Vernisáž výstavy Kateřiny Čápové, Tomáše Honze, Kláry Sedlo a Karolíny Šulcové: Focus

Do 23.2.2018 bude pro vážné zájemce a po předchozí domluvě přístupná v nově přestěhované Galerii litera, Sokolovská 33, Praha 8, výstava Kateřiny Čápové, Tomáše Honze, Kláry Sedlo a Karolíny Šulcové: Focus.  Všechny fotky z výstavy i vernisáže: Petr.

Výstava probíhá ve spolupráci Jan Čejka Gallery s Galerií Litera.

Výstava „Focus“ představuje díla čtveřice autorů, které spojuje studium na pražské Akademii výtvarných umění a lze je označit za tradiční umělce. Za tradiční, protože se drží pevně svých médií a témata, na která se skrz ně soustředí, se nemusí nutně vztahovat k současným aktualitám ve světě a výdobytkům dnešní doby.

Přesto dokáží svými díly reflektovat časoprostor jejich vzniku, a tak jim dát potenciální nadčasovost. Jsou totiž součástí dneška. S aktuálním stavem výtvarného umění jsou neustále konfrontováni, v umění vyrůstají a musí se s ním – chtě nechtě – vypořádat. V jejich dílech můžeme najít atributy dnešní společnosti, i když to nebylo nezbytně jejich prvotním záměrem a zároveň jejich díla dokážeme uchopit (a chápat), protože navazují na tradici, kterou již známe, které rozumíme. Rád bych poukázal na to, jak se toto skloubení přítomnosti a minulosti u prezentovaných autorů konkrétně projevuje.

Loňská diplomantka Kateřina Čápová se často v obrazech detailně soustředí na jeden objekt nebo jednu skupinu objektů z drapérií a tak by se mohlo v dnešní době zdát, že její díla mají charakter pouhých studií. Namísto toho se ale setkáváme s věcmi tak precizně promyšlenými, koncipovanými a namalovanými, že nás dokáží originálně a poutavě oslovit, i když zdánlivě hovoří jen samy za sebe. Tomáš Honz, absolvent AVU z roku 2015, se zase nalézá v plenérech, které jsou dnes bohužel pro mnohé archaismem a to přesto, že mapují aktuální stav krajiny včetně jejích expresivních kvalit, čehož např. fotografií nelze zdaleka tak dobře dosáhnout. U prof. Michaela Rittsteina studující Klára Sedlo přetváří ve svých obrazech  dnešní banality jako sladkosti, plyšáky a další kýčovité předměty po vzoru symbolistů a surrealistů v důležité nositele významů, které poodhalují různé zažité přístupy k naší existenci, přičemž místo používání projekce si vše raději reálně vyskládá a případně zaangažuje modely. A Karolína Šulcová, studující prvním rokem u Roberta Šalandy, si místo vyhledávání inspirace na internetu, chodí – pro leckoho poněkud zastarale – za nápady do kamenných galerií a skutečně nabyté dojmy pak zpracovává do dnes populárního tématu – konfliktu reality a abstrakce. Příkladem pro nás mohou být unikátně působivé krajiny na ručním papíře, u kterých byly inspirací mlhavé objekty Františka Skály z jeho nedávné rozsáhlé výstavy.

Vystavená díla jsou tedy ukotvená v dlouhodobé výtvarné tradici, přitom obsahují nutný otisk dnešní doby. Touto kombinací se z nich stávají výtvory zcela originální, bez toho, aby nám byly cizí. Proto můžeme s klidem prohlásit, že mají potenciál, abychom je nejen my, ale i další generace, vnímali s porozuměním a případně si z nich odnesli něco, co naši zkušenost se světem obohatí, tak jak je u uměleckých děl zvykem.