Martin Fryč
back
ilustrace výstavy
ilustrace výstavy
ilustrace výstavy
ilustrace výstavy

Vernisáž výstavy Zdeněk Seydl – 100 let od narození (+ foto Václav Chochola)

Do 2.6.2016 (a potom ještě od poloviny srpna do konce září) můžete v Café Nona Nové scény Národního Divadla, Národní 4, Praha 1, zhlédnout zajímavou výstavu autorských plakátů a kostýmních návrhů ke 100. výročí narození Zdeňka Seydla, kterou provází fotografie Václava Chocholy.

Zdenek Seydl (29. dubna 1916, Třeboň – 17. června 1978, Dobřichovice) byl český malíř, grafik, scénograf, všestranný výtvarník a člen skupiny Sedm v říjnu ze čtyřicátých let 20. století.

Vyrostl po smrti rodičů v rodině sochaře Karla Pokorného. V roce 1929 poprvé vystavoval v Mánesu na Přehlídce dětských kreseb (kostýmy ke Smetanovým operám) a odnesl si cenu za dětskou kresbu. Vyučil se typografem, v období 1932/1933 navštěvoval jednoroční kurs kreslení na Státmí grafické škole a později vystudoval Uměleckoprůmyslovou školu v Praze, kterou v roce 1941 absolvoval ve třídě profesora Františka Kysely [1].

Jeho neobvyklý grafický projev charakterizuje grafická lapidárnost, dekorativní stylizace a svoboda projevu. Válečné zážitky se odrazily v tvorbě (Furor teutonicus, 1944, Nadčlověk, 1944), později přešel do groteskní nadsázky realizované výraznými liniemi a plošně pokládanými barvami (Brouk, Baba princmetálová). Po druhé světové válce se věnoval převážně grafice, ilustrování, loutkovému i kreslenému filmu (Paraplíčko, 1957, Lev a písnička, 1959, Biliár, 1961, Špatně namalovaná slepice, 1964). Byl autorem knížek pro děti, např. Co jsem viděl a slyšel v trávě (1965), Motýli (1966). Pracoval také jako výtvarný redaktor v nakladatelství Československý spisovatel.

Za zmínku stojí též jeho scénografická tvorba. Již ve 30. letech spolupracoval s amatérskou skupinou Divadelní kolektiv mladých, v 50. letech s Divadlem E. F. Buriana a od roku 1957 pak po mnoho let s pražským Národním divadlem, kde vytvářel nejen kostýmy (zvláště pro činohru), ale i celou výpravu (zejména pro operu a balet). Za soubor kostýmů ke Stravinského baletu Petruška získal na Pražském quadriennale 1967 stříbrnou medaili.

Jeho obálky a grafické úpravy textů Bohumila Hrabala patří k vynikajícím dílům české typografie. K malířské tvorbě se vrátil v šedesátých letech.

Václav Chochola (31. ledna 1923 Praha – 27. srpna 2005 Praha) byl český fotograf, označovaný za klasika české výtvarné a portrétní fotografie.

Fotografovat začal během studií na reálném gymnáziu v Praze-Karlíně, po jeho opuštění se učil fotografem a studoval na grafické škole. Byl fotografem ve svobodném povolání, fotografoval pro Národní divadlo a spolupracoval i s řadou dalších scén. Řadu snímků Chochola vytvořil použitím netradičních technik, vytvářel fotogramy, fotomontáže i roláže.

Ve své bohaté tvorbě se Chochola věnoval momentní fotografii, portrétům celebrit (proslavil ho portrét S. Dalího), aktům či sportovní fotografii. Neocenitelné jsou jeho dokumentární snímky z Pražského povstání v květnu 1945. V roce 1970 byl Chochola měsíc ve vazbě za to, že fotografoval hrob Jana Palacha.

Zemřel po krátké vážné nemoci v motolské nemocnici v Praze.

http://www.vaclavchochola.cz/

CVs: Wikipedia



Fotografie z výstavy