Martin Fryč
back
ilustrace výstavy
ilustrace výstavy
ilustrace výstavy
ilustrace výstavy

Vernisáž výstavy Šimona Sýkory: Shadowland

10. 1.-9. 2. / Galerie Dolmen /

Do 9.2.2018 bude v Galerii Dolmen, Pštrossova 31, Praha 1, přístupná zajímavá výstava obrazů Šimona Sýkory: Shadowland.

Průvodní text k výstavě:

Šimon Sýkora (*1990) Malba II. Vladimíra Skrepla na AVU v Praze

Svět ve kterém člověk není schopen vstát z postele pro všeobjímající zoufalství a nesmyslné chování okolí. Doba, kdy sociopolitické vyhlídky nevykazují příznivou cestu. Všichni se topí v panice, přičemž tou největší je neschopnost si ji přiznat. Jediné co zůstává, jsou šílené vize, nad kterými bezostyšně mávneme rukou. Takový je, pohledem autora, uplynulý rok 2017.

Autor nastavuje zrcadlo konzumní společnosti, avšak ne moralizujícím způsobem – spíše nevědomky. Můžeme jej považovat za reportéra ze světa, před kterým zavíráme oči pro naši vykonstruovanou realitu, která nás pomalu sžírá zaživa. Jeho obrazy jsou synonymem toho „být venku“ – nikoliv procházkou v upraveném parku, ale objevováním skládky, zapalováním letáků, mlácením klackem do prázdného barelu. Návraty jsou vždy frustrující, avšak pro autora je svoboda už jen fráze, která působí trauma.

Vystavená díla jsou výběrem Sýkorových prací z uplynulého roku. Autor neanalyzuje pouze každodennost světa, zkoumá také formální znaky obrazu – formát, kompozici a skladebnost barev. Sýkora ve svých obrazech nezastřeně projevuje zájem o problematiku média malby, a také kritiku přílišné snahy toto médium dále kategorizovat. Nahodilost střídá chladnou logiku a promyšlenost, silně ohraničené barevné geometrizující tvary střídají biomorfní formy a linie, narativní scény střídají abstraktivní plochy. Jeho obrazy často působí až kolážovitým dojmem, jímž autor transplantuje abstraktní plochu do narativních scén a jindy figuraci do abstraktních barevných ploch, což ho záměrně vede až typografickému charakteru. Vytváří tím napětí, jež nám znemožňuje díla jednoznačně určit jakožto abstraktní nebo figurativní malby a dochází tak ke kritickému promýšlení či přímo zpochybnění některých znaků, tradičně pojímaných za úhlavní „symptomy“ klasického média závěsného obrazu.

Tímto svým přístupem se řadí do jedné z aktuálních scén současného umění „historiografického obratu“. Jedná se o specifickou tendenci umělců, kteří se věnují výzkumu modernity. Modernita jimi není interpretována jako historická epocha ukotvená někde mezi premodernou a postmodernou, nýbrž jako postoj charakteristický implicitním zájmem o přítomnost, který lze aplikovat v kterékoli době. Podle Foucaultovy teorie modernita předpokládá propad času mezi
skutečnou přítomností a žitou tradicí, za kterou se schováváme a do které se denně oblékáme. Jako postoj se modernita s tímto propadem nesmiřuje, naopak se v každé jednotlivé přítomnosti snaží postihnout její autenticitu.

Eva Andrejsová
Nikol Vlčková
Šimon Sýkora

http://simonstits.tumblr.com/



Fotografie z výstavy