Vernisáž Rusko 1896 – 2016: Příběh Ruska očima tří českých fotografů
Do 28.5.2016 bude v galerii Artinbox, Perlová 3, Praha 1, přístupná krásná a zajímavá výstava Rusko 1896 – 2016: Příběh Ruska očima tří českých fotografů.
Výstava chce přispět k diskusi, co je pro Rusko typické, zvláštní a neměnné a co se změnilo. Tři autoři, tři epochy, tři styly mohou v mozaice skládat obraz proměn fotografie jako média v odstupu 120 let na obrazu Ruska a možná pomohou nalézt cestu k pochopení ruské duše. Živnostenský fotograf František Krátký přijel do Ruska na jaře 1896 fotografovat carskou korunovaci. Neznámý fotoamatér – legionář v letech 1918-1919 fotografoval lidi kolem transsibiřské magistrály. Cyklus „Rusové … jejich ikony a touhy” fotografovala Dana Kyndrová, která se věnuje tomuto tématu téměř čtyřicet let. V minulém roce vydala rovněž stejnojmennou publikaci.
Historické fotografie pocházejí ze Sbírky Scheufler (www.scheufler.cz).
František Krátký a Rusko:
František Krátký (1851 – 1924) je jednou z nejvýznammějších osobností historie české fotografie. Žádný jiný fotograf neprocestoval tak důkladně venkov v Království českém jako on. Soustředil se především na snímky lidí, jejichž prostřednictvím charakterizoval místa a další navštívené země. Patřil k velkým propagátorům stereofotografie. Pro umocnění autenticity vybrané snímky rád koloroval. V Rusku odjel fotografovat korunovaci cara Mikuláše II. a hospodářskou výstavu v Novgorodě. Fotografoval také památky a život Moskvy, později také Petrohradu a dalších měst. Některé snímky ze své cesty převedl do diapozitivu a koloroval, některé zkopíroval a distribuoval jako stereofotografie ve fotografické nebo tiskové kvalitě. Dílo Krátkého shrnul autor výstavy v monografii František Krátký, český fotograf před 100 lety.
Pavel Scheufler, 2015
Neznámý legionář v Rusku:
O osobnosti neznámého legionáře můžeme jen spekulovat, jeho jméno neznáme. Každopádně byl vášnivý fotoamatér. Zachovalo se po něm fotoalbum a cyklus kolorovaných diapozitivů. Snímkům dával často názvy. Nebyl profesionál, který měl v ,,náplni práci” dokumentovat bojové aktivity svých druhů v českých legiích, žádné takové záběry v jeho albu nejsou. Většinou zobrazoval lidi, které legionářský vlak při svém putování na východ do Vladivostoku míjel. Vedle bizarních a zvláštních ,,typů” fotografoval i třeba mámy peroucí v potoce prádlo, hrající si děti. Možná v tom byl i podvědomý stesk po domově, po normálním životě. Po návratu domů snímky uspořádal do alba a komusi poskytl, aby z nich vytvořil diapozitivy a ty nakoloroval. A s těmi se konaly přednášky o úloze českých legií v Rusku.
Pavel Scheufler, 2015
Dana Kyndrová – Rusové… jejich ikony a touhy:
Lze říct, že žádný jiný český fotograf nezpracoval téma „ruské duše“ tak důkladně jako právě Dana Kyndrová, která je jednou nejvýraznějších osobností současné české dokumentární fotografie. Z jejich snímků můžeme vypozorovat jak velký foto-reportážní talent, tak soustavnost, poučenost, empatii i smysl pro humor. Téma Ruska, potažmo Sovětského svazu se v jejích snímcích vyskytuje už od 2. poloviny 70.let minulého století. (Rusko navštívila poprvé v roce 1976.) Nemůžeme nezmínit i skvělou sérii fotografií z odsunu ruské armády z našich území. Sérii o Rusku a ruské duši autorka završila v minulém roce samostatnou výstavou na Staroměstské radnici v Praze a obsáhlou monografií Rusové… jejich ikony a touhy vydanou nakladatelstvím KANT. Dnes tvrdí, že tohle téma je pro ní uzavřené. Poslední snímky zde pocházejí z roku 2014. V předmluvě ke zmíněné knize píše, že záměrem je pokusit se vytvořit jakýsi: „esej o národě, který má potřebu ikon, svatých či politických, o ruském mesianismu i nacionalismu, patosu i velikášství, o renesanci pravoslaví a touze po navrácení národního sebevědomí, které bylo sraženo po rozpadu Sovětského svazu.“ Tyto aspekty, na které Dana Kyndrová 40 let mířila objektiv fotoaparátu, jsou najednou aktuálnější a aktuálnější. Ruska expanze sílí, události na Ukrajině rozhýbaly dění na mezinárodní scéně, mír, který jsme se za poslední dvě desítky let naučili považovat za samozřejmost, se najednou jeví, jako dost křehký. Napětí ve světě se zvyšuje a nemalý podíl na tom má právě snaha Ruska o obnovení vlastního sebevědomí. Ruská expanze a nároky mezinárodní společenstvo evidentně zaskočily. Nezbývá, než pochopit, o co vlastně Rusům jde, jací vlastně jsou, a začít adekvátně reagovat. I to je jedním z důvodů, proč jsme se rozhodli uspořádat tuto výstavu. Rádi bychom přispěli k pochopení ruské duše a zavedli na tato témata širší diskusi.
Součástí výstavy bude debata s autorkou, kurátory a dalšími odborníky na dané téma. Termín upřesníme.
Nadia Rovderová, květen 2016
fotografie z vernisáže, instalace a ukázky děl ke shlédnutí zde (postupně bude doplňováno): https://www.facebook.com/
Fotografie z výstavy
Creative Commons Attribution