí jakousi metaforu českého křišťálu, která symbolizuje několik významů najednou – obrat na českou poctivou práci, tzv. na české šikovné ručičky, až na symbol české hodnoty a kvality ve světě. Lze však tuto čistou dokonalost a vznešenost vnímat i v dnešních dnech? Nebo se nad námi uzavírají těžké mraky, ze kterých bude velká bouře? Postavení romantického umělce – výtvarníka, je tradičně propojené se sociálně – společenským aspektem. Do života současného umělce se staví dvě vypjaté role – pracující člověk, se svými potřebami na spokojený život se statusem zaměstnaný a umělec, který z této role často vypadává a hledá za pomoci vyjádření skrze sebe, své vnitřní potřeby, které jdou do značné míry do protiváhy danému systému. Stále malá absence mecenášů a umění milovníků je zapříčiněna, že současní umělci se vrhají střemhlav do prací, které jim berou danou energii pro jejich vlastní tvorbu. Tato rozpolcenost staví umělce do role, kdy je zapotřebí si umět jasně vybrat a často upozadit své hodnoty. Lehký odkaz Reného Magritta a jeho známého obrazu Toto není dýmka, je v podobném myšlenkovém proudu. Autorův zájem je zde apriori zaměřený na malbu – na souhry barev a symfonii tvarů, které mezi sebou komunikuji a s ním spojeným procesem. Samotná malba je protikladem předmětu, který je na ní zobrazen. Ten se na první pohled jeví jako čistý, uhlazený a vznešený. Nebývalá práce s detailem, je však vykompenzována jeho samoúčelností a prázdnotou. Roman tak glosuje slavný předmět a poukazuje na možnou ztrátu osobních hodnot ve společnosti.

kurátor: Tereza Zachová