Martin Fryč
back
ilustrace výstavy
ilustrace výstavy
ilustrace výstavy
ilustrace výstavy

Vernisáž výstavy Kristian Kodet 70

17. 7.-16. 9. / Novoměstská radnice / Malba

Do 16.9.2018 bude v Galerii (v přízemí) Novoměstské radnice, Karlovo nám. 1/23, Praha 2 (vstup z Vodičkovy), přístupná zajímavá výstava obrazů Kristiana Kodeta k mistrovým 70. narozeninám.

Tisková zpráva k výstavě:

Milovník vína, života a hlavně umělec, jehož poznáte na první pohled podle jeho charakteristické tvorby, ale  zejména i pro jeho vytříbený styl. To vše je Kristian Kodet, malíř, nositel slavného jména, bonviván, oblíbený společník a nyní jubilejní oslavenec nádherných 70 let.

Jaká to vlastně k takovému jubileu byla cesta? O to více je důvod, proč její štastný konec velkolepě oslavit.

Sám patří ke třetí generaci uměleckého rodu Kodetů, ale našel svou vlastní cestu. Jeho otec a děd byli sochaři. Kristian však vždy tíhnul ke štětci a paletě. Rodinnou tradici ale neodvrhl ani v nejmenším, jeho obrazy jsou inspirovány právě uměním dědečka i tatínka, proto jsou tak rozpoznatelné na první pohled.

Své začátky v 60. letech prožil v malírnách Městských divadel pražských pod vedením akad. malíře Adolfa Weniga. Jako představitel mladé generace vstupující do života v šedesátých letech minulého století a vinnou politických poměrů, které mu neumožnily studium na Akademii výtvarných umění v Praze, odcestoval s otcem jako doprovod s jeho výstavou do Bruselu. V té době na Akademii des Beaux – Arts v Bruselu právě probíhaly talentové zkoušky, kterých se  zúčastnil a byl přijat hned do druhého ročníku. V Bruselu zůstal několik let [1964-1967] bez povolení československých úřadů. V té době se toto však stalo nepovoleným opuštěním republiky, za které provinilce čekalo potrestání.

Po návratu z bruselských studií však došlo k částečnému uvolnění režimu s ohledem na Pražské jaro  1968, jenže pak přišla jedna z nejtěžších chvílí naší historie srpnová okupace sovětskými vojsky. Kristian Kodet proto opět opouští svou vlast a emigruje do Švýcarska. Jeho útočištěm se stala Ženeva, kde pracoval a brzy tam začal i vystavovat. Povedlo se mu zapsat se navždy do tamního uměleckého podvědomí, a to zejména freskou v zasedací síňi společnosti IBM v Ženevě nebo několika projekty a jejich realizacemi pro švýcarské banky.

Jeho další návrat do domoviny se koná v roce 1970 po celostátní amnestii. Přestože by se mohlo zdát, že nastává konečně uvolněná doba,  70. léta si v ničem nezadala s těmi předchozími. Kodet následující léta dále bojoval s normalizační mocí, byla mu opět odpírána možnost vystavovat a prodávat obrazy v galeriích. Stále trvala oficiálně neakceptovaná pozice jeho samotného i jeho otce sochaře Jana Kodeta, a to z politických důvodů. To vše nakonec vyvrcholilo tím, že jeho otec zemřel. Kristian Kodet ve víru všech těchto událostí v roce 1979 opět emigruje, tentokrát do Spojených států amerických, kde se zabydluje v New Yorku a opět začíná od nuly. Buduje nový život a svou novou existenci. Brzy se mu začne dařit. Vystavuje a prodává a zařazuje se do místní  umělecké společnosti, o čemž vypovídá dlouhá řada výstav v USA i Kanadě.

Velmi často se setkává s dlouholetým přítelem Waldemarem Matuškou, který též odešel z vlasti z politických důvodů. Jejich přátelství trvá až do Matuškovy smrti a Kristian svůj hold příteli složil tím, že  dnes  stojí na pražském Slavíně náhrobek Waldemara Matušky dle jeho uměleckého návrhu.

Po sametové revoluci konečně nastala vytoužená svoboda nejen pro lid v Československu, ale i pro ty, kteří museli odejít a tak i Kristian Kodet se natrvalo vrací domů.

Kristian Kodet dnes žije, vystavuje a pracuje v České republice i v USA. Jeho cílem do budoucnosti je nalezení důstojného prostoru pro uložení celoživotního sochařského díla jeho otce sochaře Jana Kodeta, jeho dědečka sochaře Emanuela Kodeta, ale i jeho celoživotní práce. Však ze všeho nejvíc, čím kdy byl a je, je umělcem, jemuž se podařilo překonat všechny nepřízně osudu, který mu kladl nelehké překážky. Ostatně – když se řekne současný malíř, co se vám vybaví jako první jméno? Odpověď určitě známe.



Fotografie z výstavy