Vernisáž skupinové výstavy Volkshymne

Do 7.5.2016 bude v galerii NoD, Dlouhá 33, Praha 1 (první patro za kavárnou), přístupná zajímavá skupinová výstava Volkshymne.

Vystavují:

Sherine Anis
Stefan Reiterer
Mark Fridvalszki
Alžběta Kočvarová
Ondřej Vicena

Kurátoři: Klára Burianová & Ján Gajdušek

—

Výstava Volkshymne představuje umělce vycházející z prostředí uměleckých škol v Česku, Rakousku a Maďarsku. Reaguje na společnou historii zemí, které po dlouhou dobu setrvávaly ve vzájemném svazku. Ačkoli je oficiální svazek dnešních samostatných států již dávno rozvázán, bazální kulturní vlivy, kterými na sebe po dlouhou dobu působily, jsou zde stále patrné. Rakouští, čeští a maďarští umělci nejmladší generace představí v rámci výstavy práce reagující na téma společného kulturně­ – geografického základu obou zemí a jejich vzájemné historie, která se v 21. století zdá již zapomenutou.

Název výstavy odkazuje k rakouské Císařské hymně, která byla používána v Rakousku-­Uhersku mezi lety 1797 – ­1918. Její název Lidová hymna nebo také Gott Erhalte Franz den Kaiser (Bože ochraňuj císaře Františka) byl společný po více než 100 let pro všechny národy sdružené v habsbuské monarchii. Hymna oslavuje velikost a moc císaře a vyzdvihuje bratrství národů spojených pod císařskou korunou. Hudbu složil Josef Haydn, text Lorenz Leopold Haschka.

—

„Praha, Vídeň a Budapešť byly až do roku 1918 součástí jedné říše. Kulturní výměna mezi těmito městy fungovala zcela přirozeně a umělci v těchto bodech, kde docházelo ke kulminaci společenského vyžití, mohli čerpat nové přístupy. V rámci výstavy dochází k pseudo-rekonstrukci vzájemné interakce tvůrců. Uměle modelujeme situaci, ve které propojujeme autory těchto tří měst v otevřeném dialogu, ke kterému by jinak velmi pravděpodobně nedošlo,“ dodávají k tématu a smyslu výstavy kurátoři Klára Burianová a Ján Gajdušek. Zastoupení umělci tak ve svých dílech reflektují hluboce zakořeněné předsudky ke společné minulosti, hledají analogie mezi fungováním monarchie a současných nadnárodních korporací (Sherine Anis), staví na sentimentu k romantickým portrétům opěvovaného císaře (Alžběta Kočvarová), apropriují státní znaky mnohonárodnostní monarchie (Mark Fridvalszki), či v elektronické interpretaci proměňují oficiální znělku říše (Ondřej Vicena).

—

Ondřej Vicena je absolventem ateliéru intermediálních studií Mileny Dopitové na Akademii výtvarných umění v Praze. V současnosti dokončuje magisterské studium u Tomáše Svobody v ateliéru nových médií. Ve své konceptuálně laděné tvorbě se zabývá vztahem člověka a technologií. V instalacích často recykluje padlé artefakty technické civilizace, jako jsou walkmany či videokazety, které ukazuje v nových souvislostech.

Sherine Anis je Egyptsko-Rakouská umělkyně zabývající se konceptuální instalací v prostoru. Vystudovala Akademii výtvarných umění a Arabská studia a filosofii ve Vídni. Ve své tvorbě často pracuje s aditivním seskládáním jednotlivých prvků do konstrukčních celků, ve kterých prověřuje stabilitu a napětí mezi křehkostí a pevností použitých materiálů. Objevují se zde skleněné desky levitující na ostrých úhlech či nakloněné roviny nesoucí břemeno, jež odkazují k labilitě viděného.

Mark Fridvalszki se narodil v Budapešti, vystudoval Akademii výtvarných umění ve Vídni a v současnosti je v postgraduálním programu Akademie vizuálních umění v Lipsku. V minulosti byl několikrát nominován na Esterházy Art Prize v Budapešti. Ve své tvorbě se zabývá vojenstvím a tajemnou symbolikou armádních odznaků. Je fascinován speciálními neviditelnými letouny, jejichž šedou maskovací barvu, která zamezuje zachycení radary, využívá ve svých pracích.

Alžběta Kočvarová je studentkou fotografie na Univerzitě Jana Evangelisty Purkyně v Ústí nad Labem v ateliéru Pavla Baňky. V současnosti se nachází na stáži u Aleksandry Vajd a Hynka Alta na Vysoké škole uměleckoprůmyslové v Praze. Její snímky mají charakter melancholicky snových zátiší reagujících na poezii či autorčiny autentické prožitky.

Stefan Reiterer vystudoval Akademii Výtvarných umění ve Vídni v ateliéru Daniela Richtera a Lisy Ruyter. V roce 2008 zde obdržel Füger-Award. Ve své tvorbě využívá přenesená data obrazu reálné krajiny z aplikace Google Earth. Tato data propisuje do strukturovaných pláten často umístěných na konstrukci, jež vrací zploštělé počítačové přírodě původní podobu trojrozměrnosti a stává se novou objektovou krajinou umístěnou v prostoru galerie.

Klára Burianová je studentkou magisterského programu Teorie a dějiny moderního a současného umění na Vysoké škole uměleckoprůmyslové v Praze. Pracuje jako kurátor a lektor v Museu Kampa v Praze. Ján Gajdušek vystudoval obor mezinárodní vztahy na University of New York v Praze. Od roku 2013 do roku 2015 pracoval jako produkční výstav a lektor v Museu Kampa. Společně provozují občasnou galerii Kód v Kouřimské 5.