Martin Fryč
back
ilustrace výstavy
ilustrace výstavy
ilustrace výstavy
ilustrace výstavy

Vernisáž výstavy Nadání je touha: Friedl Dicker-Brandeis a výtvarný vzdělávací experiment

Do 13.4.2018 bude v Rakouském kulturním fóru, Jungmannovo náměstí 18, Praha 1, v obou patrech zdarma přístupná zajímavá výstava Nadání je touha: Friedl Dicker-Brandeis a výtvarný vzdělávací experiment.

„Bylo velmi důležité, abych věděla, že existuje, že žije. Síla svobody. V jejím způsobu výuky bylo něco, co nám na okamžik dávalo pocit bezstarostnosti.“ Tak vzpomíná Helga Pollak-Kinsky, která jako dítě žila v terezínském ghettu, na Friedl Dicker-Brandeis, jednu z nejvšestrannějších představitelek meziválečné středoevropské avantgardy.

Friedl Dicker-Brandeis a jejímu výtvarnému vzdělávacímu experimentu, který nepřestává navzdory tragickým okolnostem fascinovat nejen progresivní komplexností, ale též využitelností v rámci současného systému vzdělávání, je věnována výstava RKF, která vznikla za podpory Židovského muzea v Praze. Tento experiment je na jedné straně stále častěji konfrontován s radikálním omezováním kreativních předmětů a na straně druhé musí brát ohled na stále složitější potřeby dětí vyplývající z traumat, jež jsou důsledkem života ve světě sociálních nejistot, válečných a ozbrojených konfliktů, uprchlictví a migrace.

Friedl Dicker-Brandeis se narodila ve Vídni v roce 1898 do buržoazní židovské rodiny. Byla jednou z nejúspěšnějších studentek na Bauhausu ve Výmaru. Věnovala se grafice a sochařství, navrhovala nábytek i šperky. Její velkou vášní však byla malba. Během svého života využila svého vzdělání pro podporu uměleckých schopností dětí. Poté, co byla v roce 1942 deportována do terezínského ghetta, pokračovala v práci v místních dětských domovech jako vychovatelka a učitelka výtvarné výchovy, a to navzdory zákazu výuky. Malováním sice nemohla zachránit životy dětí v Terezíně, ale podařilo se jí tyto děti denně přenést do jiného, lepšího světa bez hladu, nemocí a strachu. Sama byla ve věku 46 let zavražděna 9. října 1944 v Osvětimi-Birkenau. Před svým odchodem do Osvětimi však nechala v kufru na půdě ukrýt stovky dětských výtvarných děl, která se po válce dostala do pražského Židovského muzea, z nichž jsou mnohé prezentovány na výstavě jako výsledek její usilovné pedagogické práce v extrémních podmínkách nacistického koncentračního tábora – ghetta Terezín.

Rakouské kulturní fórum v Praze si jako součást Rakouského velvyslanectví v České republice klade za cíl přispět ke zprostředkování věrného a obsáhlého obrazu Rakouska na poli kultury. Vedle prezentace rakouského výtvarného umění, designu, architektury, hudby, literatury, divadla, filmu, nových médií, vědy, vzdělávání, publicistiky a dalších oborů vystupuje Rakouské kulturní fórum jako pojítko mezi rakouskou a českou kulturou, ale i kulturami dalších zemí.



Fotografie z výstavy