Vernisáž výstavy obrazů Milana Křenka

Do 25.3.2016 bude ve Výstavní síni Antonína Navrátila, Nové sdružení, Husinecká 8, Praha 3, přístupná výstava obrazů Milana Křenka. Otevřeno Po – Pá 15 – 18.

Milan Křenek
* 31. 7. 1946 v Praze
Činnosti v průběhu života: malíř, inženýr elektrotechniky, docent oboru pedagogika, průvodce, cvičitel zdravotní tělesné výchovy, turista a cyklista.
Příprava na výtvarnou činnost: pětiletá návštěva kurzů kreslení a kopie (El Greco, Gaugin, Delacroix a další).
Výtvarná studia: Střední odborná škola výtvarná (SOŠV), výtvarná výchova na PedF UK.
Členství: Sdružení pražských malířů (od roku 2007), Jednota umělců výtvarných (JUV; od roku 2008), Sdružení výtvarníků ČR (od roku 2007).
Autor se výtvarné činnosti intenzivně věnuje od svého předčasného odchodu do důchodu v roce 2007. Maluje temperou na malířskou lepenku nebo sololit. Realizoval 22 samostatných výstav a zúčastnil se 25 výstav kolektivních. Zpočátku maluje impresionisticky, pak následuje poměrně dlouhé období, kdy byl ovlivněn expresionismem a částečně též fauvismem a kubismem. Nakonec se dostává ke stylizované krajinomalbě a tvorbě figurálních kompozic.
V těchto pracích autor usiluje o vytváření promyšlené kompozice a preferuje používání modré barvy. Přibližně od roku 2000 tvoří souběžně s figurací též abstraktní obrazy, a to dvou typů: konturované a nekonturované. Zkušenosti získané v abstraktní malbě přenáší do figurace a naopak. Souběh figurativní malby a abstrakce, který je typický pro přibližně posledních deset let autorovy tvorby, je nosným faktorem dalšího autorova vývoje.
Mohlo by se jednat o snahu o další pohyb vpřed na základě tzv. pohybu z rozporu. Takto již vznikly například fantastické a nádherné obrazy 20. století, a to Picassova Guernika a Légerova La Grande Parada.
K autorovým oblíbeným vzorům patří Bosch, Breughel, El Greco, Picasso (ne poslední období), Miro (třicátá léta 20. století), Léger, Schiele, Henri Rousseau (pralesy), Leonardo Cremonini a Wolfgang Matheuer. Z našich autorů Mikoláš Medek, František Gros, František Ronovský, Josef Jíra, Jaroslav Dvořák (figurativní tvorba), Miloš Pošar, František Jiroudek a Vlastimil Beneš.
Autor vidí svou úlohu v osobitém rozvíjení výdobytků tzv. klasické moderny. Nepodporuje další zjednodušování tendující do mizení obrazu nebo naopak fotorealismus či šokování publika násilím, zvrhlostí a sexem. Je tak proti antivýchově, kterou často vidíme v dílech některých současných umělců. I nadále podporuje nyní již ve výtvarném umění tak trochu nemoderní a vyčichlé pojmy jako jsou krása a humanita. V nich vidí obecný smysl života a smysl své tvorby.

Milan Křenek / dobrodružná cesta k obrazu

Docent, inženýr, kandidát věd, učitel technicky zaměřených předmětů na Pedagogické fakultě UK, středoškolský učitel elektrotechniky, průmyslový designer, průvodce turistů, cvičitel tělesné výchovy…
Zdálo by se, že jako malíř, by měl být Milan Křenek samoukem. Že by, při všech svých aktivitách, další studium neměl kam vtěsnat. Opak je pravdou.
Pečlivě se připravuje v kurzech kreslení akademických malířů Petra Hany a Františka Nedvěda a je přijat k večernímu studiu na „Hollarce“, které v roce 1977 úspěšně absolvuje. Dokonce složí zkoušky na AVU, kde mu však tehdejší zákony studovat nedovolí. Na doporučení z AVU je přijat k mimořádnému studiu výtvarné výchovy na Filozofické fakultě UK. To mu však nevyhovuje, a po několika letech čekání absolvuje tento obor na Pedagogické fakultě UK. Získává tak kvalifikaci učitele výtvarné výchovy pro základní, střední a základní umělecké školy. Znalost němčiny, dějin umění a zkušenosti s kresbou mu umožňují po několik let vést výuku kresby, malby a dějin umění v prázdninových přípravných kurzech pro studium na rakouských vysokých školách výtvarného zaměření.
Co studenta elektrotechniky přivedlo k výtvarnému umění? Anebo, co milovníka výtvarného umění přivedlo ke studiu elektrotechniky…?
Jisté je, že neuvěřitelná činorodost v rozmanitých oborech, přivedla malíře Milana Křenka k velmi svébytnému vyjadřovacímu rejstříku. Nezabývá se koncepcí jednotlivých výtvarných směrů a jejich filozofií. Mám pocit, jako by se snažil smysl výtvarného umění pochopit a uchopit svou vlastní tvorbou, kterou neohraničuje žádnou manifestační doktrínou. Osloven a oslněn cestami výtvarných směrů, používá je zcela svobodně k vyjádření svých pocitů a vjemů, aby je mohl předat i nám.
Nemyslím si, že by to bylo roztěkané hledání vlastního stylu. Naopak. Milan Křenek má očividnou radost z malby různých témat různými způsoby. Pohrává si s impresí, kubizmem, expresionismem, fauvismem a symbolizmem. Velmi dobrá kresba mu dovoluje malovat snadno vše, co ho obklopuje. Portrét, krajina, figura, pouští se i do abstrakce.. Nezatížen akademickým vzděláním – vzorem vyučujícího profesora – vytváří si vlastní rukopis, dobře čitelný i přes zdánlivou nesourodost celého díla, které dnes představuje přibližně tisíc obrazů a dále se rozrůstá ve všech stylech, které si malíř oblíbil.
Přemysl Řepa – Praha, květen 2012

www.malirkrenek.cz