Vernisáž Tomáš Hlavenka: Příměstský chodec

Co pro tebe znamená les? Máš nějakého průvodce, který tě na cestách lesem doprovází?

Les je místo mého dětství a dospívání, které jsem prožil střídavě na Lipnici v okolí Dačic a na Žďárských vrších na Cikháji. Taky je to relax a velká inspirace, vydržím v něm chodit hodiny sám, hledat a pozorovat. Mám rád práci se dřevem. Donedávna mě provázel lovecký mistr – pes Tar (Český fousek) a moje žena Jana. Teď, když pes už není, těším se, jak začneme chodit do lesa s naším synem Kubíkem, to bude zase jiný mistr a učitel. Měl jsem nějakou dobu s lesem přestávku a cítím už deficit.

A je někdo z rodiny, který se věnoval práci v lese? Ptám se, protože na tvých posledních obrazech a asamblážích se objevují často nástroje používané pro zpracování dřeva a samotné dřevo opracované. Souvisí to s tradicí, odkazem tvých předků, nebo jaký vztah bys nám chtěl přiblížit?

Tátův strýc byl hajný v Přestavlkách a byl znám tím, že nikdy nic nezastřelil. A ze strany mé maminky byl hajní v pralese na Podkarpatské Rusi, ale to je tak 100 let dozadu.

Ty obrazy jsou vlastně zátiší, která skládám často z nalezených předmětů z opuštěných chat a domů, které měly nějakou spojitost s krajinou. I barevnost si vybírám z těchto zdrojů.

Předměty v obrazech sestavuji do nových souvislostí, které mohou odkazovat jak na Arcimboldovy hlavy, tak na modernistická zátiší, někdy i pop art. Je to různé, podle díla. Vyhovuje mě věci kombinovat. Zajímá mě hlavně vznik a zánik, transformace. Taky propojování vysokého s nízkým v oblasti vizuality. Vznik něčeho nového a odcházení starých věcí. Často čerpám z období Brusel stylu, který právě v pokleslejší formě transformoval modernu a výrazně dotvářel styl chatařství 60. let. Dřevo nebo nástroje na jeho zpracování se v obrazech vyskytnou, protože zapadají do tohoto výběru. Taky mi u některých předmětů vyhovuje, že už dnes nemusíme přes ně znát jejich původní význam. To je zároveň trochu znepokojující.

Je něco na výstavě, co je nové a v tvé práci tě to ovlivnilo a trochu posunulo anebo přesunulo jinam? Je tvá práce spíše kontinuální nebo je založena na zážitcích, které zhmotňuješ?

Nové je na výstavě téměř vše, obrazy i objekty. V poslední době, co jsem si přestavěl chatku na ateliér /tzv. Chateliér/ maluji, i když i v obrazech uplatňuji spíš sochařské přístupy. Je to taková sochařská malba. Práce je u mně vždy podmíněná zážitky, kdybych nikam nechodil, asi by ani nic nebylo. Intelektuální činnost mám spojenou s fyzickou a je to tak i v horoskopu. Pracuji většinou kontinuálně i když nikdy nedělám nic příliš pravidelně, toho jsem si užil dost ve sportu.

ptala se Dagmar Šubrtová

TOMÁŠ HLAVENKA – MEDAILON PRO PUBLIKACI „OD MODERNY PO SOUČASNOST“

Tomáš Hlavenka se narodil 8. února 1977 v Brně. V letech 1998 – 2004 studoval v ateliéru Environmentu na Fakultě výtvarných umění v Brně u Vladimíra Merty a Mariana Pally. Od roku 2008 zde pedagogicky působí jako asistent v ateliéru Malířství I. Věnuje se i kurátorské práci (výstava Houby v Brně z roku 2012). S Pavlem Jiráskem spolupracoval na populárně naučném televizním pořadu NA HOUBY, pro který vytvořil rekvizitu – kostěnou houbařskou berlu.
Do širšího povědomí se Hlavenka zapsal ještě na studiích nástěnnými instalacemi mechových oltářů a recyklovaných motivů sošek z loveckých štvanic. Konstantním zdrojem mu i nadále zůstává příroda a vztah člověka k ní. Pro své objekty a sochy využívá nejrůznější materiály – přírodniny (kameny, kosti, paroží, samorosty i dřevní hlízky tzv. sferoblasty), litinu, zuhelnatělé dřevo a z oblasti umělých hmot zejména polyuretanovou pěnu. Rád si pohrává s materiálovou vazbou živého a „neživého“ světa.
Hlavenku, jako vášnivého mykologa, fascinuje především mnohotvárný organismus houby, který se stal důležitým tématem jeho práce po roce 2000. Dokonale realistické houby mohou být z kosti, u řeky nalezeného valounu nebo zuhelnatělého dřeva. Zaměřuje se především na paradoxní či anachronickou vazbu mezi použitým materiálem, vytvořeným motivem a jeho názvem. Exemplární jsou zejména houby z cyklu Smrtky vytvořené z nalezených vybělených kostí nebo houby z cyklu Černě vzniklé ze zuhelnatělého dřeva. Důležitý okruh představují Hlavenkovy stromy či keře z šedé litiny z cyklu Příroda je tvrdá. Umisťuje je přímo do krajiny, kde vytvářejí artificiální analogii k přírodním dvojníkům, v galerijním prostoru je s oblibou zasazuje do betonové podlahy nebo nechá prorůstat zdí. Návštěvník očekávající ohebné větve, tak může tvrdě a bolestivě narazit.
S Hlavenkovými objekty souvisí i jeho malířská tvorba. Výrazný je zejména cyklus označený parodujícím názvem Art brut. Nadsázka s neumělým způsobem malování (v objektech pak s využíváním forem pokleslého umění) se tak spojuje v syntetický dialog poetické banality a lidového vtipu. Tématem se stávají kýčovité atributy ze světa amatérských nimrodů, houbařů, chatařů a rodinného výletnictví (Šoulání, 2006; Houby, 2006). Na tomto půdorysu zahrnující médium objektu, malby, instalace, ale i videa Hlavenka odlehčeným pohledem komentuje situaci, do níž vztah současného městského člověka a přírody dospěl.

Ilona Víchová

www.tomashlavenka.cz