Martin Fryč
back
ilustrace výstavy
ilustrace výstavy
ilustrace výstavy
ilustrace výstavy

Vernisáž výstavy 7+1 Mistři českého skla

31. 5.-28. 9. / Museum Kampa / Sklo

Do 28.9.2016 bude v Museu Kampa, U Sovových mlýnů 2, Praha 1, přístupná zajímavá a krásná výstava 7+1 Mistři českého skla. Všechny fotky z výstavy i vernisáže: Petr.

Museum Kampa připravilo výstavu Českého skla, připomínající zásadní přehlídku českých autorů osmdesátých let dvacátého století uvedenou ve Spojených státech amerických Medou Mládkovou. Nynější výstava, která vznikla ve spolupráci s Uměleckoprůmyslovým muzeem a jeho odbornými pracovíky, byla připravena na počest Miluše Roubíčkové, která zemřela v loňském roce a jejíž díla současná výstava rovněž prezentuje.

Výstava sedmi, respektive osmi mistrů českého skla svou koncepcí navazuje na výstavu, která se uskutečnila v roce 1983 v The American Craft Museu na Manhattanu v New Yorku (dnešní MAD − Museum of Arts and Design). Byli tam prezentováni Jaroslava Brychtová společně se Stanislavem Libenským, René Roubíček, Věra Lišková, Jiří Harcuba, Václav Cigler, a Vladimír Kopecký. Tedy plejáda nejvýraznějších osobností, které v druhé polovině 20. století zásadním způsobem přispěly k emancipaci skla jako výsostného materiálu volné umělecké tvorby.

Newyorskou přehlídku mnozí pokládají za přelomový počin, který přiblížil současnou českou sklářskou scénu americkému publiku a přispěl k jejímu fenomenálnímu úspěchu v USA. Tato velmi úspěná expozice vznikla z iniciativy Medy Mládkové, která se také ujala tehdejšího kurátorského výběru exponátů. S umělci se osobně znala a měla výborný přehled o jejich aktuální tvorbě, neboť jejich ateliéry v Československu i přes nepřízeň doby a existenci „železné opony“ od druhé poloviny 60. let navštěvovala. Patřilo to k jejím proslulým jízdám za uměním do země, odkud pocházela a která se vlivem neblahých dějinných událostí na několik desetiletí ocitla v zóně daleko od světa demokracie. V Československu se toho tehdy kolem uměleckého skla dělo hodně, zájem o něj se tak stal logickým vyústěním jejího mapování zdejší výtvarné scény.

Nynější výstava v Museu Kampa, která vznikla na základě námětu člena Správní rady Musea Kampa JUDr. Jiřího Pospíšila, v žádném případě není rekonstrukcí výstavy z roku 1983, ale připomínkou její důležitosti. Zároveň je poctou loni zesnulé výtvarnici Miluši Roubíčkové. Proto také změna původního názvu ze Sedmi sklářských mistrů: Československé sklo (Seven Glass Masters: Czechoslovak Glass) na 7+1 Mistrů českého skla (7+1 Czech Glass Masters). Museum Kampa již několikrát v minulosti pořádalo samostatné výstavy výtvarníkům pracujícím se sklem a o vztahu Medy Mládkové ke sklu svědčí též skutečnost, že hned tři z nich se významně podíleli na rekonstrukci Sovových mlýnů otevřených v roce 2003 jako Museum Kampa: Václav Cigler, Marian Karel a Dana Zámečníková (V. Cigler vytvořil skleněnou lávku vznášející se nad řekou a následně v roce 2009 reflexní terasu a M. Karel Vodní linku na dvoře a kostku završující transparentní věž propojující celou budovu.

“Výstava kterou jsme v Museu Kampa připravili má dvě symbolické roviny. Za prvé chce připomenout smutné první výročí úmrtí jedné z nejvýznamnějších českých sklářských výtvarnic, paní Miluše Roubíčkové, zároveň pak upozornit na osvětovou činnost paní Medy Mládkové. Museum Kampa touto výstavou ukazuje, že práce Medy Mládkové není jen o Františku Kupkovi, ale že se dotýkala a dotýká mnoha umělců nejen u nás, ale i v dalších evropských zemích,” řekl Jiří Pospíšil, člen správní rady Musea Kampa – Nadace Jana a Medy Mládkových.

Součást letošní výstavy tvoří výběr exponátů ze sbírkového fondu Musea Kampa shromažďovaného po několik desetiletí a cílenými nákupy významně rozšiřovaný i v současnosti. Část exponátů upomínajících na výstavu v New Yorku doplňujeme o ukázky pozdější tvorby většiny ze zúčastněných výtvarníků, v některých případech i té nejsoučasnější. Dílům každého umělce poskytujeme samostatný prostor, v němž mohou vyniknout jejich specifika a originalita. Použitím zrcadlových soklů jsme zamýšleli některé z objektů ještě více odhmotnit a odpoutat je od limitujícího galerijního prostoru.
Všem zúčastněným umělcům se dostávalo domácích i mezinárodních poct, vystavovali na prestižních místech, vznikaly o nich publikace i filmové dokumenty a byli zváni do různých soutěžních porot. Svět se nejen ujišťoval o tom, že má co do činění se skutečnými klasiky oboru, ale zároveň s tvůrci, kteří stále přicházejí s něčím novým a fascinujícím. S výjimkou Věry Liškové (1924–1985), jejíž umělecká dráha se záhy po výstavě v New Yorku završila. Stanislav Libenský (1921–2002) po polovině 80. let ukončil svou velmi vlivnou pedagogickou dráhu na Vysoké škole uměleckoprůmyslové (VŠUP) a společně s Jaroslavou Brychtovou (1924) úspěšně pokračovali v tom, čím společně přispěli ke světové výtvarné kultuře, ale ještě naléhavěji a výrazově osobněji. Jejich práce z 90. let nesou silný emotivní náboj a svého druhu duchovní rozměr. Vladimír Kopecký (1931) se v 80. letech výtvarně expresivně rozmáchl, což zajisté přispělo k tomu, aby si ho v revolučních časech po listopadu 1989 jakožto nekonvenčního umělce vybrali sami studenti coby profesora ateliéru skla na VŠUP. Nepřestával tvořit a v oblasti malby obrazů začal být vnímán jako jeden z nejvlivnějších současných českých malířů. Vrcholem jeho práce se sklem se stal objekt na Světové výstavě EXPO ’92 v Seville. Na výstavě ho ale prezentujeme v geometricky střídmé poloze díla. Jiří Harcuba (1928–2013) zkraje 90. let vedl VŠUP v pozici rektora, aby se poté vydal směrem popularizace ryteckého umění prostřednictvím
jím založené putovní Mezinárodní školy Dominika Biemanna a nadále rozšiřoval počet i výtvarnou škálu svých rytých portrétů kulturních osobností. René Roubíček (1922) se po kolekci vtipných „ženských součástek“ z 80. let a barevných klarinetů dlouhodobě věnoval proměnlivé sérii hravých reliéfů v cyklu Obrazárna. V poslední době se opět pustil do monumentálních objektů z foukaného skla, jak s nimi začal na EXPO ’58 v Bruselu. Miluše Roubíčková (1922–2015) rozvíjela originální principy, které ji proslavily, a to při zachování typické citlivosti v sériích pestrobarevných květin, zdí a klubek. Václav Cigler (1929) se od 80. let zaměřil na prostorové skleněné studie a postupně stále častěji i na velkorysé architektonické realizace, v nichž plně uplatňuje své umělecké vize a postoje. Poslední sál této výstavy pojal za pomoci svého mladého kolegy Michala Motyčky autorskou instalací optických a světelných objektů.
Ačkoli příslušníky zakladatelské generace následují desítky dalších skvělých sklářských výtvarníků se svébytnými uměleckými přístupy k pojetí skla, vyrovnat se 7+1 českým sklářským mistrům bude pro kohokoli vždy obtížné. K výstavě vychází doprovodný katalog.

Autor textu a kurátor výstavy: Milan Hlaveš



Fotografie z výstavy

Licence Creative Commons
Toto dílo podléhá licenci Creative Commons Uveďte původ 4.0 Mezinárodní Licence. Stránky jsou archivovány Národní knihovnou ČR
×

REPUBLISHING TERMS

You may republish this article online or in print under our Creative Commons license. You may not edit or shorten the text, you must attribute the article to Martin Fryč and you must include the author’s name in your republication.

If you have any questions, please email martfryc@gmail.com

License

Creative Commons License AttributionCreative Commons Attribution
Vernisáž výstavy 7+1 Mistři českého skla