Vernisáž skupinové výstavy BE 24 Vesmír

Do 13.11.2016 bude v galerii NoD, Dlouhá 33, Praha 1 (první patro za kavárnou), přístupná zajímavá skupinová výstava BE 24 Vesmír.

Vystavující umělci:

Rudolf Sikora, Jiří Matoušek, Zdenek Hůla, Josef Žáček, Vladimír Merta, Daniel Hanzlík, Pavel Mrkus, Richard Loskot, Anna Krajčová, Ondřej Boušek

Kurátor: Jiří Machalický

Pro výstavu s tématem vesmír jsem vybral umělce různých generací od těch starších až po studenty či čerstvé absolventy uměleckých škol, kteří k tématu přistupují z různých úhlů pohledu, vnímají ho na základě rozdílných zkušeností a využívají rozmanité výrazové prostředky od malby, grafiky a objektu až k videu a instalaci. Vesmír je velmi inspirativní z různých důvodů. Nikdy nemůžeme beze zbytku poznat zákonitosti, kterými se řídí. Vyvolává mnoho otázek, čím víc ho poznáváme, tím víc zjišťujeme, co všechno o něm nevíme. Umělci k němu mohou přistupovat trochu jiným způsobem než vědci, mají odlišnou zkušenost a druh vzdělání. Vedle exaktního zkoumání jeho nekonečných dálek a souvislostí, které často nedokážeme odhalit, se řídí především intuicí.

Záleží i na tom, do jaké věkové kategorie patří, jaké výrazové prostředky užívají. Rudolf Sikora je slovenský umělec dnes už starší generace, jehož tvorba je výrazově široká, zasahuje do oblasti malby, instalace, grafiky i fotografie. Má filozofickou hloubku, zabývá se vznikem a zánikem, vztahy a energiemi působícími ve vesmíru, vychází nejen z umělecké intuice, ale také ze studia fyzikálních zákonitostí a astronomie. Vytvořil například sérii grafických listů, v nichž se zamýšlel nad problémem „černých děr“. Pro Jiřího Matouška je kosmos jedním z nejdůležitějších životních témat, vytváří instalace vycházející ze souvislostí mezi planetami vřazenými do různých souhvězdí. Se vzdálenostmi a vzájemnými poměry mezi hvězdami však zachází volně, svým způsobem bez ohledu na vědecké objevy. Věnuje se také podobnosti či příbuznosti mezi makrosvěty a mikrosvěty, mezi nepředstavitelnými vzdálenostmi ve vesmíru a takřka nerozeznatelnými mikrostrukturami vzniklými v přírodě.

Zdenek Hůla se zabývá souvislostmi mezi základními tvary, které jsou součástí každého prostoru a které ho spoluutvářejí. K nim řadí především bod, kruh, trojúhelník nebo křivku ntého řádu. Zcela přirozeně ho tedy zajímají i zákonitosti ovládající vesmír, které se stávají jedním z podnětů k řadám jeho obrazů, k objektům a instalacím. Malíř Josef Žáček přistupuje ke kosmickým vztahům z jiné pozice, jeho pozornost poutají mezilidské vztahy v konkrétní i obecnější rovině, do jeho projevu se promítá význam víry v její čisté formě. Vladimír Merta zkoumá nejrůznější výrazové možnosti vycházející z poznávání principů ovládajících přírodu, ve svých konceptech kombinuje rozdílné klasické i netradiční výrazové prostředky, například malbu s projekcí, aby tak přesněji vyjádřil svou představu o daném tématu. Zajímá ho působení různých živlů (vítr, voda, …), proměny oblohy v čase, energie proměňující vesmír i život na Zemi.

Daniel Hanzlík došel k úspornému minimalistickému malířskému projevu, dělení či opakování tvarů v určitém rytmu, zabývá se také vztahem mezi zvukem a vizuálním projevem. K jeho základním tématům patří i vesmír, zamýšlí se nad vztahy mezi planetami, jejichž energie na sebe vzájemně působí, nad jejich proměnami v čase. Pavel Mrkus pracuje s přesahy mezi různými technickými postupy, pohybuje se na pomezí uměleckého výrazu a zkoumání možností přírodních věd i počítačových programů. Do jeho tvorby se promítá porovnávání struktur mikro a makrosvětů, které jsou často založené na obdobných nebo dokonce zcela stejných principech. Richard Loskot patří k umělcům, jejichž tvorba má blízko k filozofickému i přírodovědeckému způsobu myšlení. Zabývá se takovými pojmy, jako jsou čas a pohyb, které bez sebe nemohou existovat a jejichž působením se proměňuje skutečnost. Přirozeně tedy jeho projev úzce souvisí se vztahy, které se utvářejí a proměňují ve vesmíru. Ondřej Boušek se věnuje malbě a kresbě, v jeho obrazových řadách se rozvíjejí vztahy mezi energickými poli, které se každým okamžikem proměňují v závislosti na celkové situaci a vzájemném působení nejrůznějších sil. Anna Krajčová se tématem kosmu po určitou dobu intenzivně zabývala, do její tvorby se promítlo vnímání galaxií ze Země nebo naopak struktury zemského povrchu z vesmíru.
Univerzum je nesporně jedním ze základních témat, která umělce odjakživa zajímají a k nimž v každé době přistupují jinak v závislosti na stupni vědeckého poznání, na současném vývoji výrazových prostředků i na stavu společnosti.

Text: Jiří Machalický