Vlastivědné muzeum Olomouc – stálé sbírky

Ve Vlastivědném muzeu Olomouc, nám. Republiky 5, Olomouc, najdete řadu zajímavých stálých sbírek:

Olomouc – patnáct století města

Sedm hlavních historických témat tvoří ucelený příběh dějin města, vyprávěný od 6. století, drsné doby raného středověku, až po naši současnost, práh jednadvacátého století. Nesmírně bohatou historii Olomouce přitom v nové expozici dokládá široké spektrum předmětů od archeologických nálezů, přes památky uměleckého řemesla a knižní kultury až po dokumentární filmy z 20. století a zprostředkovávají moderní technologie, jimiž je expozice doslova nabitá.

Bohatý sbírkový fond olomouckého Vlastivědného muzea navíc umožňuje představit zde nejdůležitější instituce, které během staletí formovaly tvář města – zemské, knížecí a královské instituce, biskupství a kapitulu, řeholní řády, městskou správu nebo řemeslné cechy.

Úvodní část expozice Na úsvitu dějin, která představuje především materiál z řady archeologických výzkumů 20. století, je věnována slovanskému osídlení Olomouce a jejího okolí v 6. až 11. století.

Druhý příběh U počátků české státnosti (12.–13. století) seznamuje návštěvníka s procesem formování českého přemyslovského státu a jeho církevní struktury. Zaujmou jej zde jistě především památky spojené s činností mimořádné osobnosti olomouckého biskupa Jindřicha Zdíka (1126–1150), zakladatele románského (Přemyslovského) biskupského paláce a písařské dílny, díky níž se Olomouc řadila mezi nejvýznamnější kulturní centra českých zemí.

Věk vzestupu a pádu (1300–1450), třetí část historické expozice, zachycuje období husitských válek, v nichž Olomouc zaujala roli významného činitele protihusitské opozice, i myšlenkový svět stejně smýšlejících řeholníků v kartuziánském klášteře v Dolanech u Olomouce.

Období mimořádného rozvoje města spojené s růstem jeho politického vlivu za panování králů Matyáše Korvína a Vladislav Jagellonského je námětem příběhu čtvrtého, nazvaného Křižovatka Evropy (1450–1550).

Hrdinkou pátého příběhu je Barokní metropole (1550–1790), jejíž podobu mimořádným způsobem ovlivnil jak dvůr olomouckých biskupů (od r. 1777 arcibiskupů) společně s kapitulou a jezuitskou akademií, tak zájmy městské obce, cechů a vojska. Vystavené práce představují jedinečné ukázky barokní výtvarné kultury.

Šesté vyprávění sleduje cestu Olomouce Od pevnosti k modernímu městu (1790–1918). Zrušení olomoucké pevnosti a zbourání většiny jejích hradeb ve 2. polovině 19. století uvolnilo cestu rozvoji dopravy, růstu nových živností i proměně městského urbanismu. Na přelomu 19. a 20. století se díky tomu Olomouc zařadila mezi moderní evropská města s pulzujícím společenským životem.

Závěrečný sedmý příběh, nazvaný V nových časech (1918–1945), připomíná nedávnou minulost města od vzniku tzv. první republiky do konce 2. světové války. Na něj volně navazují v prostorách schodiště základní milníky moderních dějin Olomouce 2. poloviny 20 století, představené formou obrazové dokumentace.

Pro zvídavé návštěvníky expozice Olomouc – patnáct století města je připraveno i mimořádné překvapení. Zvláštní dimenzi, značně rozšiřující základní výběr témat i artefaktů obsažených ve stálé expozici, představuje elektronická databáze. Prostřednictvím sedmi dotykových obrazovek, umístěných v jednotlivých částech expozice, jsou zpřístupněny jak odborné texty, tak obrazové dokumenty rozvíjející a prohlubující jednotlivě prezentovaná témata.

Příroda Olomouckého kraje

Expozice Příroda Olomouckého kraje seznamuje návštěvníky s přírodními poměry našeho regionu od nížin v okolí Olomouce přes hornaté prostředí Nízkého Jeseníku až po vysokohorský terén Hrubého Jeseníku a Králického Sněžníku. V uvedeném směru dochází k výraznému nárůstu nadmořských výšek, a to od cca 190 m mezi Přerovem a Kojetínem až po 1492 m na vrcholu Pradědu. Tento výškový profil, společně s komplikovanou geologickou stavbou, vytváří v plošně nepříliš rozsáhlém území Olomouckého kraje řadu mimořádných přírodních scenérií. Vybrané přírodní obrazy se staly podkladem pro scénické modely nové expozice. Z obsahového hlediska je expozice rozčleněna do dvou částí.

V prvním sále se návštěvníci seznámí s geologickými poměry, které jsou na území Olomouckého kraje velmi složité, protože jsou výsledkem procesů trvajících více než 800 milionů let. „Komplikovaná geologická stavba se projevila vznikem relativně velkého počtu druhů minerálů a hornin, které byly těženy na řadě míst. Nepřekvapí, že z nalezišť na území Olomouckého kraje bylo pro světovou mineralogii objeveno a poprvé popsáno pět zcela nových druhů minerálů (z celkového počtu cca 4,5 tisíce známých na celém světě). Kromě přírodnin jsou vystaveny i vybrané hornické artefakty nalezené v bývalých hornických provozech kraje – hornická želízka, svítidla, části dřevěné výstroje dolu a podobně,“ připomíná Ing. Pavel Novotný, vedoucí Přírodovědného ústavu VMO, který stál také v čele týmu, jehož úsilím se návrh nové přírodovědné expozice zrodil. V evropském kontextu jsou významné i některé paleontologické lokality – především Čelechovice a Stínava. Vápencové masivy se staly místem vzniku unikátních jeskynních systémů – pro veřejnost je zpřístupněno pět jeskyň, přičemž pro každou z nich je charakteristický určitý fenomén – např. krasové útvary ve Zbrašovských aragonitových jeskyních vznikly působením termálních minerálních vod, vystupujících z hlubin podzemí.

S některými geologickými materiály se kromě expozic můžeme setkat i v samotné budově VMO. Při stavebních pracích v 18. století byly použity na část podlah spodnokarbonské břidlice a především křídové pískovce. Černé jílové břidlice (tzv. pokrývačské) byly těženy v lomech v okolí Dalova a v údolí řeky Bystřice. Světlé pískovce s barevnými pruhy i skvrnami pocházejí z lomů mezi Maletínem a Svojanovem – vznikly v jezerním prostředí.

Ve druhé části expozice Příroda Olomouckého kraje je vytvořeno deset scénických obrazů s krajinnými prvky od nížin po vysokohorské prostředí. Tato dioramata jsou seřazena proti toku řeky Moravy a návštěvník má možnost prozkoumat kulturní krajinu využívanou člověkem, různé druhy lesů i terény vysokých hor včetně nejvyšších partií nad hranicí lesa. Důraz je kladen na seznámení návštěvníka s rostlinami a živočichy, kteří uvedené krajinné typy obývají.

Obě části expozice jsou doplněny interaktivními prvky, kde si kousky přírody Olomouckého kraje mohou návštěvníci nejen důkladně prohlédnout, ale i vyzkoušet, osahat nebo se do nich zaposlouchat. Interaktivními prvky a použitou technikou se jedná v současné době o nejmodernější přírodovědnou expozici v České republice.

Olomoucká univerzita / Universitas Olomucensis

Expozice vznikla při příležitosti 440. výročí založení olomoucké univerzity ve spolupráci Vlastivědného muzea v Olomouci a Univerzity Palackého v Olomouci za finanční podpory Olomouckého kraje, zřizovatele VMO. Je umístěna ve 2. patře muzejní budovy. Byla vytvořena během jednoho roku a představuje na pět desítek předmětů, které mají vztah k dějinám olomouckého vysokého učení.

Vlastivědné muzeum v Olomouci v expozici vystavuje předměty ze svých sbírkových fondů numismatiky, lékařsko-lékárenského, hudebního a fondu školství. K vidění jsou staré univerzitní typáře, kopie i originály univerzitních insignií a medailí, kopie druhé nejstarší univerzitní matriky, práce významných univerzitních profesorů vydané tiskem  nebo chirurgické nástroje z 2. desetiletí 20. století. Návštěvníky jistě zaujme kopie původního rektorského žezla, které bylo vytvořeno kolem roku 1588 jako velmi kvalitní pozdně renesanční zlatnická práce z popudu biskupa Stanislava Pavlovského. Kopie je majetkem Univerzity Palackého v Olomouci, originál žezla dnes používá univerzita v Innsbrucku. Mimořádně zajímavým exponátem je skleněná harmonika ze sbírek VMO. Tento hudební nástroj byl oblíbený na konci 18. století a funguje na principu otočných skleněných misek, na něž se hraje navlhčenými prsty. Nástroj je v expozici vystaven proto, že na přelomu 18. a 19. století jej  inovoval Franz Konrad Bartl, profesor matematiky na zdejším lyceu. Šlo o Bartlův koníček, který ho proslavil více než matematika.

Součástí expozice je i rozměrné plátno nazvané Oslava založení jezuitské koleje v Olomouci z roku 1690, řada fotografií  a odborných textů, které prohlubují a  rozvíjejí  téma druhé nejstarší univerzity v českých zemích. Svými zápůjčkami do expozice přispěla také Vědecká knihovna v Olomouci a olomoucká pobočka Zemského archivu Opava.

V poslední třetině výstavního sálu je prezentována nedávná minulost a zejména současnost UP. Součástí expozice jsou dotykové obrazovky a prostor pro vědecko-populární přednášky. Univerzita Palackého počítá s využitím expozice pro pořádání besed, přijímání významných hostů či jako prostoru vhodného pro předávání medailí a ocenění.

Galerie osobností Olomouckého kraje

Galerie osobností Olomouckého kraje byla ohodnocena Cenou Olomouckého kraje za přínos v oblasti kultury za rok 2013 – za výjimečný počin v oblasti ochrany a popularizace kulturních hodnot.

——————————–

Panovníci, církevní hodnostáři, umělci, vědci, vojevůdci i sportovci, kteří byli v minulosti spjati s naším regionem, se představují v nové stálé expozici Vlastivědného muzea v Olomouci nazvané Galerie osobností Olomouckého kraje. Expozice vznikla za výrazné finanční podpory zřizovatele muzea – Olomouckého kraje a zahrnuje zatím 33 významných historických postav.

Galerie sestává z velkoplošných světelných panelů, jež návštěvníkům přinášejí seriózní životopis dotyčné osobnosti, ale i řadu zajímavostí či kuriozit, které dokazují, že slavné osobnosti byly smrtelníky z masa a krve. Návštěvníci se tak dovědí například i to, komu vděčíme za řízek v trojobalu, kdo vymyslel slovo slabikář či která z osobností světové vědy měla slabost pro pravé olomoucké tvarůžky.

Každá osobnost je představena prostřednictvím bohaté obrazové dokumentace a zhruba polovina panelů prezentuje také trojrozměrný předmět, který se k dané postavě váže. Jedná se o repliky předmětů ze sbírek olomouckého Vlastivědného muzea – např. tabatěrku polního maršála Radeckého, jež byla v muzejních sbírkách objevena v loňském roce, mince a medaile i jiné drobné předměty.

Autory textů expozice jsou historikové Jiří Fiala a Jan Sobotka. Vyobrazení na panelech pocházejí jednak ze sbírek Vlastivědného muzea v Olomouci, jednak je olomouckému muzeu poskytly tři desítky institucí a soukromých osob z celé České republiky.

Dějiny Vlasteneckého spolku muzejního v Olomouci a jeho odkaz

Novou stálou expozici, která vznikla ve spolupráci Vlastivědného muzea v Olomouci a Vlastivědné společnosti muzejní v Olomouci, zpřístupnilo muzeum 19. května 2015 v prostorách schodiště své hlavní budovy na nám. Republiky 5. Expozice s názvem Dějiny Vlasteneckého spolku muzejního v Olomouci a jeho odkaz připomíná význam muzejního spolku v kulturněhistorických dějinách nejen města Olomouce, ale i celé Moravy.

     „Expozici tvoří pět panelů, které návštěvníky chronologicky informují o vzniku spolku v roce 1883, významných osobnostech, expozicích, muzejních budovách, publikační a osvětové činnosti. Dále seznamují veřejnost se zánikem spolku v roce 1952, obnovením jeho činnosti koncem 60. let minulého století či různorodými aktivitami společnosti v současnosti. Kromě toho jsou na jednotlivých panelech pro dokreslení instalovány cenné trojrozměrné předměty, které pocházejí ze sbírkotvorné činnosti zaniklého muzejního spolku,“ uvedl historik Josef Urban, autor expozice.

     „Vlastivědné muzeum v Olomouci uspořádalo v minulosti řadu krátkodobých výstav připomínajících význam Vlasteneckého spolku muzejního v Olomouci, ale nikdy během své pětašedesátileté historie nevěnovalo tomuto fenoménu samostatnou dlouhodobou expozici. Tento dluh se Vlastivědné muzeum v Olomouci, jako nástupce zrušeného Vlasteneckého spolku muzejního v Olomouci, rozhodlo splatit právě tímto výstavním počinem, připomínajícím nejstarší český muzejní spolek na Moravě. Symbolicky se tak děje právě ve dnech, kdy si připomínáme 120. výročí slavnostního otevření Národopisné výstavy českoslovanské v Praze, na níž se významně podíleli i členové Vlasteneckého spolku muzejního v Olomouci v čele s Ignátem Wurmem a Vlastou Havelkovou,“ dodal ředitel VMO Břetislav Holásek.

     „Obnovená Vlastivědná společnost muzejní v Olomouci si již koncem 60. let minulého století vytkla za svůj hlavní cíl podílet se, v součinnosti s tehdejším Vlastivědným ústavem, na propagaci vlastivědné práce formou přednášek, zájezdů a vydávání publikací. Spolupráce mezi Vlastivědným muzeem v Olomouci a Vlastivědnou společností muzejní v Olomouci funguje dodnes a důkazem je právě i tato expozice, mapující dějiny muzejního spolku a jeho pozoruhodný odkaz,“uzavřel předseda VSMO Ján Kadlec.

Obr Drásal ve Vlastivědném muzeu v Olomouci

Vlastivědnému muzeum v Olomouci, ve spolupráci se senátorem za Olomoucký kraj,

Náklady na restaurování Drásalova kroje a výrobu kopií jeho košile, vesty a kalhot byly předběžně vyčísleny na 78.600 Kč. Díky sponzorům a dalším dárcům, kteří na tento účel přispěli, se čistý výtěžek sbírky Oblečme obra Drásala zastavil až na 87.609 Kč. Mezi největší dárce patří město Olomouc (10.000 Kč), firma A. W., s. r. o., z Loštic (10.000 Kč), města Holešov (5.000 Kč), Uničov (3.000 Kč) a Pivovar Litovel, a. s. (3.000 Kč). Sbírka oslovila i řadu drobných dárců; jen pohlednic s obrem Drásalem se prodalo 716 kusů.

Iniciátor sbírky, senátor Ing. Martin Tesařík, spolu se svou rodinou a přáteli přispěl na tento bohulibý účel celkovou částkou zhruba 30.000 Kč.

„Obra Drásala dlouhodobě vnímám jako jednu z ikon našeho hanáckého folkloru, která za svého života Hanou propagovala nejen u nás, ale i v zahraničí. Rovněž proto jsem se rozhodl zaštítit tento obecně prospěšný projekt a věřím, že také povede k propagaci dobrého jména regionu, což je i pro mě dlouhodobým cílem v mé práci. Pozitivně vnímám, že byl o sbírku takový zájem a podařilo se sehnat potřebné finanční prostředky. Za to bych chtěl všem, kteří se rozhodli projekt podpořit, moc poděkovat,“ uvedl patron projektu, senátor Ing. Martin Tesařík.

Na výstavě si budete moci prohlédnout figurínu Josefa Drásala oblečenou do kopie hanáckého kroje, ale také samozřejmě i samotný originál tohoto kroje a další zajímavosti vztahující se jak k samotnému Drásalovu kroji, tak i k místu kde žil.

Samotné restaurování originálních součástek Drásalova kroje nebylo až tak náročné. Odborné restaurátorky přistupovaly k jednotlivým součástkám citlivě a jednotlivé pracovní postupy jako je čištění,  identifikace a barvení materiálů potřebného ke skeletování či k vyšívání, doplňování lokálně vypadaných výšivek, a další úkony nezbytné pro zachování předmětu proběhly bez problémů. O to více však byla náročná výroba kopie, jejíž autenticita spočívá především ve výběru správného materiálu. Tady jsme byly omezeny tím, co současný trh nabízí. Někdy vyhovoval typ tkaniny a její vazba, ale bohužel odstín byl poněkud odlišný od originálu. Zavádějící byl při výběru nové látky na vestu, například stupeň barevného poškození u originálu. Někdy jsme se při konečném rozhodování nevyhnuly jistým kompromisům. Metráž, ze které se kopie šily, pochází však výhradně od českých textilních výrobců. Vyšívací hedvábné příze jsou dovezené ze zahraničí, protože se v České republice nevyrábí. Bavlněné příze jsou s ohledem na barevnost nakombinované od tuzemského i zahraničního výrobce. Výšivka je provedena ručně. U vesty a kalhot se

vyšívalo prostřednictvím zrestaurovaného – doplněného vzoru na originálech, pouze u košile byla výšivka kompletně rekonstruována pomocí viditelných vpichů, díky nimž se nejprve vytvořila na papíře předloha, která byla ve stejném měřítku „přenesena“ na kopii,“ doplnila kurátorka etnografické podsbírky Vlastivědného muzea v Olomouci Mgr. Veronika Hrbáčková.

„Jsme velice rádi, že díky veřejné sbírce se podařilo zrestaurovat tento unikátní kroj a že jej v  předvánočním čase můžeme představit veřejnosti. Věřím, že figurína Josefa Drásala ve věrné kopii kroje se stane atraktivním exponátem Vlastivědného muzea v Olomouci, který budou obdivovat návštěvníci všech věkových kategorií,“ uzavřel Ing. Břetislav Holásek, ředitel VMO.