Vernisáž Jiří Kolář: Ornitologie moderního umění

Výstavu uvedl PhDr Jiří Machalický.

Na výstavě jsou k vidění tři desítky proláží ze souboru Ornitologie moderního umění, která vyšla knižně v roce 1997. Každá proláž je originální, něčím charakteristická, básník slučoval dvojice do jednoho celku s důvtipem a inspirovaně. Můžeme hledat a nacházet důvody, které ho vedly k takovému spojování, můžeme si hrát s identifikací ptačího druhu i umělce, jehož dílo vyhlíží z vykrojené kontury.

Párek poštolek rudonohých má podloženou malbu Georgese Mathieua, který svá tachistická plátna rád označoval patetickými názvy z historie, v tomto případě se expresivní abstrakce konfrontuje s malými dravci, z nichž jeden hledí z obrazu velkým okem na krásné hlavě. Ušlechtilý sokol stěhovavý nese na sobě malbu méně známého amerického popartisty Wayna Thiebauda. Do trupu lelka obecného se dokonce vešel pohled na sádrovou skupinu rockového comba George Segala. Mimmo Rotella, známý svými strženými plakáty, poskytl část svého díla Pocta prezidentovi z roku 1963 za slavnostní odění samečkovi čírky modré. Dívčí tvář z obrazu Roye Lichtensteina se promítla do labuti, jejíž půvabnou šíji vykroužil pramen vlasů vyústěný labutím zobákem. Trup luňákovitého motáka pochopa je pokryt maniakálním detailismem velké tempery Oyvinda Fahlstroma z roku 1964. Z další proláže zlověstně zírá výr velký tváří Ženy, namalované Willemem de Kooning. Peří husy velké dostalo jedinečnou interpretaci dokonce v díle sochařském, ve slavném sousoší Henryho Moora Král a královna.
Do zedníčka skalního s rozevřenými křídly je projektován rastrový obraz Alaina Jacqueta. Kráčející drop velký působí elegantně v novém hávu z bronzové sochy Hanse Arpa. Jiný sochař, Španěl Julio Gonzáles, přioděl fragmentem sochy na červeném pozadí sovu pálenou. Pro drobného ptáčka, který má jméno šoupálek krátkoprstý a čistí kmeny stromů od hmyzu, vybral autor velmi případně barevný dřevěný reliéf Póla Buryho. Jasnou barevností malby Nicolase de Stael s výraznými červenými plochami je podložen strakapoud malý s červeným peřím na hlavě. Z dvojice luňákovitých dravců motáků pilichů je jeden vybarven malbou Wolsovou. Energie černých linií na hnědém pozadí prozrazující díla Hanse Hartunga souhlasí s vážným vzhledem sovy pustovky. Další proláž představuje pisíka obecného oděného do části malby Augusta Mackeho.

Následují dva dravci – včelojed lesní má kontrastní šat expresivní abstrakce, v níž je poznatelný Franz Kline, na těle jestřába lesního se ukazuje žena z obrazu Ernsta Ludwiga Kirchnera Pět žen na ulici. Jejich kožešinové límce se podobají ptačímu peří. Párek poláků malých má podložený obraz Fernanda Légera, přičemž jedna z postav jako by držela ptačí trup oběma rukama. Pták jménem jespák bojovný je na proláži obrněn složitým dřevěným reliéfem, typickým dílem sochařky Louise Nevelsonové. Dvojice zpěvných rehků zahradních má kropenatý šat z hřebíkového reliéfu Gunthera Ueckera. Slípka zelenonohá je vybarvena pestře abstrakcí Jeana Bazaina. Krásný dravec orlovec říční je pokryt spletí barevných linií lité malby Jacksona Pollocka. Z páru kajky mořské je opět nápadnější sameček, dokonce asambláží Daniela Spoerriho.

Jeden z párů morčáka velkého je jemně strukturován monochromní reliéfně zvlněnou plochou obrazu Enrica Castellaniho. Špačkovi obecnému dal Kolář oblečení něžných barev z obrazu Gina Severiniho. Pro pár tetřeva hlušce vybral jedinečný podklad, obraz Salvadora Dalího Stálost paměti. Roztékající se hodinky skvěle vystihují čas tetřevího toku. Štíhlá volavka popelavá je pokryta obrazem jiného Američana, Sama Francise. Další Američan, Claes Oldenburg, vybavil neobvyklým šatem orla mořského.
Kolářovy ornitologie mají široké rozpětí v datech vzniku, od let šedesátých přes sedmdesátá k osmdesátým. Je to doklad, že zájem o téma stále trval a vybízel básníka k novým variacím. Vytvářel také rozměrné vykrajované siluety ptáků, například labutě nebo čápa, v nichž kombinoval koláž s chiasmáží. I ptačí budky poutaly jeho pozornost, přeměňoval je v objekty pokryté písmovými útržky. Ornitologie umění představuje tu část Kolářovy bohaté a rozprostraněné tvorby, v níž obě položky proláže byly jeho srdci obzvlášť milé.